Stélka

Stélka (thallus) je označení pro těla bezcévných rostlin a některých řas či hub. Ta nejsou členěná (diferencovaná) na jednotlivé orgány, jimiž je u cévnatých rostlin kořen, stonek a list.[1]. Někdy však k jisté diferenciaci jednotlivých částí těla dochází, např. u mechů – tyto struktury označujeme jako fyloidy (zastupují listy), rhizoidy (zastupují kořeny) apod. Vnitřní stavba je většinou tvořena parenchymem.[1]

Porostnice mnohotvárná (Marchantia polymorpha), učebnicový příklad stélky

Stélkatým tělem se vyznačují mechorosty (mechy, játrovky, hlevíky), lišejníky a gametofyt kapraďorostů. Rovněž tělům různých řas (nejen zelené řasy, ale i např. ruduchy či různá Chromalveolata) a sinic říkáme stélka, protože nejsou rozlišena.

Opakem stélky je kormus, rozlišené tělo.

Typy stélek řas

Je možné rozlišovat několik druhů stélek řas:[2][3]

jednobuněčná stélka
Jednojaderná buňka
s bičíky nebo panožkami

s bičíkymonadoidní stélka

s panožkamirhizopodová (měňavkovitá) stélka

bez organel pohybu

uložená ve slizukapsální stélka

holé buňky → kokální stélka

Mnohojaderná buňka

sifonální stélka

mnohobuněčná stélka
dělí se v 1 rovině
jednojaderné buňky

nerozlišeny hlavní a postranní větve → trichální stélka

rozlišeny hlavní a postranní větve → heterotrichální stélka

mnohojaderné buňky

sifonokladální stélka

dělí se ve více rovinách

pletivná stélka

Schéma základních typů stélek řas[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku thallus na anglické Wikipedii.

  1. Černohorský, Z. (1967): Základy rostlinné morfologie, Praha, SPN
  2. ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. [s.l.]: Scientia, 2003. S. 797.
  3. ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, J. Stélka, Encyklopedie hydrobiologie : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=S034

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.