Tresoria

Společnost byla založena roku 1879, jako vůbec první továrna ohnivzdorných pokladen v Čechách a nesla název svého zakladatele A. Kauble s.r.o., Smíchov. Po úmrtí majitele v roce 1882, byla společnost převzata a přejmenována na Tresoria s.r.o., Jinonice u Prahy. Později změnila vlastnictví na akciovou společnost. Po 1. světové válce došlo ke všeobecnému rozmachu tak, že se Tresoria rozhodla společnost zakcionovat, a začala se stavbou továrny v Jinonicích (Jinonice jsou připojeny k Praze v roce 1922 jako Praha XVII., Jinonice). O její výstavbu se zasloužil Vítězslav Kumpera. Byla vybavena na tu dobu nejmodernějšími stroji a zařízením, což jí dopomohlo k vedoucímu postavení v oboru.

Reprezentační prodejna Tresorie byla na Starém Městě v Havelské 496/29. Průčelí domu i dnes doplňuje praporová žerď s iniciálou K umístěnou v ozubeném kole. Označuje majitele domu ing. Antonína a JUDr. Vítězslava Kumperovi. Forma žerdě charakterizuje zaměření rodiny, která je významně spjata s leteckou a automobilovou továrnou Walter.[2] Dům má původní výklad s chromovanými rámy a logem firmy Tresoria. Tresorii vlastnil Vítězslav Kumpera st. (1876 - 1952), který se stal majitelem počátkem 20. století. Mimo aktivit v Tresorii byl významným akcionářem (1919), předsedou správní rady (1926) a později prezidentem společnosti J. Walter a spol.(1928), významným akcionářem elektrotechnické firmy Pála a spol.[3] továrna elektrických článků a baterií PALABA ve Slaném (později Bateria Slaný), členem představenstva banky Union a také byl činný v Autodopravní akciové společnosti Praha. Byl předsedou Ligy československých motoristů, vedoucím činovníkem Aero-Clubu, Česko-švédské společnosti, hlavního stanu Červeného kříže a byl vyznamenán švédským králem.[4] Majetek rodiny Kumperovy (Kumpera) byl konfiskován dle Dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy č.108/1945 Sb.[5]

Pancéřové schránky, ocelopancéřované pokladny, ohnivzdorné skříně, ocelový kancelářský nábytek, regály, trezory do zdi, nedobytné kazety, ale především stavba bankovních trezorů. To byla doména výjimečné společnosti Tresoria. Nezapomínala ani na drobnější střádaly, pro ně vyráběla tzv. střádanky (Čs. patent č. 21319).[6] Střádanka byla malou vkusně provedenou domácí pokladničkou, kterou peněžní ústav věnoval každému, kdo složil určitou částku (počátkem 20. století to byly 3 koruny). Klíče vlastnil peněžní ústav (banka, spořitelna, záložna), aby střadatel doma pokladnu neotvíral.[7]

Česká banka rozšiřuje své oddělení pancéřových schránek Safex. Pancéřové schránky moderní a osvědčené konstrukce dodala firma Tresoria (1937)

Největší doménou firmy Tresoria byla stavba klasických ocelopancéřovaných trezorů a pokladen, ale nejvíce se společnost zabývala stavbou bankovních trezorů. Vedoucí místo ve stavbě trezorů pro banky zajistila firmě Tresoria patentovaná žaluziová armatura trezorových stěn z betonu (Čs. patent č. 15182).[8] Tuto armaturu vynalezl ing. J. Bertl, profesor vysokého učení technického v Praze. Tresoria testovala své výrobky nejen ve svých laboratořích ale nechávala provádět testy ve výzkumném ústavu technickém při vysokém učení v Praze a Brně. Díky tomu se stala jednou ze dvou českých firem, které byly schopny se svým systémem uspět při stavbách bankovních trezorů. Vysokou bezpečnost a výjimečnost systémů a výrobků Tresorie dokládá nespočet bank a peněžních ústavů v celém Československu. V roce 1926 dodala například armaturu pro státovkový trezor nově vzniklé Národní banky Československé (ČNB) v Praze v ulici Na příkopě, který je v této bance do současnosti.[9]

Vstupní "dveře" Tresoria do trezoru ČNB

V druhé polovině 20. let vyhrála Tresoria několik výběrových řízení do dodávku a výstavbu "žaluziových" trezorů s pancéřovanými stěnami z betonu, např. Poštovní úřad šekový v Praze na Václavském náměstí (hmotnost trezoru 1 500 tun, největší trezor té doby), Živnostenská banka v Praze, Městská spořitelna Pražská, Městská spořitelna na Královských Vinohradech, Městská spořitelna v Brně-Králově Poli, v Kralupech nad Vltavou a spořitelna velnv Lounech.[10]

