Thujon

Thujon (C10H16O) je chemická sloučenina (keton a monoterpen), 1-isopropyl-4-methylbicyklo[3.1.0]hexan-3-on.

Thujon

Strukturní vzorec thujonu

Obecné
Systematický název 1-isopropyl-4-methylbicyklo[3.1.0]hexan-3-on
Triviální název thujon
Anglický název Thujone
Německý název Thujon
Sumární vzorec C10H16O
Identifikace
Registrační číslo CAS 471-15-8
546-80-5 (α-thujon)
PubChem 261491
SMILES C[C@@H]([C@@H](C2)[C@]2([C@@H](C)C)C1)C1=O (β-thujon)
Vlastnosti
Molární hmotnost 152,23 g/mol
Teplota varu 201 °C
Hustota 0,92 g/cm3
Bezpečnost

GHS07
[1]
Varování[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Thujon je neurotoxin ve formě bezbarvého oleje. Je rozpustný v ethanolu, diethyletheru a chloroformu a nerozpustný ve vodě. Aroma je podobné mentolu. Je izomerní s kafrem, dalším stimulantem centrální nervové soustavy, ač jeho chemická struktura není kafru podobná. Thujon může být oddělen od přírodních olejů hydrogensíranem nebo frakční destilací a krystalizací, byl také syntetizován (uměle vyroben).[2]

Výskyt
Pelyněk pravý - Jeden ze zdrojů thujonu

V přírodě se thujon nachází ve dvou formách, levotočivý alfa-thujon a pravotočivý beta-thujon, první zmíněný se vyskytuje např. v túji a šalveji, druhý ve vratiči a pelyňku.[3]

Stereochemie
  • alfa-thujon
    (−)-α-thujon
    l-thujon
  • beta-thujon
    (+)-β-thujon
    (+)-isothujon
    d-isothujon

Molekula thujonu má celkem 3 chirální atomy uhlíku (dva jsou však součástí můstku bicyklického skeletu), jsou možné celkem 4 steoizomery. V přírodě se vyskytující α-thujon a β-thujon se liší jen orientací methylové skupiny (nahoru/dolů) na atomu uhlíku sousedícím s karbonylovou skupinou, nejsou to tedy enantiomery, ale diastereomery, resp. epimery. V silně zásaditém prostředí nebo zahříváním může docházet k epimerizaci a ustaví se mezi nimi rovnováha[2] (v ethanolovém roztoku při pH 11,5 se po 20 h ustálila rovnováha α-thujon/β-thujon v poměru asi 1:2[4]).

V roce 2016 byly nalezeny zbylé 2 diastereomery (+)-α-thujon a (−)-β-thujon (kromě (−)-α-thujonu a (+)-β-thujonu) v šalvěji lékařské.[5]

  • (+)-α-thujon
  • (−)-β-thujon

Použití

Thujon je nejvíce známý díky své přítomnosti v absintu, neboť hlavní  přísadou v tomto alkoholickém nápoji je pelyněk pravý, ve kterém převažuje beta-thujon. Studie doktora Magnana z 19. století[6] napomohly k postupnému zákazu absintu v celé Evropě, nicméně primární podnět pro zákaz absintu bylo nadměrné užívání tohoto vysokoprocentního alkoholu. Díky postupnému rušení zákazu absintu se obnovil i zájem o thujon, přičemž byly novodobými výzkumy vyvráceny staré studie týkající se obsahu a účinků thujonu v absintu.

