Tihava (tvrz)

V Tihavě stávaly původně dvě tvrze. V jižní části vesnice se v místě zvaném Na Baště dochovalo tvrziště starší z nich. O této tvrzi neznáme žádné písemné zprávy, ale patrně byla sídlem Mareše z Tihavy připomínaným v roce 1393. Jeho nástupcem byl snad Jan z Tihavy, který po svém strýci zdědil majetek v Kotopecích. Zemřel nejpozději v roce 1416 a jeho kotopecký majetek získala vdova Dorota.[2]

Na počátku patnáctého století došlo k rozdělení vesnice mezi dva vladyky, kteří oba používali přídomek „z Tihavy“. Prvním příslušníkem druhého rodu byl Drslav z Tihavy uvedený v roce 1406 jako služebník Zdeňka z Chajna, po němž zdědil nějaký majetek v Kotopecích. Brzy poté zemřel, a vdova Alžběta se znovu provdala za Jindřicha Labutě ze Švamberka. Dalším držitelem byl Zdeněk z Koněprus, který někdy používal také přídomek z Tihavy, uváděný v letech 1454–1456 a poté v roce 1472. Někdy v té době jeho rod vymřel a majetek připadl jako odúmrť králi Vladislavovi II. Panovník jej přenechal Mikulášovi z Landštejna. Mladší tvrz tak ztratila svůj význam a časem zanikla. Na začátku šestnáctého století se Tihava stala částí hořovického panství.[2]

Tvrziště Na Baště tvoří vodní příkop s centrálním ostrůvkem, na kterém stojí kaple[3] svatého Jana Nepomuckého.[4] Šířka příkopu se pohybuje od osmi do šestnácti metrů. Jeho vnější stranu lemuje nepatrná vyvýšenina, která by mohla být zbytkem valu.[5]

Mladší tvrz zcela zanikla.[3] Podle Augusta Sedláčka ještě ve druhé polovině devatenáctého století existovalo tvrziště v severní části vesnice poblíž tehdejšího mlýna. Mívalo čtverhranný půdorys obehnaný ze tří stran mělkým příkopem.[2]