Tresoria byla "patentově" čilá. V dokumentech Úřadu průmyslového vlastnictví jsou i patenty na Zařízení k uložení a vyrovnávání zrcadel,[11] na Samočinnou klapku[12] a na Způsob odstraňování prachu z horkých plynů.[13]

V letech 1936-1938 dodala Tresoria pro budované československé opevnění Ministerstvu národní obrany (Ředitelství opevňovacích prací) např. speciální heslové zámky. Jimi byly chráněny kabelové objekty pevností proti neoprávněnému vniknutí. Byly jištěny ve vstupu ocelolitinovým kabelovým poklopem, na kterém byl ozub, který samotný měl bránit vyražení poklopu, a heslovým zámkem firmy Tresoria (uchyceným na 4 šroubech), který měl přes milion kombinací.[14] Při výstavbě pěchotních srubů K-S 14 "U Cihelny" v kladské kotlině (Králická pevnostní oblast) byla rovněž dodavatelsky účastna Tresoria. Vyrobila a montovala filtroventilaci v pěchotních srubech 3. a zároveň 1. podúseku. Zadávací částka pro oba podúseky ze dne 4. května 1937 zněla na 498 879,30 Kč. Vlastní montáž byla zahájena 30. června 1937.[15] Vojenský pevnostní objekt pěchotní srub K-S 5 "U potoka" v Králické pevnostní oblasti byl postaven v roce 1936 v rámci výstavby linie pohraničních pevností. Stejně jako okolní objekty K-S 2 až K-S 9 byl v rámci samostatného stavebního podúseku III/1 Červený potok budován pracovníky civilní firmy Ing. Karel Skorkovský z Prahy za spolupráce dalších civilních firem. I zde vnitřní zařízení - filtroventilaci instalovala firma Tresoria.[16] Vysoké tempo výstavby dokazuje i příklad filtroventilačních prací, které byly svěřeny firmě Tresoria 4.5.1937 a která je měla v celém úseku provést do 80 dní. Tresoria se účastnila i na výstavbě dělostřelecké tvrze Bouda, kam v létě 1938 dodala veškeré dveře.[17]

V roce 1948 dle Zákona č. 114/1948 Sb. a dle Vyhlášky ministra průmyslu ze dne 27. června 1948 o znárodnění podniků byla "Tresoria", továrna pokladen, akciová společnost, se sídlem v Praze II, Václavské nám. 3 znárodněna.[18] Krátce potom objekt v Jinonicích vlastnila společnost Kovona Lysá nad Labem (1948-1950), která zde měla závod 06 Jinonice. Do podniku Kovona (původně Vichr a spol., a.s., továrna na kovové zboží a nábytek Praha, závod Lysá nad Labem), bylo znárodněním začleněno několik významných závodů v oboru kovového nábytku a příbuzné výroby, mezi nimi i Tresoria. Kovona po roce 1950 převedla výrobu z pobočného závodu Jinonice do závodu v Lysé n.L.[19] Tento závod zrušïla a objekt se dostal od roku 1951 do vlastnictví n.p. Motorlet, který zde měl provoz prototypové výroby. Od areálu vlastní továrny byl areál bývalé Tresorie vzdálen jen asi 200 m, přes železniční přejezd tratě č. 122. Kupodivu se v Motorletu zaužíval termín "jdu do Kovony", nikoli "jdu do Trezorky". V roce 1998 odprodal Motorlet (tehdy již WALTER, a.s.)[20] tovární objekt Na Hutmance 2 společnosti HVM Plasma, která zde sídlí dosud. Základní budova je opravena, byly přistavěny další budovy a celý areál slouží nadále strojírenské výrobě (technologie povlakování metodami PVD a PACVD).

Po společnosti Tresoria a.s. se jmenuje nedaleká ulice U Trezorky, která byla takto pojmenována resp. vznikla až v 21. století při výstavbě rezidence Waltrovka.

• 
  Areál Tresoria Jinonice (2018)
• 
  Areál Tresoria Jinonice (2018)
• 
  Areál Tresoria Jinonice (2018)
• 
  Tresoria, chromovaný rám výkladu reprezentační prodejny v Havelské ul. (2019)