Thomas Midgley

Thomas Midgley se narodil ve městě Beaver Falls v Pensylvánie, jeho otec byl také vynálezce. Vyrostl v Columbusu ve státě Ohio. Studium strojního inženýrství na Cornellově univerzitě úspěšně dokončil roku 1911.[2]

V prosinci 1921, kdy pracoval pod vedením Charlese Ketteringa v Daytonských Výzkumných laboratořích - dceřiné společnosti General Motors (kde začal pracovat v roce 1916), Midgley objevil, že přidání tetra-ethyl-olova (TEL) zabrání „klepání“ benzinových spalovacích motorů. Firma nazvala látku jako "ethyl", aby se vyhnula všem zmínkám o olovu ve zprávách a v reklamě. Ropné společnosti a výrobci automobilů, zejména GM, kteří vlastnili patent (podaný Ketteringem a Midgleym), usilovně prosazovali olovnaté palivo jako alternativu k ethanolu nebo ethanolové směsné pohonné hmoty, na nichž mohli mít jen velmi malý zisk.[3]

V prosinci 1922 udělila společnost American Chemical Society Midgleymu medaili William H. Nicholse jako první z několika významných ocenění, které získal během svého života.[2]

Následné doplnění olova k benzínu mělo nakonec za následek únik obrovského množství olova do atmosféry, což způsobilo zdravotní problémy po celém světě. Sám Midgley si musel vzít prodlouženou dovolenou, aby se vyléčil z otravy olovem. "Asi po roční práci s organickým olovem," napsal v lednu 1923, "sám zjišťuji, že mé plíce byly zasaženy a že je nutné dát si pracovní pauzu a pořádně vyvětrat plíce." Poté odešel do Miami na rekonvalescenci.[4]

V dubnu 1923 GM vytvořila svou pobočku General Motors Chemical Company, která měla dohlížet na výrobu tetraetylolova společností DuPont a umístila Charlese Ketteringa do funkce prezidenta a Midgleyho jako viceprezidenta.

Po dvou mrtvých a několika případech otravy olovem ve výrobním závodě v Daytonu a Ohiu pracovníci v Daytonu v roce 1924 řekli, "jsme deprimováni situací a doporučujeme zvážení vzdát se celého tetraethyl-olověného programu." V průběhu příštího roku zemřelo nejméně osm lidí pobočky DuPont Deepwater v New Jersey.[4]

Po nespokojenosti s rychlostí výroby v pobočce DuPont s využitím jejich "bromidového procesu" společnosti GM a Standard Oil vytvořily v roce 1924 novou pobočku Ethyl Gasoline Corporation a vybudovaly nový závod na výrobu tetraetylolova pomocí vysoce nebezpečného vysokoteplotního "ethylchloridového procesu" na rafinérii Bayway v New Jersey. Během prvních dvou měsíců od jejího provozu tuto pobočku postihlo více případů otravy olovem, halucinací, duševních chorob a také řada úmrtí rychle za sebou.[4]

30. října se Midgley zúčastnili tiskové konference k demonstraci za bezpečnost při kontaktu s látkou. Na této demonstraci si nalil tetra-ethyl na ruce, a potom si dal láhev s chemikálií k nosu a vdechoval ji šedesát sekund. Prohlásil při tom, že by to mohl dělat každý den, aniž by mu to způsobilo jakékoliv problémy.[3][5] Závod však byl uzavřen státem New Jersey o pár dní později a standardní norma pro výrobu tetraetylolova byla zakázána až do udělení státního souhlasu.

Midgley byl zbaven svého postavení viceprezidenta na GMCC v dubnu 1925, údajně kvůli své nezkušenosti v organizačních věcech, ale zůstal zaměstnancem GM.[3]

V roce 1930 General Motors Corporation pověřila Midgleyho, aby vynalezl netoxické a bezpečné chladivo pro domácnost. Spolu s Charlesem Ketteringem vynalezl halogenderiváty (CFC) uhlovodíků (podmnožinu chlor-fluorovaných uhlovodíků), kterému komerčně přezdívali freon. První patent na freon (1886339) byl podán prostřednictvím Charlese Ketteringa a byl přiřazen k divizi General Motor's Frigidaire.

CFC nahrazuje různé toxické nebo výbušné látky, používané dříve jako pracovní kapaliny v tepelných čerpadlech a ledničkách. CFC byly také používány jako pohonné hmoty v aerosolových nádobách sprejů, inhalátorech s odměřenou dávkou (astma-inhalátory) atd. Za svou práci byl v roce 1937 oceněn Perkinovou medailí.

V roce 1940, ve věku 51 let, Midgley onemocněl dětskou obrnou, která ho zařadila mezi těžce zdravotně postižené. To ho vedlo k navržení propracovaného systému výtahu z řetězů a kladek, s jejichž pomocí se dostával z postele. Tento systém se stal příčinou jeho smrti, když se náhodně zapletl do lana tohoto zařízení a uškrtil se. Bylo mu 55 let.[6][7]

Midgley zemřel ještě před konečným prokázáním účinků freonů na ozonovou vrstvu, které vešly ve všeobecnou známost v roce 1974.