Teatro San Bartolomeo

Teatro San Bartolomeo
	Budova kostela na místě bývalého divadla.
Základní informace
Stát	Itálie
Místo	Neapol
Budova
Otevření	1620
Přestavby	1681–1683; 1737 přestavěno na kostel; 2014 kostel obnoven po zemětřesení
Uzavření	1737
Další informace
Souřadnice	40°50′30,12″ s. š., 14°15′11,16″ v. d.
Adresa	Via San Bartolomeo, 55-66; 80133 Napoli
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Teatro San Bartolomeo byla budova opery v Neapoli. Do otevření divadla Teatro San Carlo (1737) bylo hlavním divadlem města Neapol.

Historie divadla

Byla postaveno v roce 1620 v blízkosti kostela San Bartolomeo patřícího Nemocnici pro nevyléčitelně nemocné (l'Ospedale degli Incurabili). Divadlo uvedlo v Neapoli první velká hudební díla. Zpočátku to byly zejména skladby Monteverdiho a dalších skladatelů severní Itálie. Teprve v roce 1655 bylo uvedeno první dílo neapolského skladatele. Byla to opera La fedeltà trionfante skladatele Giuseppe Alfiera. Ve větším rozsahu začala být uváděna díla neapolských skladatelů a libretistů až po roce 1684. Zásluhu na tom měl zejména Andrea Perrucci (1651–1704), básník a libretista divadla.

V roce 1681 bylo divadlo zničeno požárem, ale o dva roky později bylo znovu otevřeno. V roce 1733 byla provedena první komická opera: Služka paní (La serva padrona) Giovanni Battisty Pergolesiho na libreto Gennara Antonia Federica, která se stala první operou žánru opera buffa.

S otevřením divadla San Carlo v roce 1737 ztratilo Teatro San Bartolomeo své výsadní postavení ve městě. Ukončilo svou činnost a budova byla přeměněna na kostel. 23. listopadu 1980 postihlo jižní Itálii zemětřesení o síle 7,2 stupně Richterovy stupnice. Zahynulo při něm 2914 osob a nejvíce postižena byla Neapol a její okolí. Kostel byl vážně poškozen a znovu byl otevřen až v prosinci 2014. V současnosti je místem pro různé kulturní aktivity.

Premiéry v divadle San Bartolomeo (výběr)

