Transalpine Pipeline

Ropovod vede z italského přístavu Terst přes Alpy do Ingolstadtu (465 km) o průměru 40 palců (1 020 mm), dále do Neustadt an der Donau (21 km) s oběma částmi o průměru 26 palců (660 mm), dále do Karlsruhe (266 km). Ve městě Vohburg se napojuje na ropovod IKL, který zásobuje ropou české rafinérie. Ropovod Družba tak může být použit v reverzním režimu pro zásobování Slovenska.[1] Kapacita ropovodu je 43 miliónů tun surové ropy, v roce 2012 přepravil 34,9 miliónu tun.[2]

V roce 2022 jednají vlády o rozšíření kapacity ropovodu TAL. Česká republika nabídla Evropské komisi, že zaplatí rozšíření prostřednictvím společnosti MERO.[3] Předpokládá se, že na změnu technologií budou při společném postupu a tlaku členských států i Evropské komise potřeba dva roky.[4]

Pokud by Česko chtělo nahradit ruské dodávky ropy ropovodem Družba (v roce 2021 byly 3,4 miliónu tun) alternativními dodávkami z jihu Evropy, je kapacita ropovodu TAL pro Česko nedostatečná (v roce 2021 měla ČR v ropovodu TAL přepravní podíl asi desetinu, tedy 4 milióny tun surové ropy).[6]

Spojení firem PKN Orlen a Unipetrol vyjednávalo o zakoupení zhruba 2% podílu od roku 2008[7] kvůli snížení závislosti na dovozu ropy z Ruska. Státní společnost MERO získala podíl v ropovodu TAL v roce 2012,[8] který činí v roce 2022 asi 5 %.[6] Jednání o navýšení kapacity ropovodu TAL pokračovala na Ministerstvu průmyslu a obchodu do roku 2013,[8] kdy byla závislost Česka na ruské ropě 64 %.[9] Jednání za vlády Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše již nepokračovaly, přestože v roce 2014 došlo k válce na východní Ukrajině (anexe Krymu Ruskou federací a vznik světově neuznaných separatistických republik v Doněcké oblasti Ukrajiny). V roce 2019 varovalo vládu před válkou Vojenské zpravodajství, ale vláda ho nevyslyšela.[10] V roce 2021 byl podíl ruské ropy v Česku 54 %.[9] Obnovení jednání o navýšení kapacity ropovodu TAL nastalo po ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 za vlády Petra Fialy ve snaze úplně ukončit odběr ropy z Ruska s ohledem na zaváděné sankce Evropské unie proti Rusku.[9]