Tereza Vlčková
Tereza Vlčková (* 3. listopadu 1983, Třebíč) je česká fotografka a zároveň pedagožka na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, kde vyučuje módní fotografii.[1] Patří do generace mladých českých fotografek z počátku 21. století spolu s dalšími autorkami jako například Barbora Krejčová, Dita Pepe, Kateřina Držková nebo Barbora Prášilová.[2]
Tereza Vlčková | |
---|---|
Tereza Vlčková, autoportrét, 2010 | |
Narození | 3. listopadu 1983 (38 let) Třebíč |
Povolání | fotografka |
Webová stránka | www |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život a dílo
Pracuje s barevnou fotografií, své modely obléká a ladí do prostředí tak, aby vše zapadalo do atmosféry, kterou se snaží sama vytvořit.
„ | Montáže nevyužívám v takové míře jak se zdá – snažím se mít vše připravené na místě – samozřejmě ne všechny mé nápady realita splňuje. Stejně jako je pro mě důležitá finální úprava v počítači, je pro mne nezbytné mít dobře nafocený snímek.[3] | “ |
— Tereza Vlčková |
Ovlivňuje výslednou barevnost, odstraňuje zbytečné detaily či skládá výsledný obraz z několika záběrů. Intenzivní využívání fotomanipulace
však v jejím případě nevede k samoúčelným efektům, ale umocňuje působivost fotografií s nevšední poetikou, osobitým světem na rozhraní skutečnosti a snu.[4]
Pracuje s proměnami identity podobně jako Kateřina Držková, Sylva Francová nebo Daniela Dostálková. Podobně jako řada fotografek v zahraničí se zabývala tématem dvojčat. Inspiruje se také módou. Zúčastnila se celé řady výstav, fotografických festivalů a soutěží v Čechách i v zahraničí.[2] Například Prague Photo, Prague Biennale Photo, Měsíc fotografie v Bratislavě, Paris Photo[5], Lacoste Elysee Prize 2010[6].
Její práce stojí na hranicích volné tvorby a módní fotografie. Její styl je vágní, neurčitá je i časová zařaditelnost děl. Často se inspiruje uměleckými díly z různých období. Velký význam u ní má nadpozemská příroda bez civilizačních zásahů, s níž ženy a dívky před kamerou dokonale souzní. Příroda jako ideál krásy, čistoty, neposkvrněnosti i duchovní hloubky. Modelky připomínají panenky či figuríny z výkladních skříní, působí neurčitě a tajemně.[4]
Little Garden
V pohádkové atmosféře a sladkobolnosti idealizovaných mladých žen na lesních mýtinách a horských loukách můžeme najít vzory obrazů anglických prerafaelitů. Na druhou stranu ostré jasné barvy, akcent na vyumělkovanou líbivost a vědomá exploatace kýče mohou připomenout práce Pierra a Gillese.[4]
A Perfect Day, Elise
Snově levitující křehké dívky na vrcholcích beskydských kopců. Inspiruje se Alenkou spisovatele a piktorialistického fotografa Lewise Carrolla. Ve výskocích křehkých dívek, jimiž se snaží dostat z gravitace reálného světa a vznést se z přízemnosti do duchovních výšek, najdeme inspiraci symbolistickými díly z přelomu 19. a 20. století.[4]
Two
Ve své sérii Two (Dvojice) vytváří klony a konfrontuje je se skutečnými dvojčaty. Magickými portréty se snaží poukázat na jejich dokonalou podobu fyzické a duševní stránky, které vkládá na pozadí až hororově působící panenské přírody křivolakých větví a temných lesů.[4] Podobným tématem se zabývaly autoři Loretta Lux (snímek Sasha a Ruby[7]), Rineke Dijkstra (Chen a Efrat), Diane Arbusová (Identická dvojčata[8]), Loretta Lux zachycující portrétované s uhrančivými pohledy přímo na diváka, August Sander[9], Dagmar Hochová, Mary Ellen Mark[10], Wendy McMurdo[11][12] nebo Chantal Michel[13].[2][14]
Najdeme paralely s díly starých italských a španělských mistrů, i s filmy Stanleyho Kubricka The Shining nebo Tima Burtona Sleepy Hollow. Na snímcích nelze jednoduše rozeznat, kdy se jedná o skutečná dvojčata a kdy o klony. Autorka se snaží prozkoumávat identitu maximálně fyziologicky blízkých lidí, jejichž vnější podobnost zdůrazňuje stejným oblečením i stejnými účesy. V jemných kontrastech a podobách výrazů jejich tváří s překvapivě dospělými výrazy přitom akcentuje otázky, zda stejně blízký je i jejich psychický svět a jejich charakter či jaké jsou jejich vzájemné vztahy nebo kolik tváří se v každém z nás skrývá.[4]
S cyklem se prosadila také na fotografickém festivalu v Arles 2008.
Odkazy
Reference
- Tereza Vlčková [online]. Institut tvůrčí fotografie [cit. 2015-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-05.
- ŽŮREK, Radim. Bakalářská práce, Mladé české fotografky [online]. Opava: Institut tvůrčí fotografie, 2010 [cit. 2010-12-13]. Dostupné online.
- Mailová korespondence s autorkou
- Tereza Vlčková na festivalu Transphotographiques v Lille [online]. www.photorevue.com [cit. 2015-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-07.
- http://www.parisphoto.fr/artiste.html?ar=2356&lg=fr
- Archivovaná kopie. www.elysee.ch [online]. [cit. 2010-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-09.
- Loretta Lux - Sasha and Ruby 1 - Torch Art Gallery [online]. www.torchgallery.com [cit. 2015-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-21.
- SEGAL, David. Double Exposure. The Washington Post. 2005-05-12. Dostupné online [cit. 2015-12-27]. ISSN 0190-8286. (anglicky)
- MARTHA and MARY, sisters who loved Jesus. But who did the work? [online]. www.womeninthebible.net [cit. 2015-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-22.
- njanjankiri [online]. njanjankiri.blogspot.com [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.
- Archivovaná kopie. www.iniva.org [online]. [cit. 2010-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-31.
- Monique's contemporary thought in photography [online]. monique-kaput.blogspot.com [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.
- Archivovaná kopie. www.chantalmichel.ch [online]. [cit. 2010-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-03.
- FANTOMATIK [online]. [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tereza Vlčková na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tereza Vlčková
- Oficiální stránky