Tributylcín

Komerčně dostupný jako směs s dibutylcínem, tetrabutylcínem a sloučeninami trialkylcínu. Přidává se například do lodních nátěrů, konzervantů dřeva nebo pesticidů.[1] Používá se proti plísním v chladicích systémech a věžích elektráren, papíren, textilek nebo pivovarů. Slouží jako aditivum v PVC, inhibitor koroze, přípravek k hubení, dezinfekce v nemocnicích či na sportovištích.[2]

Sloučeniny tributylcínu jsou toxické látky ohrožující vodní ekosystémy. Kumulují se v sedimentech, kde je pomalu degradují. Mohou se hromadit v tukových tkáních organismů (bioakumulace). Jejich toxicita pro ryby velice kolísá, pro ústřice, škeble a korýše je vysoká. U některých měkkýšů způsobují tributylcíny vývoj samčích znaků u samic tím, že ovlivňují hladinu některých hormonů.

Je toxický pro ledviny a nervovou soustavu. Nová studie ukazuje, že výskyt tributylcínu v životním prostředí může souviset i s prudkým nárůstem případů obezity v posledních desetiletích. Japonští vědci zjistili, že tributylcín i ve velice nízkých koncentracích aktivuje buněčné receptory RXRs (retinoid X receptors), které stimulují růst tukových buněk. Experimenty ukázaly u myší, že vystavení tributylcínu v době nitroděložného vývoje vede k abnormálně velkému množství tukové tkáně v pozdějším životě.[1][3]

• Tributylcín a sloučeniny Archivováno 22. 1. 2015 na Wayback Machine v IRZ