Cygnus NG-13

NG-13 těsně před odletem.

Pro lety s nákladem k ISS jsou od roku 2015 využívány lodi Cygnus s označením Enhanced (vylepšené). Jejich délka dosahuje 6,39 metru a vnější průměr 3,07 metru. Hermetizovaný modul o objemu 27 m³ pojme až 3 700 kg nákladu.

Na spodku lodi (ve směru letu při startu) jsou umístěny dva solární panely vyrobené technologií Ultraflex,[1] které se po startu rozevřou jako vějíř.

Na horní části je umístěn kotvicí mechanismus CBM (Common Berthing Mechanism) pro hermetické připojení k stanici a umožnění přístupu její posádky do vnitřku lodi. Lodi Cygnus se k ISS nepřipojují automaticky jako lodi Progress, Dragon 2 a dříve také ATV, ale pomocí robotické ruky Canadarm2. Cygnus se ke stanici přiblíží na zhruba 10 metrů, posádka ho zevnitř stanice pomocí robotické ruky zachytí, domanévruje ke spojovacímu portu a připojí.

V hermetizované sekci lodi NG-13 bylo naloženo celkem 3 377 kilogramů nákladu.[2] Z toho bylo:

• 1 588 kg technického vybavení stanice,
• 966 kg vybavení a materiálu pro výzkum a experimenty,
• 712 kg zásob pro posádku,
• 81 kg vybavení pro výstupy do vesmíru a
• 30 kg počítačové techniky.

K technickému vybavení patřil především hardware pro modernizaci komunikačních technologií ve vědeckém modulu Columbus, hmotnostní spektrometr k detekci složek atmosféry na palubě ISS, externí kamera s vysokým rozlišením (EHDC), 9 nádrží na vodu a 2 kyslíkové nádrže.

Z nových medicínských, fyzikálních a chemických experimentů stojí vedle tří cubesatů určených k vypuštění za zmínku testování nového miniaturního rastrovacího elektronového mikroskopu se spektroskopií nebo výzkum chování bakteriofágů v mikrogravitaci a v radiaci.[2][3]

Robert Lawrence

U letů lodí Cygnus je zvykem pojmenovat je před startem jménem některé z osobností, které v minulosti významně přispěly k rozvoji kosmonautiky. Let NG-13 se uskutečnil pod jménem Roberta Henryho Lawrence, pilota vojenského letectva, který se v červnu 1967 stal prvním Afroameričanem vybraným do jedné ze skupin amerických astronautů. V prosinci téhož roku však zahynul ve stíhačce během leteckého výcviku.

Let NG-13 začal startem 15. února 2020 ve 20:21:01 UTC, oproti původnímu plánu s téměř týdenním zpožděním[2] kvůli technickým problémům na rampě a nepříznivému počasí. Robotická ruka Canadarm2 ovládaná astronautem Andrew Morganem zachytila Cygnus 18. února 2020 v 09:05 UTC a pozemní personál pomocí robotické ruky loď připojil k spodnímu portu modulu Unity v 11:16 UTC.

Po necelých třech měsících a naplnění zhruba 3 700 kilogramy odpadu byla loď 11. května 2020 kolem 13:00 UTC pomocí robotické ruky odpojena od stanice a v 16:09 UTC uvolněna z jejího zachycení k samostatnému letu.[4] Poté zahájila druhou část své mise – nejprve zvýšila svou dráhu na zhruba 480 km nad Zemí kvůli vypuštění jednoho cubesatu spolupracujícího s druhým, který byl umístěn na povrchu lodi. A  poté, bezprostředně před závěrem letu, provedla čtvrtý experiment programu Saffire zaměřeného na chování ohně v mikrogravitaci. NG-13 vstoupila do atmosféry a zanikla 29. května v 19:29 UTC.[4]