Václav Kalenda

Narodil se 28. března 1801 v Jasenné u Josefova, kde jako syn rolníka ve 12 letech absolvoval zdejší obecnou školu. Poté 2,5 roku navštěvoval koclířovskou německou školu. Odtud byl dán k sudslavskému učiteli Františku Královi, aby se u něho učil hudbě a liternímu umění. V roce 1817 nastoupil do učitelského kursu v Hradci Králové, odkud se po půlročním angažmá a výborně složených zkouškách 14. července 1817 vrátil do Sudslavi[1], kde se stal na 9 měsíců učitelským pomocníkem. Poté působil v Kostelci nad Orlicí, kde vykonal zkoušku ze všech hudebních nástrojů[2], 5 týdnů ve Starém Plese (rozličné prameny udávají jak Nový, tak Starý Ples, stejně tak je to s délkou zdejšího učitelování – uvádí se různě od 5 týdnů do 1 roku; zde měl po úmrtí učitele sám do 1. prosince 1819 školu vést), 4 roky a 2 měsíce v Černilově (do 31. ledna 1824, zřídil zde chlapecký hudební sbor) a 9 let v Holohlavech (jako pomocník, do roku 1832). Zároveň složil zkoušku ze zpěvu, strunných i dechových nástrojů u ředitele kůru v Hradci Králové, a to s takovým úspěchem, že mohl dirigovat hudbu nejen ve filiálním, ale i farním kostele. Z Holohlav se dostal na školu na Chlumu, odkud po 1 roce provizoria odešel a roku 1833 nastoupil na školu ve Vlkově[3], kde strávil 4 roky. Následně se dostal do Hořiněvsi (nejprve jako pomocník a od 2. června 1839 pod dekretem), kde byl za prospěch ve zkoušce při biskupské vizitaci oceněn 7. listopadu 1841 titulem vzorný učitel jaroměřského okresu[4]. 1. března 1843 nastoupil na školu v Kuklenách, kde se stal v roce 1871 řídícím učitelem. Tam působil do 31. července 1872, kdy po 55 letech učitelování odešel do výslužby[5], přičemž mu byl udělen titul ředitele. Záhy se odstěhoval do Prahy[6], kde zemřel 10. února 1878[7].

Je znám jako propagátor mnemotechniky a hláskovací metody ve východních Čechách. O těchto věcech často psal a přednášel na různých učitelských poradách. Pro školní potřebu napsal „Soustavu hláskovací na velké tabelli“ (1851), kterou vydal vlastním nákladem, „Čítanku“ a „Malou tabulku pro dítky“, jež zůstaly jen v rukopisné podobě. Vedle toho byl pilným přispěvatelem různých novin a časopisů, např. články: „Navedení u vyučování čtení hláskováním“ v „Příteli mládeže“[8] a „Užitek kamenů“ ve „Školníkovi“ (1861)[9]. V roce 1969 po převzetí školství vládou byl zvolen zástupcem učitelstva do okresní školní rady.

Vedle své pedagogické dráhy si našel čas i na spolkový a společenský život. V roce 1856 byl zvolen do obecního výboru[10], do něhož kandidoval i v následujících letech. 1. srpna 1864 byl zvolen ředitelem prozatímního výboru Pěvecké jednoty Vlastimil v Kuklenách[11]. Díky rozmíškám ve spolku však jednotu 3. října 1867 opustil[7], aniž by na jednotu zanevřel.

V roce 1868 byl za svoji pedagogickou činnost dekorován stříbrným záslužným křížem.[12] V roce 1921 po něm byla nazvána jedna z ulic Kuklenách.