Toni Kroos

Real Madrid za Kroose zaplatil částku mezi 25 až 30 miliony eur a ten se Madridu upsal na dobu šesti let, tedy do léta 2020.[20][21] Po přestupu se stal devátým německým reprezentantem ve službách madridského velkoklubu, ještě před ním tu působili Günter Netzer, Paul Breitner, Uli Stielicke, Bernd Schuster, Bodo Illgner, Christoph Metzelder, Mesut Özil a Sami Khedira.[21]

Ve městě Cardiff se v srpnu odehrál jeho debutový start za Real Madrid proti Seville v rámci Superpoháru UEFA, o jehož zisku pro madridské mužstvo rozhodl dvougólový Cristiano Ronaldo.[22] Po utkání La Ligy proti Rayu Vallecano konaném 8. listopadu vyzdvihl Kroosův výkon jeho trenér Carlo Ancelotti. Kroos totiž vstřelil svůj první gól ve dresu „Bílého baletu“ a pomohl k výhře 5:1.[23] Real se v prosinci utkal o prvenství na Mistrovství světa klubů, Toni Kroos v nominaci nechyběl. Během semifinálového střetu s mexickým Cruz Azul (nakonec výhra 4:0) si po centru připsal asistenci na gólu Sergia Ramose a celkem už svoji osmou v sezóně.[24] Finále proti argentinskému San Lorenzu Real opanoval po výsledku 2:0. Sám asistoval znovu u gólu Ramose.[25] V lednu byl zvolen do nejlepší 11členné sestavy podle UEFA za rok 2014.[26] Madridská rekordní série 22 výher za sebou byla ukončena porážkou 1:2 dne 4. ledna v ligovém utkání proti Valencii.[27] Tým ale stále držel první místo v tabulce. Další série výher v lize skončila po utkání na půdě rivala Atlética Madrid 7. března. Po bok Kroose se v záložní řadě postavila dvojice Sami Khedira s Iscem, první jmenovaný zastoupil zraněného Jamese Rodrígueze. Real se soupeřem ze stejného města prohrál 0:4.[28] Na rozdíl od svého německého spoluhráče Khediry patřil Kroos k těm lepším hráčům „Bílého baletu“.[29] Březnové derby El Clásico v Barceloně mělo napovědět, kdo z dvojice velkoklubů vyhraje titul. Real Madrid na katalánské půdě nakonec prohrál 1:2, promrhal náskok z podzimu a začátku jara a nově ztrácel čtyři body na svého konkurenta.[30] Kroos patřil k lepším hráčům svého mužstva a podařilo se mu omezovat hru soupeřova záložníka Andrése Iniesty.[31] Ve 33. kole vstřelil Kroos proti Celtě Vigo vyrovnávací gól na 1:1 a Real otočil výsledek na 4:1, udržujíc se v dohledu první Barcelony.[32] Ta ale již neklopýtla, titul tak Real nezískal.

Ve své druhé sezóně byl Kroos nadále klíčovým hráčem a odehrál 10 z úvodních 11 utkání La Ligy.[33] V průběhu března 2016 zaznamenal gól proti Athleticu Bilbao, svůj třetí ligový gól ve Španělsku a byl u domácí výhry Realu poměrem 4:2, tým se tak držel jediný bod za Barcelonou.[34] Ačkoli titul znovu získala Barcelona, mohl si Real částečně kompenzovat ligový neúspěch na evropské scéně, kde znovu dosáhl finále Ligy mistrů a znovu čelil Atléticu Madrid. Po čtvrthodině od počátečního hvizdu vyslal Kroos ze standardní situace centr, který našel Garetha Balea a od toho se míč dostal k Sergiu Ramosovi, který míč dopravil za záda slovinského brankáře Jana Oblaka.[35] Atlético se zmohlo na vyrovnání, nakonec však padlo na penalty. Kroos podal dobrý výkon, jeho spoluhráči jako Casemiro a Sergio Ramos ale byli klíčoví.[36][37] Po 72 minutách jej trenér Zidane vystřídal, zastoupil ho Isco. Kroos se stal prvním německým reprezentantem, který vyhrál Ligu mistrů se dvěma kluby.[38]

