Václav Holub

Vyučil se zedníkem. V letech 1926–1930 absolvoval stavební průmyslovou školu ve Volyni. V letech 1924–1930 pracoval jako sezónní stavební dělník v Košicích, během 30. let pak byl stavbyvedoucím na různých místech Slovenska a Podkarpatské Rusi. V letech 1934–1938 zastával post technického úředníka na radnici v Koši­cích. Od mládí se politicky angažoval. Od roku 1923 byl členem sociální demokracie. V letech 1934–1938 byl místopředsedou Ústředí sociálně demokratické mládeže a v letech 1938–1939 patřil k předákům mládežnické organizace nově ustavené Národní strany práce. Byl aktivní v Národním hnutí pracující mládeže a v letech 1939–1940 zastával post generálního tajemníka mládeže při Národním souručenství. Za protektorátu byl aktivní v domácím odboji. Mezi lednem a březnem 1940 se skrýval před zatčením a pak unikl spolu s Václavem Majerem do exilu. Přes Slovensko a Maďarsko se dostal na západ. V letech 1940–1945 sloužil v československé zahraniční armádě ve Francii a Velké Británii. Byla mu udělena četná československá, francouzská a britská státní vyznamenání. Přispíval do vysílání BBC. V březnu 1945 byl jedním z delegátů sociálních demokratů na moskevských jednáních, jejichž výsledkem byl Košický vládní program.[3]

Po návratu do ČSR se opět politicky angažoval. Od dubna do června roku 1945 zastával post generálního tajemníka sociální demokracie a v letech 1945–1948 byl členem ústředního výkonného výboru strany.[3] V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSSD. Poslancem byl do parlamentních voleb v roce 1946. Po nich se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, opět za sociální demokraty. Zde zasedal formálně až do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[4][5] Byl aktivní v organizacích sdružujících bývalé zahraniční československé vojáky.[3]

V rámci ČSSD patřil ke křídlu, které odmítalo její sbližování s Komunistickou stranou Československa a oponovalo Zdeňku Fierlingerovi. Byl spojencem Václava Majera a podpořil jeho postup během vládní krize v únoru 1948. Po únorovém převratu v roce 1948 byl vyloučen z ČSSD (tu již nyní ovládalo prokomunistické křídlo). V březnu 1948 emigroval. Přesídlil do Londýna. Stal se administrativním ředitelem textilního podniku a politicky se angažoval v exilové sociální demokracie. V ní zastával od května 1948 post člena představenstva v letech 1950–1969 generálního tajemníka (počátkem roku 1969 odstoupil, podle jiného pramene až roku 1970). V letech 1950–1964 vydával a redigoval časopis Demokracie a socialismus. Zastupoval exilovou Československou sociální demokracii v mezinárodních organizacích středolevých stran (Socialistická internacionála, Socialistická unie střední a východní Evropy). Byl předsedou oblastní organizace Rady svobodného Československa ve Velké Británii. V roce 1958 se mu podařilo díky kontaktům s politiky z Labour Party ovlivnit návštěvu sovětského vůdce Nikity Sergejeviče Chruščova ve Velké Británii. Chruščov musel čelit tomu, že labourističtí poslanci v parlamentu přečetli seznam vězněných československých sociálních demokratů. Sovětský předák pak spěšně opustil schůzku s britskými politiky. V roce 1990 se Holub účastnil obnovovacího sjezdu ČSSD v Praze. Roku 1991 byl v Československu povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě.[3][6]