Tetřívek coloradský

Druh byl poprvé vědecky teprve v roce 2000.[2] Druhové jméno druhu minimis pochází z latiny a znamená „nejmenší“, což odkazuje k malému vzrůstu tetřívka.[2]

Tetřívek coloradský je jedním ze dvou zástupců rodu Centrocercus.[3]

Slepice a kohout s patrnými hlavními rozdíly v opeření

Kohout je převážně tmavý s výraznou bílou hrudí

Slepice je do hněda s bílým a tmavým flekováním

Jedná se o malého ptáka s tělem slepicovitého tvaru. Tmavě hnědý zobák je krátký a silný, nohy tlusté a opeřené. Duhovky jsou hnědé. Většina opeření má různé odstíny od šedo-hnědé po tmavě hnědou, přičemž konkrétní odstín závisí na ročním období. Barva se totiž mění v závislosti na době posledního přepeření a environmentálních podmínkách.[2] Druh je vzezřením velmi podobný tetřívku pelyňkovému, od kterého se odlišuje hlavně menší výškou těla (tetřívek coloradský je asi o třetinu menší než tetřívek pelyňkový). Dalším rozdílem je příčné světlé pruhování ocasu, které je u tetřívků coloradských pravidelnější s jasně ohraničenými okraji. Tento rozdíl se vyskytuje u kohoutů i slepic, avšak nejlépe je viditelný u kohoutů při naparování v době námluv, kdy je ocas roztažený a pera natažené.[4]

Kohouti mají opeření na korunce, šíji, po stranách hlavy, bradě a krku černo-hnědé. Od středu černého krku v jeho horní části se vine ke krčním stranám bílý proužek, který pokračuje až nahoru k očím a připomíná tak jakousi upravenou úzkou bradku. Spodní část krku je černá. Opeření na hrudi je čistě bílé a často působí prověšeně z důvodu vyfouknutých vzdušných vaků. Hřbet je převážně hnědo-černý s bílými skvrnami. Podocasní krovky a břicho jsou černé. Boky jsou do běla s hnědými a černými skvrnami. Spodní ocasní krovky jsou prodloužené s výrazným bíle vykrojeným zakončením. Křídla jsou převážně hnědo-černá. Ocas je tmavě hnědý s úzkým nepravidelným příčným světlým pruhováním. V době toku se vzdušné hrdelní vaky kohoutů naplní vzduchem, a vynikne tak jejich olivově žlutá barva. [5]

Slepice jsou výrazně menší než samci. Jejich opeření má podobné vzory jako u samců, avšak postrádají tmavé části v oblasti hlavy a krku i výrazně bílé opeření na hrudi. Slepice jsou tak převážně hnědé s občasným tmavým a bílým flekováním. Juvenilní jedinci připomínají slepice, avšak jsou menší a peří horní části těla má bílé pruhování.[5]

Kohout měří 44–51 cm, délka slepičího těla je 32–38 cm.[6]

Část populace je stálá, avšak část tetřívků migruje na krátkou vzdálenost (cca desítky kilometrů) mezi hnízdišti a zimovišti. Slepice s kuřaty se mohou v létě přemisťovat do vyšších nadmořských výšek nebo oblastí s dostatkem vláhy.[7]

Rozmnožování

Naparující se tetřívek během toku

K rozmnožování dochází od března do konce května na tokaništích, kam se kohouti i slepice každoročně shromažďují.[2] Typické tokaniště je na otevřeném prostranství jako jsou ploché hřebeny kopců, rovná dna vyschlých jezer nebo dokonce čerstvá spáleniště. Na jednom tokaništi se může sejít desítky a občas i stovky kohoutů.[7] Kohouti nafukují své hrdelní vaky a naparují své peří, aby tak zapůsobili na slepice, které je při toku pozorují. Slepice si poté vyberou ty nejpůsobivější samce, se kterými kopulují. Každá slepice kopuluje s více samci, avšak pouze 10–15 % kohoutů se nakonec dovede spářit. Tato výrazná menšina představuje ty nejdominantnější jedince. K tokům dochází nejčastěji časně z rána, někdy i na večer. Při toku vyniká řada dalších rozdílů mezi tetřívky coloradskými a tetřívky pelyňkovými. Tetřívci coloradští předvádí své namlouvací pózy pomaleji a vydávají 9 pářících volání, při kterých splasknou své vzdušné vaky. Kohouti tetřívků pelyňkových vydávají pouze 2 takové zvuky.[2]

