Václav Jan Rosa

Rosa, syn zdického pekaře Petra Rosy a jeho manželky Markéty, vystudoval artistickou a právnickou fakultu na pražské univerzitě. Poté se živil jako advokát. Od roku 1670 až do své smrti byl radou apelačního soudu. Patrně nejznámějším případem, jímž se zabýval, byl proces s tzv. francouzskými paliči, obviněnými ze založení požáru Prahy z 21. června 1689. Zemřel však ještě před skončením procesu. Rosovou první manželkou byla dcera staroměstského notáře Jana Benoly Anna Ludmila Kateřina Benolová, podruhé se oženil roku 1682 s Marií Terezií Causaliusovou rozenou Rejtarovou, vdovou po právníku Mikuláši Alexiovi Causaliusovi. Jediným dítětem, které se dožilo dospělosti, byla dcera Alžběta Kristina, provdaná za Karla Škrétu mladšího, syna známého malíře Karla Škréty.

První známou básnickou prací je Discursus Lipirona, tj. smutného kavalíra, de amore, o lásce (1651). Je to jediné rozsáhlejší dílo české světské poezie této doby. Je psáno v časomíře a v žánru francouzské galantní poezie, který byl tehdy velmi populární. Rosova prvotina byla kriticky vydána až v roce 1968 jako druhá část edice Smutní kavaleři o lásce. Je psána konvenčním jazykem té doby, tj. s množstvím latinismů. Daleko zdařilejší je jeho Pastýřské rozmlouvání o narození Páně z roku 1670, což je časoměrná vánoční báseň, náboženská parafráze Vergiliovy I. Eklogy.

Kromě poezie se Rosa věnoval studiu češtiny, a to zejména pak české mluvnici. Roku 1672 vydal Čechořečnost, seu Grammatica linguae Bohemicae,[2] což je latinsky psaná česká mluvnice,[3] skládající se ze 4 částí: orthographia, etymologia, syntaxis & prosodia. Čtvrtá část obsahuje překlady do češtiny a obsahuje mnoho neologismů. Svým jazykovým purismem se Rosa stal vzorem pro všechny další brusiče, k nimž patří Kašpar Vusín, Maximilián Václav Šimek, Antonín Frozín a Jan Václav Pohl.

Je mylně pokládán za autora lexikálních novotvarů jako "zeleno-chrupka" (jako náhradu za slovo "salát" toto slovo ovšem navrh ve svém slovníčku s titulem Slovář český až v r. 1705 Jan František Josef Ryvola, http://vokabular.ujc.cas.cz/nezapojene.aspx?idz=Ryvola) nebo "čistonosoplena" (toto slovo se ovšem ve skutečnosti objevuje - jako posměšek mrštěný po obrozenecké slovotvorbě - až kolem r. 1855, autor je neznámý). Navrhoval také řadu reforem v českém pravopisu: chtěl nahradit psaní ů písmenem ú, místo dia, tia, nia a ie psát ďa, ťa, ňa či ě. Doporučoval odstranit spřežky a psát ř místo rz.

Zároveň pracoval na čtyřsvazkovém slovníku Thesaurus linguae Bohemicae, který ale nedokončil. Tento slovník jazyka českého s významy latinskými a německými byl založen na Komenského slovníku a obsahuje také mnoho neologismů.