Účinky

Otrava thujonem se projevuje zevně podrážděním pokožky (při styku se šťávou), vnitřně (při požití, zejména u semen túje) těžkým podrážděním žaludku a střev, křečemi, poškozením jater a ledvin.[7] Vyvolává překrvení malé pánve, důsledkem kterého může u těhotných žen dojít i k potratu. Při těžkých otravách se dostavují křeče, po kterých následuje celková ochablost a bezvědomí, v nejtěžších případech v průběhu půl až několika dní přichází smrt.[8] Léčit lze pouze symptomy. Jsou popsány ojedinělé záchvaty připomínající epilepsii a nevhodnost použití u těhotných žen i u šalvěje lékařské, která obsahuje alfa-thujon.[9] V roce 1975 američtí vědci J. del Castillo, M. Anderson a G. M. Rubottom[10] sledovali podobnost mezi psychologickými účinky absintu a marihuany (Cannabis sativa). Nicméně podobnost účinků THC a thujonu na člověka byla vyvrácena vědeckou prací (Justin P Meschlera, Allyn C Howlett) z března 1999.[11]

Letální dávka

Orální letální dávka (smrtelná dávka) LD50 u potkanů je 192 mg/kg váhy (Margaria, 1963) a 500 mg/kg tělesné hmotnosti (NLM, 1997). Intravenózní letální dávka LD50 u králíka je 0,031 mg/kg tělesné hmotnosti (NLM, 1997)[3] Pro představu, pokud by dospělý člověk o váze 60 kg požil 1 l 25% alkoholu s obsahem thujonu 5 mg/l, byl by intoxikován 0,08 mg thujonu na 1 kg své váhy.

Obsah thujonu v absintu

Dle studií[12] vycházejících ze starých zdrojů se mylně předpokládalo, že obsah thujonu v původních starých absintech byl kolem 260 mg/l. V roce 2008 byla provedena rozsáhlá analýza 13 absintů, které byly vyrobeny před zákazem absintu ve Francii (1915).[13] Výsledky studie ukázaly, že nejvyšší hodnotu beta-thujonu (41,5 mg/l) obsahoval absint Pernod Fils cca z roku 1910. Tím je také vyvrácena marketingová mystifikace výrobců absintu, kteří obsah thujonu záměrně nadsazují na základě chybných historických hodnot.

Reference
  1. Thujone. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Conrad III, Barnaby; (1988). Absinthe: History in a Bottle. Chronicle Books. ISBN 0-8118-1650-8 str. 154
  3. studie komise EU
  4. FROEHLICH, Otmar; SHIBAMOTO, Takayuki. Stability of pulegone and thujone in ethanolic solution. S. 2057–2060. Journal of Agricultural and Food Chemistry [online]. 1990-11 [cit. 2018-06-17]. Roč. 38, čís. 11, s. 2057–2060. DOI 10.1021/jf00101a012.
  5. WILLIAMS, Jack D.; YAZARIANS, Jessica A.; ALMEYDA, Chelcie C.; ANDERSON, Kristin A.; BOYCE, Gregory R. Detection of the Previously Unobserved Stereoisomers of Thujone in the Essential Oil and Consumable Products of Sage (Salvia officinalis L.) Using Headspace Solid-Phase Microextraction–Gas Chromatography–Mass Spectrometry. S. 4319–4326. Journal of Agricultural and Food Chemistry [online]. 2016-05-23 [cit. 2018-06-17]. Roč. 64, čís. 21, s. 4319–4326. DOI 10.1021/acs.jafc.6b01065.
  6. Conrad III, Barnaby; (1988). Absinthe: History in a Bottle. Chronicle Books. ISBN 0-8118-1650-8 str. 101
  7. MOJŽÍŠEK, Mirko. Okrasné dřeviny - magazín III: [online]. ©2003 Mirko MOJŽÍŠEK [cit. 2009-11-12]. Dostupné online. (česky)
  8. PAZDERA, Zdenek. Thuja occidentalis, Zerav západní, Tuja západná - Foto herbář Wendys: [online]. Zdenek Pazdera [cit. 2009-11-12]. Dostupné online. (česky)
  9. Salvia officinalis - Plants For A Future database report: [online]. [cit. 2009-11-12]. Dostupné online. (anglicky)
  10. magazín Nature, 31. leden 1975
  11. Studie vyvracející podobnost účinků thujonu s THC
  12. 6.10.2003 [cit. 2009-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-01-06. (anglicky)
  13. Thujonová studie z roku 2008. www.thujone.info [online]. [cit. 2012-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-31.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.