Slepice se od věku jednoho roku výše. Po kopulaci slepice odchází z tokaniště a postupně začne se stavbou hnízda, které představuje mělký důlek v zemi vystlaný rostlinným materiálem a peřím, který si slepice vytrhá z hrudi. Hnízdo bývá umístěno v husté vegetaci, nejčastěji v pelyňkovitých křovinách.[2] Snůšku tvoří 3–10,[7] nejčastěji 6–8 vajec o velikosti 55×38 mm.[2] Inkubační doba trvá 25–29 dní. Kuřata se rodí obalena prachovým peřím. Jsou vysoce prekociální – se samostatným krmením začínají již několik minut po vyklubání. Kolem stáří 10 dnů dovedou vykonávat první nemotorné lety, kolem 5 týdnů se jejich létající schopnosti vyrovnají dospělcům.[7]

Potrava

Malé hejno kohoutů v zimě

Tetřívci se živí především listy pelyňků, které zejména v chladných měsících (listopad až duben) představují hlavní potravní zdroj tetřívků. Tuhé listy jim pomáhá strávit zažívací trakt uzpůsobený zpracování takto tvrdé stravy. V teplejších měsících potravu doplňují hmyzem (brouci, sarančata, mravenci) a dalším rostlinným materiálem jako jsou pupeny, listy, květy a menší rostliny. Čerstvě vylíhlá kuřata sezobávají hlavně hmyz, jelikož jejich trávicí trakt ještě není uzpůsoben trávení tuhých listů pelyňků. Slepice před kladením vajec pojídají řadu měkčí potravy jako jsou pampelišky.[7]

V zimním období tetřívci nejenže neztrácí na váze, ale naopak přibírají, a to i čistě z pelyňkové stravy. Nabytá váha jim přijde vhod během energeticky náročného rozmnožovacího období. Vodu v zimě získávají ze sněhu, který pojídají.[7]

Dvě slepice

Tetřívek coloradský je rozšířen v roztroušených v populacích v jihozápadním Coloradu, jedna populace je přítomna i v jihovýchodním Utahu. 85–90 % populace žije v povodí řeky Gunnison.[2] Vyskytuje se nejčastěji v nadmořských výškách mezi 2000–3000 m n. m.[2][7]

Habitat druhu tvoří vysoce položené pláně s převažujícími pelyňkovými keři, zvláště pelyňkěm trojzubým (Artemisia tridentata), občas namixované opadavými dubovými, slivoňovými a muchovníkovými keři.[2][6]

Tetřívek coloradský měl původně mnohem větší areál rozšíření zahrnující Arizonu, Oklahomu a Nové Mexiko. Novodobý areál rozšíření tetřívků představuje pouze 8 % jeho původní oblasti rozšíření. Vymizení tetřívků z výše zmíněných států má na svědomí drastický úbytek habitatu i nadměrný lov. Od roku 2000 je lov tetřívků coloradských zakázán. K novodobým hrozbám patří hlavně úbytek a přeměna jejich habitatu novou zástavbou jako jsou silnice a přehrady, používání nevhodných hnojiv a pesticidů nebo vzrůstající populace jelenů.[6] Další problém pro tetřívky představuje roztroušenost populací a s nimi spojená nízká genetická diverzita.[8]

Zejména z důvodu dramatického snížení populace ve 2. polovině 20. století považuje Mezinárodní svaz ochrany přírody tetřívky coloradské za ohrožený druh. Nicméně populace v povodí řeky Gunnison je od 90. let 20. století stabilní. Všechny ostatní menší populace vykazují sestupný trend. Odhady celkového počtů tetřívků coloradských se pohybují mezi 3300–8400 dospělých jedinců.[6]