Tilandsie

Tilansdie jsou nenáročné rostliny vhodné pro pěstování v bytech, sklenících a teráriích. Potřebují světlé místo, ideální je světlo rozptýlené. Tilandsie bývají také umísťovány do proskleného terária s umělým osvětlením. Řada druhů tilandsií roste bez problému i na místech, kde je přímé sluneční světlo a vyšší teploty, ale jejich pětování je náročnější na správné dávkování vody.

Kořeny tilandsií ztratily svou sací funkci a slouží pouze k ukotvení rostlin na kmenech stromů. Proto je až na výjimky zbytečné sázet tilandsie do květináčů se zeminou. Tento pro tilandsie nepřirozený způsob pěstování způsobuje úhynutí rostlin – rostliny mohou vlivem nadměrného a trvalého vlhka uhnít.

Aby byly rostliny tilandsie zdravé a vitální, potřebují pravidelné smáčení (rosení) povrchu těl vodu, nejlépe dešťovou. Náhradním řešením může být i balená pitná voda nebo destilovaná s příměsí hnojiva. Vhodné je hnojivo s minimem mědi, která je pro tilansie jedovatá. Rostliny zaléváme rosením dvakrát až čtyřikrát týdně, v případě horkých dnů, teplého umístění nebo přímého slunečního záření i častěji. Povrch rostliny nesmí zůstat dlouhodobě mokrý, tilandsie musí během několika hodin oschnout.

Tilandsie umisťujeme na dobře větrané místo. Snáší či vyžadují široký rozsah teplot v průběhu dne a noci. Nevystavujeme je teplotám pod 10 °C.

Při výběru druhů tilandsií a volbě způsobu pěstování platí důležitá zásada: čím je daný druh tilandsie sukulentnější (t.j. dužnatější, tlustší) a na povrchu stříbřitější, tím více přímého slunce, čerstvého proudícího vzduchu a kolísání teplot taková rostlina potřebuje či snese. A naopak, čím má tilandsie zelenější povrch a méně dužnaté listy, tím více jí vyhovuje vyšší zastínění a nepohyblivý, vlhký a dusný vzduch. V praxi to znamená, že stříbřité druhy pěstujeme volně v bytech a v sušších, dobře větraných a sklenících s kolísající teplotou, zelené tilandsie naopak umísťujeme do polouzavřených či zcela uzavřených a stinnějších pokojových vitrín, do vlhkých tropických skleníků a do málo větratelných terárií.

Po odkvětu, podobně jako ostatní broméliovité rostliny, již znovu nevykvetou a vytváří nové odnože. Tilandsie se množí pomocí odnoží nebo semen. Odnožují přímo ze základu mateřské rostliny nebo mezi jejími listy. Mladé výhonky oddělujeme od mateřské rostliny, když vyrostou přibližně do poloviny její velikosti. Reprodukce pomocí semen je velmi pomalá a nové rostliny dosáhnou dospělé velikosti až za několik let.