Techija

Strana byla založena v roce 1979 během funkčního období devátého Knesetu, když bývalá členka Irgunu a Lechi Ge'ula Kohenová a izraelský spisovatel Moše Šamir vystoupili z Likudu na protest proti dohodám z Camp Davidu mezi Egyptem a Izraelem, a zejména pak proti postoupení Sinajského poloostrova Egyptu a vyhnání obyvatel z tamních osad.[1]

Techija měla silné vazby na mimoparlamentní hnutí Guš Emunim[1] a její členové byli významní lidé z izraelských osad na Západním břehu a v Pásmu Gazy, jako Chanan Porat (pozdější poslanec Knesetu za Národní náboženskou stranu a Národní jednotu) a Eljakim Ha'ecni. Dalším zakladatelem a významným členem strany byl fyzik a bývalý rektor Telavivské univerzity Juval Ne'eman.

Poprvé strana kandidovala do Knesetu ve volbách v roce 1981 a získala tři poslanecké mandáty. Navzdory dřívějším rozdílným názorům byla strana zahrnuta do koaliční vlády Menachema Begina, společně s Likudem, Národní náboženskou stranou, Agudat Jisra'el, Tami a Telem. Kohenová ministerskou funkci odmítla a Ne'eman se stal ministrem vědy a rozvoje.

V následujících volbách v roce 1984 se stala Techija třetí nejsilnější stranou Knesetu, a to po Likudu a Ma'arachu, se ziskem pěti poslaneckých mandátů. Strana však nebyla součástí vlády národní jednoty mezi Beginovým Likudem a Ma'arachem Šimona Perese, v níž kromě zmíněných dvou stran byla Národní náboženská strana, Agudat Jisra'el, Šas, Moraša, Šinuj a Omec. Během funkčního období Knesetu ze strany v roce 1987 vystoupil Rafael Ejtan, který si založil novou stranu Comet.[1]

V dalších parlamentních volbách v roce 1988 strana získala tři poslanecké mandáty a opět nebyla zahrnuta do vlády národní jednoty. Když však Ma'arach opustil v roce 1990 vládu, tehdejší premiér Jicchak Šamir přizval Techiju do jím vytvořené pravicové vlády. Kromě Likudu a Techiji vládu dále tvořily strany Šas, Národní náboženská strana, Agudat Jisra'el, Degel ha-Tora a Strana pro pokrok v sionistické myšlence. Kohenová opět odmítla ministerský post a Ne'eman se stal ministrem energetiky a infrastruktury a ministrem vědy a technologie. Navzdory svému pozdnímu příchodu do vládní koalice ji strana 21. ledna 1992 opustila na protest proti Šamirově účasti na Madridské konferenci.[2]

Ve volbách v roce 1992 se straně nepodařilo překročit volební práh a následně zanikla. Většina voličů přešla k Ejtanově Cometu, který posílil ze dvou mandátů v roce 1988 na osm v roce 1992. Obě dvě strany soupeřily o stejný sekulárně pravicový elektorát, ačkoliv Comet mnohem více artikuloval sekulární, místy až antireligiózní postoje.