Unity

Modul má válcovitý tvar o průměru 4,57 metru a délce 5,47 m. Je vyroben z oceli a vybaven šesti porty (předním, zadním, levým, pravým, horním a spodním), které umožňují spojení s dalšími moduly nebo kosmickými loděmi. Modul pro NASA vyrobila společnost Boeing ve výrobním závodě v Marshall Space Flight Center v Huntsville v Alabamě. Unity je první ze tří uzlových modulů v americkém segmentu ISS, dalším dvěma jsou moduly Harmony a Tranquility; v ruském segmentu od roku 2021 je jediným uzlovým modulem Pričal.

Znak mise STS-88 raketoplánu Endeavour.

Unity (s dvěma propojovacím adaptéry PMA-1 a PMA-2 připojenými k přednímu a zadnímu portu modulu) byla vynesena na oběžnou dráhu 4. prosince 1998 jako primární náklad raketoplánu Endeavour při misi STS-88, což byla první mise raketoplánu věnovaná montáži ISS. Posádka 6. prosince 1998 připojila k volnému portu adaptéru PMA-1 pomocí robotické ruky modul Zarja, který byl vynesen na oběžnou dráhu o několik dní dříve ruskou nosnou raketou Proton z kosmodromu Bajkonur.

Unity má dva axiální (v ose trupu) a čtyři radiální (koůmo na osu) porty Common Berthing Mechanism (CBM). Po modulu Zarja byly k Unity postupně natrvalo připojeny americký laboratorní modul Destiny (při misi STS-98), příhradový nosník Z1 (při misi STS-92), přechodová komora Quest Joint Airlock (při misi STS-104) a Tranquility (při misi STS-130).

Dočasně byly k Unity připojeny raketoplány STS (při šesti misích) a další komponenty: modul Harmony (během mise STS-120), propojovací adaptér PMA-3 (při misi STS-92) a víceúčelové logistické moduly Leonardo a Raffaello (během několika misí STS; modul Leonardo byl v roce 2011 po misi STS-133 ponechán v sestavě ISS a zůstal připojen k Unity až do roku 2015, kdy byl přesunut k přednímu portu modulu Tranquility). Od roku 2015 jsou k Unity připojovány nákladní lodě Cygnus.

Interiér Unity (2005)

V Unity bylo instalováno více než 50 000 mechanických předmětů, 216 vedení pro přepravu tekutin a plynů a 121 vnitřních a vnějších elektrických kabelů využívajících téměř 10 km drátu. [12] Je vyroben z hliníku, nerezové oceli, [13] nebo hliníkové slitiny. [14]

Během výstavby vesmírné stanice umístil člen posádky v roce 2003 na štítek (vedoucí do modulu Zarja) dvě značky omezující rychlost, orbitální rychlost v mph a km/h. [15]

Před umístěním Unity na palubu raketoplánu Endeavour byly kuželové Pressurized Mating Adapters (PMA) připojeny k zadnímu a přednímu portu Unity. Unity a dva PMA dohromady vážily asi 11,600 kg. Adaptéry umožňují připojení dokovacích systémů používaných raketoplány a ruskými moduly. [12] PMA-1 nyní trvale spojuje Unity k Zarje, zatímco PMA-2 sloužil pro připojování raketoplánů. Po ukončení raketoplánů byl k PMA-2 nainstalován adaptér IDA-2, který umožňuje připojení lodí Dragon 2 a Starliner. PMA-3 byl připojen k spodnímu portu Unity posádkou STS-92, nyní je připojen na horním portu Harmony a je na něm nainstalován adaptér IDA-3.

Node 3 (Tranquility) ve vesmíru

Dva zbývající uzlové moduly na ISS vyrobila v Itálii společnost Alenia Aerospazio v rámci dohody mezi NASA a Evropskou kosmickou agenturou (ESA). Modul Harmony (také známý jako Node 2) a Tranquility (také známý jako Node 3) jsou o něco delší než Unity, měří téměř 6.4 m. Kromě svých šesti dokovacích portů může každý obsahovat osm International Standard Payload Racks (ISPRs). Ve srovnání má Unity pouhé čtyři ISPR. ESA postavila Node 2 a 3 jako částečnou platbu za vypuštění laboratorního modulu Columbus a dalšího vybavení ESA na ISS.

• 
  Unity v nákladovém prostoru raketoplánu
• 
  Unity a Zarja po spojení
• 
  Unity a Zarja po spojení
• 
  Karen Nybergová v modulu Unity, červenec 2013
• 
  Scott Kelly v modulu Unity, duben 2015
• 
  Posádka ISS v Unity, prosinec 2017
• 
  Andrew Feustel v Unity, duben 2018
• 
  Astronautka Shannon Walkerová v Unity, listopad 2020
• 
  Posádka ISS v Unity, listopad 2009

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Unity (ISS module) na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Unity na Wikimedia Commons