Aragorn

V roce 3009 Gandalf a Aragorn společně hledali v Rhovanionu Gluma, kterého Aragorn nalezl v Mrtvých močálech poblíž Mordoru a přinesl jako vězně do síní elfího krále Thranduila v Temném hvozdě. Někdy v té době se v Roklince seznámil s Bilbem a stali se blízkými přáteli – Bilbo složil báseň k jeho jménu (Ne každé zlato třpytívá se...).

30. září 3018 se Aragorn připojil k Frodově výpravě v Hůrce v hospodě U Skákavého poníka. Díky Aragornově pomoci hobiti utekli nazgûlům a dorazili do Roklinky. Elfové v Roklince opravili zlomený Elendilův meč Narsil a Aragorn jej pak nosil pod jménem Andúril (Plamen Západu). Po Elrondově Radě se stal Aragorn členem Společenstva prstenu, přestože od počátku směřoval do Gondoru, aby pomohl svému lidu ve válce. Rozhodl se tedy, že bude výpravu provázet, dokud to bude možné. Poté, co byl Gandalf svržen s balrogem do hlubin Morie, stal se Aragorn vůdcem Společenstva a nastalo mu těžké dilema, zda má dále provázet Froda, nebo se držet svého původního plánu a vydat se do Gondoru. Rozhodnutí odkládal, jak dlouho to bylo možné, provedl Společenstvo Lórienem a později se s ním plavil až k Rauroskému vodopádu. Tam však došlo ke sporu mezi Frodem a Boromirem a Společenstvo se rozpadlo. Frodo se vydal do Mordoru jen sám se Samem, zatímco Boromir padl a Smíšek s Pipinem byli zajati Sarumanovými skřety. Aragorn po těžkém rozhodování nechal Froda odejít, protože cítil, že mu s jeho úkolem už nemůže pomoci, a vydal se s Legolasem a Gimlim pronásledovat skřety a zachránit zajaté hobity.

Přes jejich hrdinskou pouť přes Rohan však skřety nedostihli a ti byli pobiti rohanskými jezdci. Když se Aragorn setkal s jejich vůdcem Éomerem, přes počáteční rozpaky mezi nimi rychle vzniklo přátelství, které vydrželo až do konce jejich životů.

Aragorn se s Legolasem a Gimlim vydal po stopách hobitů do Fangornu, kde se setkal s Gandalfem a rozhodli se pomoci rohanskému králi Théodenovi ve válce se Sarumanem.

Aragorn významně pomohl Rohirům v bitvě v Helmově žlebu, kde porazili Sarumanovo vojsko skurutů. V Rohanu se Aragorn seznámil také s Éomerovou sestrou Éowyn, která v něm viděla svou naději na slavný a zajímavý život a zamilovala se do něj. Aragornovo srdce však patřilo Arwen, a k Éowyn cítil lítost.

Po výpravě do Železného pasu získal orthancký palantír a protože cítil, že Frodo se v té době blíží k Mordoru, rozhodl se odpoutat Sauronovu pozornost od jeho vlastní říše. Proto za cenu velkého rizika pohlédl do palantíru, vyrval jej ze Sauronovy vůle, odhalil se mu jako Isildurův dědic a vyzval jej k měření sil. Proto se naplno rozeběhla ofenzíva Mordoru vůči Minas Tirith a Aragorn, aby zachránil město, se vydal Stezkami mrtvých ke Kameni Erech, kde se k němu přidala armáda Mrtvých. S jejich pomocí znovu jako před mnoha lety porazil umbarské korzáry poblíž Pelargiru a s gondorským vojskem a pomocí Rohirů zvítězil v bitvě na Pelennorských polích.

Po bitvě tušil, že je nutné dále odpoutávat Sauronovu pozornost od Mordoru, a proto vytáhl se zbytky gondorského vojska proti Mordoru. Před jeho branami vypukla beznadějná bitva proti obrovské převaze, v tu chvíli však Frodo dokončil své poslání, zničil Prsten a mordorská armáda se rozprchla.

Aragorn byl v r. 3019 Třetího věku korunován jako král Elessar Telcontar. Stal se 26. králem Arnoru a 35. králem Gondoru. Krátce poté se oženil s Arwen, s níž měl syna Eldariona a několik dcer. Jméno Elessar (česky Elfkam) získal podle klenotu s ozdravnou mocí, který mu darovala Galadriel před odchodem z Lórienu. Ruce krále, tak byly ruce uzdravitele. Přízvisko Telcontar je quenijským překladem označení Chodec, které mu bylo dáno spíše posměšně hůreckými sedláky, ale byl tak představen i hobitům ze Společenstva, kteří si na toto oslovení zvykli, a oslovovali jej tak z úcty a přátelství.

Za svého života vybojoval ještě mnoho bitev s nepřátelskými říšemi, které přežily Sauronův pád. Zemřel v roce 120 Č. v. ve svých 209 letech