Václav Hulínský

Narodil se v Pelhřimově v rodině instalatéra. Studoval práva.[3]

Po únorovém převratu v roce 1948 patřil k frakci tehdejší národně socialistické strany loajální vůči Komunistické straně Československa, která v národně socialistické straně převzala moc a proměnila ji na Československou socialistickou stranu coby spojence komunistického režimu. Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za ČSS ve volebním kraji Zlín. Mandát získal i ve volbách v roce 1954 (nyní za volební obvod Praha-venkov). V parlamentu zasedal do srpna 1959, kdy rezignoval a místo něj nastoupil Josef Kulička.[5][6]

Od roku 1945 přesídlil do regionu Pražského kraje, kde se stal členem předsednictva krajské organizace Československé strany socialistické. Od roku 1945 také pracoval ve Svazu československo-sovětského přátelství a k roku 1954 se uvádí, že již po čtyři roky působí coby místopředseda Krajského výboru Svazu československo-sovětského přátelství. Působil jako novinář a autor řady úvodníků v listu Svobodné slovo. Byl aktivní v Československém výboru obránců míru (člen krajského výboru). V roce 1950 se účastnil vládní delegace, která navštívila Sovětský svaz k výročí 70. narozenin Stalina. Po návratu vedl četné veřejné schůze o poměrech v SSSR.[7]

K roku 1954 se profesně uvádí jako člen předsednictva Krajského výboru SČSP a ředitel vydavatelství Melantrich.[8] Vydavatelský podnik Melantrich socialistické straně zůstal i po roce 1948. Jeho rezignace na poslanecký mandát souvisela s tlakem KSČ proti ČSS v roce 1959. Na konferenci socialistů tehdy vystoupil přední komunistický funkcionář Václav Kopecký a kritizoval jejich údajnou vstřícnost vůči elementům předúnorové národně socialistické strany. Zároveň vyjádřil kritiku nad chodem podniku Melantrich. V lednu 1959 rozhodlo politbyro Ústředního výboru Komunistické strany Československa odebrat socialistické straně Melantrich. V souvislosti s tím byl na jaře 1959 Hulínský odvolán z funkce ředitele a čistky proběhly i v tiskových orgánech strany.[9]