Trnucha atlantská

Trnuchu atlantskou popsal roku 1824 francouzský přírodovědec Charles Alexandre Lesueur v časopisu Journal of the Academy of Natural Sciences of Philadelphia, přičemž ji pojmenoval Trygon sabina. Svůj popis založil na poškozeném exempláři samce, jejž v rámci expedice na Floridu pořádané v roce 1817 Filadelfskou akademií přírodních věd získal americký přírodopisec Titian Peale.[3] Od té doby různí vědci zařazovali tento druh do dnes již zastaralých rodů Pastinaca, Dasybatus (či jeho varianty Dasibatis nebo Dasybatis) a Amphotistius, které se časem staly synonymem rodu Dasyatis.[4] Fylogenetická analýza založená na morfologii, kterou v roce 2001 provedla Lisa J. Rosenbergerová, zjistila, že trnucha atlantská patří k mnohem základnějšímu kladu tohoto rodu.[5]

Trnucha atlantská patří k nejmenším druhům rejnoků. Dorůstá maximálně 61 cm délky a může vážit až 4,9 kg.[2] Její lopatovité tělo s oblými okraji je o něco širší než delší. Protáhlý čumák je poměrně dlouhý. Na spodní straně úst jsou tři poměrně velké výběžky sliznice, papily. Zuby má trnucha oblé, s rovným povrchem. Během období páření se zuby dospělých samců protahují a zašpičaťují, aby umožnily samcům zachytit se při kopulaci samice. Pilovitá hřbetní struna, táhnoucí se přes polovinu těla, přechází v dlouhý ocas připomínající bič. Jsou na něm hřbetní a břišní ploutevní záhyby.[1] Barva je na hřbetu hnědá až hnědožlutá, světlejší u okrajů těla. Někdy se uprostřed táhne tmavý pruh. Břišní strana je bílá případně světle šedá. Ploutevní záhyby jsou žlutavé.

Tento druh obývá oblast západního Atlantského oceánu od Chesapeakské zátoky směrem k Floridě a Mexickému zálivu až po jihomexický stát Campeche.[6] Záznamy o jeho výskytu v grenadských, surinamských a brazilských vodách jsou nevěrohodné, neboť může jít o záměnu s jinými druhy. Snáší vodu různé salinity, a dokonce i sladkou vodu. Jeho přítomnost byla potvrzena v Mississippi, v jezeře Pontchartrain a v řece St. Johns na Floridě.[7] Trnuchy v tomto říčním systému představují jedinou stálou sladkovodní populaci příčnoústých v Severní Americe.[8][9][10]

Tyto trnuchy žijí v mělkých pobřežních vodách s písčitým či bahnitým dnem, ústích řek a v jezerech. Dávají přednost vodám s teplotou nad 15 °C a dokáží tolerovat i teploty nad 30 °C. Ve snaze žít v teplejší vodě sezónně migrují, takže v severní části Chesapeakské zátoky se vyskytují v létě a na podzim. V zimě se stěhují do hlubších vod. Ve vnitrozemí přebývají obvykle v hloubkách 2–6 m, v moři se mohou nacházet až do 25 m.[8]

Trnucha atlantská se převážně živí bezobratlými živočichy bentické zóny, jako jsou mlži, mořské sasanky, různonožci, korýši a mnohoštětinatí kroužkovci, které vyhledává pomocí svých elektrorecepčních Lorenziniho ampulí. Složení její stravy se různí podle oblasti, v níž se pohybuje. Při krmení se trnuchy staví proti proudu, který odplavuje usazeniny.[11]

Hlavními predátory těchto trnuch jsou různé druhy žraloků, jako jsou žralok tygří a žralok bělavý. Ve sladkovodních biotopech pak aligátor severoamerický. Známými parazity pak kapřivci rodu Argulus, kteří se živí hlenem kryjícím pokožku.[8]

Tak jako ostatní rejnoci jsou i trnuchy atlantské živorodé. Období páření mají mořské i sladkovodní populace na Floridě od září či října do dubna, přestože ovulace přichází až koncem března či začátkem dubna. Při námluvách sleduje samec samici a kouše ji do ploutví a do těla. Před kopulací se jí zakousne do prsních ploutví, aby se přichytil a mohlo dojít ke spojení. Embrya mají až asi do 60. dne vývoje žloutkové váčky, poté jsou vyživována z matčiny dělohy (histotrofie). Po 4 až 4,5 měsících březosti se od konce července do začátku srpna rodí 1 až 4 mláďata. Jsou 10–13 cm široká. Samci trnuch žijících v moři dospívají, když tělesný disk dosáhne průměru 20 cm, samice 24 cm. Samci trnuch žijících ve sladké vodě dospívají při 21 cm a samice při 22 cm.[8][12]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Atlantic stingray na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu trnucha atlantská na Wikimedia Commons