Po Mistrovství Evropy zahájil – stejně jako Gareth Bale a další – klubový trénink později, vynechal tak evropský superpohár proti Seville.[39] Na konci srpna odehrál proti Realu Sociedad (výhra Realu 3:0) své 100. utkání ve dresu „Bílého baletu“.[40] Zahrál si srpnové první domácí utkání sezóny před madridským publikem a v 81. minutě vstřelil vítězný gól na 2:1 proti Celtě Vigo.[41]

V lednu se dostal do vyhlášené nejlepší jedenáctky organizace FIFA za rok 2016 jako jeden z pěti hráčů Realu Madrid.[42] Na začátku dubna ve 31. kole La Ligy odehrál derby s Atléticem Madrid, které dopadlo nerozhodně 1:1. Kroos si udržel první místo mezi ligovými nahrávači, když z přímého kopu našel hlavu Pepeho. Později se tato dvojice nešťastně srazila, Pepe si po úderu Kroosova kolena zranil žebra. Real Madrid přesto navýšil náskok na čele ligy o jeden bod, neboť Barcelona prohrála.[43]

Ve čtvrté sezóně v Realu si ve španělské lize připsal 27 odehraných zápasů s 5 góly a 7 asistencemi. Real nezískal ligový titul a skončil až třetí za Barcelonou a Atléticem. V Lize mistrů si to Kroos vynahradil třetím vítězstvím v řadě, přičemž finále proti Liverpoolu odehrál celé.

Na začátku srpna v roce 2018 byl Kroos zvolen německým fotbalistou roku.[44] V páté sezóně (2018/19) za Bílý balet nezískal žádnou velkou trofej, ale jen výhru na MS klubů. Odehrál finále proti Al Ajnu ze Spojených arabských emirátů, který Realu Madrid podlehl nakonec 1:4. Na tomto turnaji získal Kroos prvenství už popáté (jednou s Bayernem, s Realem čtyřikrát) a překonal tak Cristiana Ronalda se čtyřmi tituly.[45] V lize nastoupil do 28 zápasů, Real skončil v La Lize na třetím místě za rivaly Barcelonou a Atléticem. V Lize mistrů se gólově prosadil ve skupině, a to ve čtvrtém zápase na hřišti Viktorie Plzeň (5:0), kde si vedle jedné branky připsal také 2 asistence.[46] Odehrál obě celá utkání osmifinále proti Ajaxu, se kterým Real Madrid vypadl.

Kroos byl i v sezóně 2019/20 součástí základní sestavy Realu. Během prvního zápasu nové sezóny španělské ligy se trefil na půdě Celty Vigo a přispěl k výhře 3:1.[47] V říjnu nastoupil do 100. utkání Ligy mistrů a jediným gólem tohoto utkání rozhodl o výhře Realu Madrid na půdě tureckého Galatasaraye, tým tak ve svém třetím zápase získal první tři body (celkově čtyři).[48] V lednu se gólově prosadil proti Valencii ve španělském superpoháru a pomohl tak postoupit do finále proti Atléticu Madrid.[49] Finále dospělo do penaltového rozstřelu, ve kterém uspěl Real. Kroos odehrál 103 minut než byl nahrazen Viníciusem.[50] Real Madrid v této sezóně rovněž vyhrál mistrovský titul.

Proti Granadě 23. prosince 2020 odehrál Kroos 200. zápas španělské ligy ve dresu Realu, který zápas vyhrál 2:0.[51]

Proti Osasuně 9. ledna 2021 odehrál za Real 300. soutěžní zápas.[52]

V odvetě osmifinále Ligy mistrů 16. března proti Atalantě si zahrál 100. zápas v této evropské soutěži a pomohl postoupit do čtvrtfinále po domácí výhře 3:1, kterou Real Madrid navázal na venkovní výhru 1:0.[53]

Začátkem sezóny nebyl Kroos k dispozici kvůli zranění, které se táhlo od března stejného roku. Ve 13. kole hostil Real Madrid celek Rayo Vallecano a v tomto zápase hraném 6. listopadu 2021 otevřel skóre právě Kroos, který navíc v závěru obranným zákrokem výhru 2:1 uhájil.[54] V dalším ligovém kole 21. listopadu se stal mužem venkovního zápasu proti Granadě, neboť jeho dvě asistence vedly k výhře 4:1.[55] Na pomezí listopadu a prosince si připsal po jedné trefě v závěrečných dvou skupinových zápasech v Lize mistrů, nejprve proti Šeriffu Tiraspol při venkovní výhře 3:0 a poté v domácím prostředí proti Interu Milán při výhře 2:0. Real tímto postoupil z prvního místa do jarního osmifinále. Kroosův úvodní gól proti Interu byl 1000. gólem Realu Madrid v evropském poháru, čehož španělský královský klub dosáhl jako první.[56]

