Tokara

Souostroví leží v severní části souostroví Rjúkjú, táhne se v délce asi 150 km od severu k jihu. Od Kjúšú je vzdáleno zhruba 200 km. Ostrovy jsou vulkanického původu a nacházejí se zde činné sopky, z nichž Mitake na Suwanosedžimě patří k nejaktivnějším japonským sopkám.[1] Nejvyšším vrcholem je Otake (979 m n. m.) na Naganošimě. Korálového původu je pouze ostrov Kodžima.

Japonská geografie řadí ostrovy Tokara spolu se souostrovími Ósumi a Amami do souostroví Sacunan.

Flóra je na ostrovech subtropická. Vzácná je endemická lilie, známá pod obchodním jménem Casablanca, jejíž přirozená stanoviště byla zničena a která byla později do volné přírody reintrodukována.[2] Z fauny je pozoruhodné plemeno skotu Kučinošima, které zde bylo vysazeno počátkem 20. století a znovu zdivočelo; je to jedno ze dvou dochovaných původních japonských plemen, které nebyly geneticky ovlivněny evropským skotem.[3] Žijí zde endemické druhy koz[4] a koňů.[5] Část ostrovů je chráněným územím.[2]

Klima na ostrovech je oceánické, subtropické. Období dešťů přichází v červnu. Léto je následováno obdobím tajfunů.[2]

Mapa souostroví Tokara

Obyvatelé žijí na ostrovech v komunitách o velikosti zhruba stovky obyvatel. Nejvíce (167) jich žije na Nakanošimě.

Souostroví Tokara je součástí prefektury Kagošima, v jejímž rámci spadá do okresu Kagošima se sídlem na ostrově Kjúšú. Administrativně jde o jedinou vesnici Tošima s 683 obyvateli (2012), pod kterou spadají všechny ostrovy. Přehled ostrovů dává následující tabulka:

Ostrov	japonsky	Plocha, [km²]	Nejvyšší bod [m n. m.]	Počet obyvatel (2004)[6]	Pohled	Zeměpisné souřadnice
Kučinošima	口之島	13,33	629	140		29°58′15″ s. š., 129°55′20″ v. d.
Nakanošima	中之島	34,47	979	167		29°50′30″ s. š., 129°52′30″ v. d.
Gadžadžima	臥蛇島	4,07	497	neobydleno		29°54′11″ s. š., 129°32′30″ v. d.
Kogadžadžima	小臥蛇島	0,50	301	neobydleno		29°52′48″ s. š., 129°37′15″ v. d.
Tairadžima[p 1]	平島	2,08	243	79		29°41′15″ s. š., 129°31′57″ v. d.
Suwanosedžima	諏訪之瀬島	27,66	796	48		29°38′19″ s. š., 129°42′50″ v. d.
Akusekidžima	悪石島	7,49	584	72		29°27′36″ s. š., 129°36′6″ v. d.
Kodžima	小島	0,36	56	neobydleno		29°13′40″ s. š., 129°20′45″ v. d.
Kodakaradžima	小宝島	1,00	103	43		29°13′26″ s. š., 129°19′34″ v. d.
Takaradžima	宝島	7,14	292	114		29°8′40″ s. š., 129°12′29″ v. d.
Kaminonedžima	上ノ根島	0,54	280	neobydleno		28°49′56″ s. š., 129°0′3″ v. d.
Jokoatedžima	横当島	2,76	495	neobydleno		28°47′57″ s. š., 128°59′20″ v. d.

Hlavním zdrojem obživy na ostrovech bývalo zemědělství a rybolov. V současnosti se pěstuje především rýže a prosperuje dobytkářství. Určitý význam má domácí turistika, která je znesnadněna neexistencí pravidelného leteckého spojení. Je navázána na zdejší přírodu, především teplé vulkanické prameny.

Ostrovy jsou propojeny s ostrovem Kjúšú trajektem.

Nejstarší doložené osídlení je na Takaradžimě, a to z období Džómon. První zmínky o ostrovech jsou v kronice Nihon Šoki z r. 720. Později se staly součástí nezávislého království Rjúkjú. Hraniční poloha ostrovů vedla k tomu, že se zde střetávaly zájmy Japonského císařství, což kulminovalo počátkem 17. století. V r. 1609 došlo ke konfliktu s klanem Satsuma, který ovládal jih Japonska. Ostrovy byly začleněny do jeho panství kolem r. 1624. Následně byly ostrovy dosídleny. Počátkem 19. století byly ostrovy zasaženy intenzivní vulkanickou činností. Silné erupce sopky Mitake v letech 1813 až 1814 zpustošily Suwanosedžimu natolik, že zůstala neosídlená až do konce století. V roce 1879 byly ostrovy v rámci reforem Meidži plně integrovány do Japonska.[7]

Po porážce Japonska ve druhé světové válce podléhalo souostroví americké správě. Podle čl. 3 sanfranciské smlouvy patřily ostrovy k územím, která měla být se souhlasem OSN převedena do správy USA.[8] Pro odpor Sovětského svazu OSN takový souhlas nevydalo. Ostrovy byly navráceny Japonsku 25. prosince 1953 jako první z těchto území.