Giovanni Francesco Grossi

Narodil se v obci Chiesina Uzzanese nedaleko Pescie v Toskánsku. Měl krásný soprán, a proto již v dětství podstoupil kastraci. Povšiml si jej mecenáš umění kardinál Benedetto Pamphilj a na jeho přímluvu se stal v roce 1675 zpěvákem papežské kapely. Později zpíval na mnoha evropských dvorech. Nejprve v Modeně u vévody Františka II. z Este, poté v Turíně na dvoře Viktora Amadea II. a později opět u dvora Estenských ve Ferraře. Konečně v roce 1687 byl vyslán modenským vévodou do Londýna, aby se stal hudebníkem krále Jakuba II.

V Anglii měl veliký úspěch, ale vlhké anglické počasí mu nesvědčilo. Z obavy o svůj hlas se vrátil do Itálie a zahájil vítězné tažení po italských operních scénách od Neapole po Milán. Stal se hvězdou a tomu odpovídalo i jeho chování. Modenský vévoda ho dokonce musel dát do domácího vězení za urážku francouzského velvyslance v Římě, když ten ne dostatečně pozorně naslouchal Sifaceho zpěvu.

Svou přezdívku získal podle role v opeře Scipione affricano Francesca Cavalliho. Ke svým rolím nepřistupoval pasivně, ale spolupracoval se skladateli na jejich kompozici. Jako poctu svému rodnému kraji Siface financoval v pescijské katedrále stavbu nového hlavního oltáře.

Přestože byl kastrát, prožil milostný poměr s Marií Maddalenou Marsiliovou, vdovou po hraběti Gaspari-Fornim. Její bratři to považovali za urážku a když nepomohla intervence u modenského vévody, nechali jej zavraždit na cestě mezi Bolognou a Ferrarou.

Henry Purcell zkomponoval na Sifaceho počest skladbu pro cembalo, kterou nazval Sefauchi's Farewell.

• "Grossi, Giovanni Francesco". In Encyclopædia Britannica (11th ed.). Cambridge University Press.

• Život a smrt Archivováno 13. 11. 2016 na Wayback Machine (italsky)
• Siface v italském biografickém slovníku (italsky)
• Životopis (italsky)