Tovačov (zámek)

Vnitřní nádvoří zámku pohledem z parku

Východní křídlo se zámeckou kaplí

Původně zde stávala malá vodní tvrz, s věkem přebudovaná na vodní hrad. Tovačov byl od 14. století majetkem pánů z Cimburka, kteří se psali též jako Tovačovští z Cimburka. Ke stavbě renesančního zámku koncem 15. století přistoupil Ctibor Tovačovský z Cimburka († 1494), který patřil k významným osobnostem v dějinách Moravy. Krátce poté rod Cimburků ale vymřel (1502) a Tovačov koupil v roce 1503 za 24 000 kop grošů Vilém z Pernštejna. Pernštejnové vlastnili řadu statků na Moravě i v Čechách, a přestože během 16. století vzrůstalo jejich zadlužení, tovačovské panství svým rozsahem a výnosy patřilo k jejich nejvýznamnějším majetkům.[2] Ve čtyřech generacích se Pernštejnové podíleli také na dalších stavebních úpravách tovačovského zámku. Vysoké dluhy a tlak věřitelů přiměly Jana z Pernštejna (1561–1597) k prodeji Tovačova a v roce 1597 se novým majitelem stává uherský šlechtic Štěpán Illésházy (1541–1609). Již v roce 1600 koupil Tovačov Weikard Salm-Neuburg (1575–1617).

Vstupní brána ze strany nádvoří s erbem Jana z Pernštejna a jeho manželky

Za Salmů se zámek opět stal panským sídlem, panství bylo rozšířeno přikoupením Kojetína (1604) a Kralic na Hané (1637), salmovskou éru připomíná především bohatě zdobená zámecká kaple. Arnošt Leopold Salm-Neuburg (1671–1722) vedl četné majetkové spory, které skončily ztrátou Kojetína (1699) a nakonec v roce 1715 prodal i Tovačov. Noví majitelé Petřvaldští z Petřvaldu později získali i Přerov, hlavní sídlo měli ale v Buchlovicích. Po vymření Petřvaldských (1763) převzal Tovačov s Přerovem vzdálený příbuzný hrabě František Josef Küenburg (1714–1793). Ten kvůli dluhům musel vzápětí prodat Přerov, tovačovský zámek ale obohatil o přístavbu severního křídla. Další stavební akce zůstaly pouze v plánech a kvůli trvajícím dluhům zámek začal chátrat. Küenburgové nakonec v 19. století přesídlili na zámek ve Střílkách a tovačovský zámek zůstal opuštěn.

Od zadluženého hraběte Františka Küenburga (1844–1900) koupil Tovačov v roce 1887 židovský průmyslník David Guttman (1834–1912). Za velkostatek zaplatil více než dva a půl miliónu zlatých a vzápětí přistoupil k rozsáhlé přestavbě zámku. Zvýšil z prestižních důvodů věž zámku na současnou výšku tak, aby byla vyšší než věž kroměřížského zámku. Posledním soukromým majitelem tovačovského zámku byl Wilhelm Hermann Guttman (1889–1966), který kvůli židovskému původu v roce 1939 emigroval do Švýcarska. Po druhé světové válce jednal s československými úřady o navrácení majetku, ale bezúspěšně.

Nádvoří s předzámčím pohledem ze Spanilé věže

Po vyhlášení protektorátu přešel Tovačov pod německou správu a v zámku sídlila Říšská pracovní služba, tovačovský zámek se tehdy stal centrem germanizace celé Hané. Sloužil Němcům také jako rekreační středisko. V roce 1945 převzalo správu velkostatku československé ministerstvo zemědělství. Pro státní úřady byly prioritou okolní lesní porosty, zatímco o zámecký areál žádná z oslovených institucí nejevila zájem. Zámek nakonec převzal Městský národní výbor v Tovačově a v části zámku byla instalována muzejní expozice (1951), od roku 1952 zde byla zřízena obřadní síň. V dalších částech zámku bylo zdravotní středisko, jídelna a lidová škola umění. Později přešel zámek do majetku Okresního vlastivědného muzea v Přerově, pod jehož správou zde byla umístěna expozice socialistického zemědělství Severomoravského kraje (1974–1987).

Barokní kašna s alegorií soutoku Moravy a Bečvy v předzámčí

Vnitřní nádvoří a východní křídlo zámku

Jádrem komplexu je jižní křídlo současného zámku, které vzniklo renesanční přestavbou koncem 15. století za Ctibora Tovačovského z Cimburka. Přestavba hradu na zámek nese vzácné prvky rané renesance a za autora je považován italský architekt Chimenti Camicia, který v té době pracoval v Uhrách ve službách Matyáše Korvína. Součástí přestavby byl také vznik tzv. Spanilé věže (1492), která však v té době byla nižší (měla jinou střechu).

Za dalších majitelů z rodu Pernštejnů byl dokončen obranný systém a byly postaveny hospodářské budovy v předzámčí. Pernštejnskou éru připomíná erb Jana z Pernštejna a jeho manželky na vstupní věži před prvním nádvořím. Za Salm-Neuburgů byl zrušen původní zámecký kostel sv. Jana Křtitele a nahradila jej bohatě zdobená barokní kaple (1659–1673). Salmové také obnovili opevnění zámku i městské hradby a nechali vystavět bránu zrušenou v 19. století. Po převzetí panství rodem Küenburgů vzniklo nové křídlo zámku, v roce 1783 ale došlo k ničivému požáru a poté zámek začal chátrat a stal se prakticky neobyvatelným.

Budovy předzámčí a pozdně gotická věž před prvním nádvořím

Významnou renovací prošel zámek koncem 19. století, kdy jej vlastnil významný průmyslník David Guttman (1834–1912). K celkové novorenesanční přestavbě byl přizván prostějovský architekt Max Fleischer, který projektoval nové zámecké křídlo se vstupním schodištěm napodobujícím schodiště vídeňské opery. Došlo také k zastřešení obou zámeckých věží, David Guttman založil i anglický park v okolí zámku. Jako podnikatel se ale věnoval i hospodářskému rozvoji, ve vesnici Annín založil cukrovar a díky tomu také vznikla železniční přípojka do Tovačova z trati Brno–Olomouc.[5] Poslední výraznější stavební úpravy proběhly v roce 1924, kdy zámek vlastnil Wilhelm Hermann Guttman (1889–1966).

Vstupní portál novorenesančního křídla zámku

Na počátku 21. stoletý bylo rozsáhlé renesanční opevnění zámku z valů a zdí ve velmi špatném stavu. Šlo především o bezprostřední ohrožení památkového charakteru soustavy opevnění, kolny a kočárovny v předzámčí.[6] Od 1. ledna 1994 je zámek majetkem města Tovačova a postupně probíhá rekonstrukce jednotlivých budov. V zámku jsou umístěny stálé výstavní expozice, turisticky zajímavý je renesanční portál, veřejnosti přístupná je také Spanilá věž.