La fedeltà trionfante, hudba Giuseppe Alfiero (1635)
L'Armida, hudba Benedetto Ferrari (1639)
La Delia, o sia La sera sposa del sole, hudba Mannelli (1639)
Il pastor regio, hudba Ferrari (1640)
La ninfa avara, hudba Ferrari (1641)
Gli amori skladatel Giasone e d'Isifile, hudba Marco Marazzoli (1642)
Narciso et Ecco immortalati, hudba Filippo Vitali (1642)
Il principe giardiniero, hudba Ferrari (1643)
L'Ulisse errante, hudba Francesco Sacrati (1644)
Alessandro vincitor skladatel se stesso, hudba Antonio Cesti (1651)
Il Cesare amante (La Cleopatra), hudba Cesti (1651)
Il Ciro, hudba Francesco Provenzale (1653)
L'Edmiro creduto Uranio, hudba Giuseppe Tricarico (1670)
Caligula delirante, hudba Filippo Acciaiuoli (1673)
Marcello in Siracusa, hudba Pietro Andrea Ziani (1673)
Chi tal nasce tal vive, o vero l'Alessandro Bala, hudba Pietro Andrea Ziani (1678)
Il Pompeo, hudba Alessandro Scarlatti a Giovanni Francesco Grossi (1680)
Il Pirro e il Demetrio, hudba Alessandro Scarlatti (1694)
Bassiano, ovvero il maggior impossibile, hudba Alessandro Scarlatti (1694)
Massimo Puppieno, hudba Alessandro Scarlatti (1695)
Le nozze con l'inimico, overo l'Analinda, hudba Alessandro Scarlatti (1695)
Il trionfo skladatel Camilla regina de Volsci, hudba Giovanni Bononcini (1696)
Comodo Antonino, hudba Alessandro Scarlatti (1696)
Penelope la casta, hudba Alessandro Scarlatti (?1696)
Didone delirante, hudba Alessandro Scarlatti (1696)
Aiace, hudba Francesco Gasparini (1697)
L'Emireno, overo il consiglio dell'ombra, hudba Alessandro Scarlatti (1697)
La caduta de Decemviri, hudba Alessandro Scarlatti (1697)
Tito Manlio, hudba Luigi Mancia (1698)
La donna è ancora fedele, hudba Alessandro Scarlatti (1698)
Il prigionier fortunato, hudba Alessandro Scarlatti (1698)
Armida, hudba anonimo (1698)
Partenope, hudba Luigi Mancia (1699)
Cesare in Alessandria, hudba Giuseppe Aldrovandini (1699)
L'Eraclea, hudba Alessandro Scarlatti (1700)
Odoardo, hudba Alessandro Scarlatti (1700)
Laodicea e Berenice, hudba Alessandro Scarlatti (1701)
Ariovisto, hudba Francesco Mancini (1702)
Silla, hudba Francesco Mancini (1703)
La costanza nell'honore, hudba Francesco Mancini (1704)
L'odio e l'amore, hudba Antonio Vincenzo Aldrovandini (1704)
Gli amanti generosi, hudba Francesco Mancini (1705)
L'incoronazione skladatel Dario, hudba Antonio Vincenzo Aldrovandini (1705)
La serva favorita, hudba Francesco Mancini (1705)
Il più fedel tra vassalli, hudba Antonio Vincenzo Aldrovandini (1705)
Alessandro il grande in Sidone, hudba Francesco Mancini (1706)
Le gare generose tra Pompeo e Cesare, hudba Domenico Natale Sarro (1706)
Artaserse, hudba Francesco Mancini (1708)
Il Maurizio, hudba Antonio Orefice (1708)
Bellina e Lenno, hudba Antonio Orefice (1708)
Astarto, hudba Nicola Fago (1709)
Amore volubile e tiranno, hudba Alessandro Scarlatti (1709)
Mario fuggitivo, hudba Francesco Mancini (1710)
La principessa fedele, hudba Alessandro Scarlatti (1710)
La fede riconosciuta, hudba Alessandro Scarlatti (1710)
La pastorella al soglio, hudba Antonio Orefice (1710)
Velasco e Drusilla, hudba Antonio Orefice (1710)
Abdolomino, hudba Giovanni Bononcini a Francesco Mancini (1711)
Flavio Anicio Olibrio, hudba Nicola Porpora (1711)
Selim re d'Ormuz, hudba Francesco Mancini (1712)
La vittoria dell'amor coniugale, hudba Carmine Giordani (1712)
Caligola delirante, hudba Antonio Orefice (1713)
Agrippina, hudba Francesco Mancini (1713)
L'amor tirannico ossia Zenobia, hudba Francesco Feo (1713)
Il gran Mogol, hudba Francesco Mancini (1713)
La Caligula delirante, hudba Antonio Orefice (1713)
Il Pisistrato, hudba Leonardo Leo (1714)
Il Vincislao, hudba Francesco Mancini (1714)
Carlo, re d'Alemagna, hudba Alessandro Scarlatti (1716?)
Ciro, hudba Domenico Natale Sarro (1716)
I veri amici, hudba Antonio Maria Bononcini (1715)
Il gran Cid, hudba Francesco Gasparini (1717)
Lucio Papirio, hudba Giuseppe Maria Orlandini (1717)
Le fede ne tradimenti, hudba Domenico Natale Sarro (1718)
Armida al campo, hudba Domenico Natale Sarro (1718)
Arsace, hudba Domenico Natale Sarro (1718)
