Ten tajemný předmět touhy

Režisér měl v plánu po svém předchozím filmu z roku 1974 Přízrak svobody, ukončit aktivní filmařskou kariéru. Po naléhání okolí, zejména pak producenta Serge Silbermana, se rozhodl v sedmdesáti sedmi letech k realizaci tohoto díla.[2]

Předlohou se stal román Žena a tatrman napsaný Pierrem Louÿsem. Buñuel byl se scénářem do velké míry spokojen, když každá scéna obsahovala začátek, vývoj a závěr.[2]

Název filmu vznikl podle výrazu „bledý předmět touhy“, jenž Louÿs použil v knižní předloze.[2]

Příběh filmu vypráví zámožný francouzský obchodník Mathieu (Fernando Rey) svým spolucestujícím v kupé vlaku jedoucího ze Sevilly do Paříže. Před odjezdem vylil kýbl vody na dotírající dívku z nástupiště. Jednalo se o místní mladou tanečnici flamenca Conchitu (Carole Bouquet a Ángela Molinová), do které je hluboce zamilován a s níž prochází komplikovaným vztahem. Spolucestující, kterými jsou trpaslík – profesor psychologie (Piéral), další muž a žena (Milena Vukoticová) s dcerou, se zajímají o obsah příběhu.

Děj se tak přenáší do světa vyprávění jejího aktéra… Okouzlený Mathieu poznává osmnáctiletou Conchitu jako novou služku ve svém domě. Po první projevené náklonnosti vůči ní, však dívka beze stopy mizí. Po několika měsících si k němu přisedá ve venkovní hotelové restauraci ve Švýcarsku. Sděluje mu adresu svého pařížského bydliště, kde žije se silně věřící matkou. Žádná z nich nepracuje. Žijí prostým, ale hrdým životem. Mathieu je natolik zamilován, že nevynechá jediný den, aby nepřišel mladou Sevillanku navštívit. Ochotně oběma ženám finančně vypomáhá.

Poté, co naléhá, aby se Conchita stala jeho milenkou, začíná komplikovaný vztah. Dívka se svěřuje, že jej miluje a na důkaz této lásky mu zatím nechce fyzicky podlehnout. Francouz je zmatený, ale ochotný k oběti čekání. Když zjistí, že v jejím pokoji přespává mladý hoch, se zdůvodněním, že nemá kde bydlet, dochází mu trpělivost a oba z domu vyhazuje. Rozhoduje se natrvalo ukončit tento zvláštní poměr.

Zjišťuje však, že láska je silnější než on. Požádá proto svého bratrance Edouarda (Julien Bertheau), pracujícího u soudu, aby mu jakkoli znemožnil opět se potkat s tanečnicí. Bez zjevného zdůvodnění jsou obě Španělky z Francie vyhoštěny a odjíždějí zpět do Sevilly.

Mathieu se rozhodne z opojné lásky vyléčit cestováním. Plánuje, že navštíví místa ve vzdáleném světě, ale touha jej opět zachytne do svých pavučin a přiměje zamířit do Sevilly. Zde se znovu setkává s Conchitu, která pracuje jako tanečnice flamenca v místní restauraci. Poté, co zjistí, že před turisty vystupuje nahá, vybuchuje vztekem a je znechucen. Přesto si oba vyznávají lásku a mladá dívka od něj získává vysněný dům, ve kterém se pár hodlá usadit.

Mathieu však při večerním příchodu za Conchitou zjišťuje, že brána je zamknutá. Španělka vychází na dvůr a hlásá, že lásku jen předstírala, nikdy k němu žádné city nesdílela a její tělo nelze koupit. Mladý přítel, který se kdysi ukrýval v jejím pokoji, vychází na dvůr za ní a před šokovaným obchodníkem se oba oddávají milostným hrám. Při nočním příjezdu domů je Francouz v autě přepaden muži se samopalem.

Druhý den přichází tanečnice za Mathieem, aby mu prozradila, že včerejší vystoupení byla pouze nahraná etuda a nevinný žert. Domnělý milenec je ve skutečnosti homosexuál a ona stále ještě panna. Obchodník má pocit, že už si s ním dívka zahrávala příliš dlouho a dává průchod frustraci, když ji namístě surově zfackuje. Conchita má prý nyní jistotu, že je opravdu milována. Obchodník odjíždí na vlakové nádraží a děj se přenáší do přítomnosti. Při nástupu do auta je svědkem výbuchu nálože v nedalekém autě.

Španělka na nástupišti nezůstala, ale také nastoupila do rozjíždějícího se vlaku. Objevuje se v kupé a Mathieemu na oplátku vylévá kbelík vody na hlavu. Společně pak odjíždějí z pařížského nádraží taxíkem. V obchodní pasáži pozorují švadlenu, jak ve výloze látá bílý děravý plášť. Následně odcházejí a za řinčení skla dochází k dalšímu teroristickému výbuchu.