Byl nominován do reprezentačního mužstva pro mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice. Tam si zahrál ve čtyřech zápasech, celkově 59 minut.[60] Svůj první zápas odehrál proti Ghaně, kdy v 81. minutě vystřídal Bastiana Schweinsteigera. Ve čtvrtfinálovém zápase proti Argentině se do hry dostal v 77. minutě místo Samiho Khediry. Zahrál si i v následujícím zápase proti Španělsku, tentokráte nahradil Piotra Trochowskiho v 62. minutě. Nastoupil i v posledním zápase Německa, a to v souboji o třetí příčku. V 81. minutě nahradil Marcella Jansena – střelce druhé německé branky.

Trenér Joachim Löw jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[61] Němci postoupili ze základní skupiny G se 7 body z prvního místa po výhře 4:0 s Portugalskem[62], remíze 2:2 s Ghanou[63] a výhrou 1:0 s USA.[64] V osmifinále Němci vyřadili Alžírsko po výsledku 2:1 po prodloužení[65] a ve čtvrtfinále Francii 1:0.[66] V semifinále proti Brazílii znemožnili Jihoameričany historickým debaklem 7:1, kdy do 29. minuty dali pět gólů. Kroos vstřelil dva a byl vyhlášen „mužem zápasu“.[67][68] S národním týmem získal zlaté medaile po finálové výhře 1:0 proti Argentině.[69]

Trenér Joachim Löw jej 4. června nominoval na Mistrovství světa 2018 pořádané Ruskem.[70] Tři skupinové zápasy odehrál celé, přičemž ve druhém zápase proti Švédsku v nastaveném čase rozhodl z přímého kopu o vítězství 2:1.[71] Udržení postupových nadějí ale zhatila porážka 0:2 proti Jižní Koreji ve třetím zápase.[72]

Jeho posledním velkým turnajem bylo Mistrovství Evropy neboli Euro 2020, které se kvůli pandemii covidu-19 odehrálo až roku 2021. Po osmifinálovém vyřazení Anglií oznámil konec reprezentační kariéry.[73]

Bayer Leverkusen[77]

• 1× finalista domácího poháru – 2008/09

Bayern Mnichov[77]

• 3× vítěz Bundesligy – 2007/08, 2012/13, 2013/14
• 3× vítěz domácího poháru – 2007/08, 2012/13, 2013/14
• 1× vítěz ligového poháru – 2007
• 2× vítěz německého superpoháru – 2010, 2012
• 1× vítěz Ligy mistrů UEFA – 2012/13

Real Madrid[78]

• 2× vítěz Primera División – 2016/17, 2019/20
• 2× vítěz Španělského superpoháru – 2017, 2019/20
• 3× vítěz Ligy mistrů UEFA – 2015/16, 2016/17, 2017/18
• 3× vítěz Superpoháru UEFA – 2014, 2016, 2017
• 4× vítěz Mistrovství světa klubů FIFA – 2014, 2016, 2017, 2018

Německá reprezentace[78]

• Mistrovství světa: 1. místo (2014)
• Mistrovství světa: 3. místo (2010)
• Mistrovství Evropy: 3. místo (2012, 2016)

• Medaile Fritze Waltera v kategorii U18 – 2008 (zlatá medaile)[79]
• Tým roku podle UEFA – 2014,[80] 2016,[81] 2017[82]
• Sestava sezóny Ligy mistrů UEFA – 2013/14,[83] 2014/15,[84] 2015/16,[85] 2016/17,[86] 2017/18[87]
• Nejlepší tým turnaje UEFA Euro – 2016[88]
• Světová jedenáctka FIFA FIFPro – 2014,[89] 2016,[90] 2017[91]
• Německý fotbalista roku – 2018[44]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Toni Kroos na Wikimedia Commons
• Profil hráče na National-football-teams (anglicky)
• Profil hráče na Transfermarktu (anglicky)