Alessandro Severo Domenico Natale Sarro (1719)
Faramondo, hudba Nicola Porpora (1719)
Cambise, hudba Alessandro Scarlatti (1719)
Ginevra principessa skladatel Scozia, hudba Domenico Natale Sarro (1720)
Teuzzone, hudba Francesco Feo (1720)
La fortezza al cimento, hudba Francesco Mancini (1721)
Endimione, hudba Antonio Maria Bononcini (1721)
Arianna e Teseo, hudba Leonardo Leo (1721)
Publio Cornelio Scipione, hudba Leonardo Vinci (1722)
Bacocco e Ermosilla, hudba Leonardo Vinci (1722) (intermezzo)
Partenope, hudba Domenico Natale Sarro (1722)
Lucio Vero, hudba Domenico Natale Sarro (1722)
Il Trajano, hudba Francesco Mancini (1723)
Siface, re skladatel Numidia, hudba Francesco Feo (1723)
Amare per regnare, hudba Nicola Porpora (1723)
Turno Aricino, hudba Leonardo Leo (1724)
Eraclea, hudba Leonardo Vinci (1724)
L'Eraclio, hudba Giuseppe de Bottis (1724)
Didone abbandonata, hudba Domenico Natale Sarro (1724)
L'impresario delle isole Canarie, hudba Domenico Natale Sarro (1724)
Astianatte, hudba Leonardo Vinci (1725)
Zenobia in Palmira, hudba Leonardo Leo (1725)
Amore e fortuna, hudba Giovanni Porta (1725)
La Lucinda fedele, hudba Giovanni Porta (1726)
Il Sesostrate, hudba Johann Adolf Hasse (1726)
Miride e Damari, hudba Johann Adolf Hasse (1726)
L'Astarto, hudba Johann Adolf Hasse (1726)
Larinda e Vanesio, hudba Johann Adolf Hasse (1726)
L'ernelinda, hudba Leonardo Vinci (1726)
Gerone tiranno skladatel Siracusa, hudba Johann Adolf Hasse (1727)
Moschetta e Grullo, hudba Domenico Natale Sarro (1727) (intermezzo)
Grilletta e Porsugnacco Johann Adolf Hasse (1727) (intermezzo)
La caduta de Decemviri, hudba Leonardo Vinci (1727)
L'Oronta, hudba Francesco Mancini (1728)
Flavio Anicio Olibrio, hudba Leonardo Vinci (1728)
Clitarco, o sia il più fedel tra gli amici, hudba Pietro Filippo Scarlatti (1728)
Attalo, re skladatel Bitinia, hudba Johann Adolf Hasse (1728)
Carlotta e Pantaleone, hudba Johann Adolf Hasse (1728)
Scintilla e Don Tabarano o la Contadina, hudba Johann Adolf Hasse (1728)
L'Ulderica, hudba Johann Adolf Hasse (1729)
La serva scaltra o Dorilla e Balanzone, hudba Johann Adolf Hasse (1729)
Merlina e Galoppo, hudba Johann Adolf Hasse (1729)
Il Tamese, hudba Francesco Feo (1729)
Tigrane, hudba Johann Adolf Hasse (1729)
Dorilla e Balanzone, hudba Johann Adolf Hasse (1729)
Ezio, hudba Johann Adolf Hasse (1730)
Lucilla e Pandolfo, hudba Johann Adolf Hasse (1730)
La furbo e lo sciocco, hudba Domenico Natale Sarro (1731)(intermezzo)
Artemisia, hudba Domenico Natale Sarro (1731)
Semiramide riconosciuta, hudba Francesco Araja (1731)
Alessandro nelle Indie Francesco Mancini (1732)
Salustia, hudba Giovanni Battista Pergolesi (1732)
Nibbio e Nerina, hudba Giovanni Battista Pergolesi (1732)
Issipile, hudba Johann Adolf Hasse (1732)
Il Demetrio, hudba Leonardo Leo (1732)
Nitocri, regina d'Egitto, hudba Leonardo Leo (1733)
Il prigioniero superbo, hudba Giovanni Battista Pergolesi (1733)
La serva padrona, hudba Giovanni Battista Pergolesi (1733)
Caio Marzio Coriolano, hudba Nicola Conti (1734)
L'umiltà esaltata, hudba Tomaso Albinoni (1734)
Il castello d'Atlante, hudba Leonardo Leo (1734)
Adriano in Siria, hudba Giovanni Battista Pergolesi (1734)
Livietta e Tracollo (La contadina astuta), hudba Giovanni Battista Pergolesi (1734)
Cajo Marzio Coriolano, hudba Nicola Conti (1734)
Demofoonte, hudba Leonardo Leo (1735)
Emira, hudba Leonardo Leo (1735)
Lucio Papirio, hudba Leonardo Leo (1735)
Drusilla e Strabone, hudba Giuseppe Sellitto (1735)
Farnace, hudba Leonardo Leo (1736)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Teatro San Bartolomeo na italské Wikipedii.

Literatura

Karyl Charna Lynn: Italian Opera Houses and Festivals. The Scarecrow Press, Inc. ISBN 0-8108-5359-0 (dostupné ZDE)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Teatro San Bartolomeo na Wikimedia Commons
Neapolská divadla (italsky)
Volně přístupné partitury děl od oper poprvé provedených v Teatro di San Bartolomeo v projektu IMSLP
Turistický průvodce

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.