Antonio Maria Bononcini

Narodil se 18. června 1677 v Modeně, v rodině hudebního skladatele Giovanni Maria Bononciniho. Matka zemřela několik dní po jeho narození a spolu se starším bratrem Giovannim byl vychováván otcovou novou ženou Barbarou Tozatti.

Hudbu studoval se svým bratrem pod vedením Giovanni Paola Colonny v Bologni. V letech 1690–1696 hrál na violoncello v orchestru kardinála Benedetta Pamfiliho. V roce 1693 publikoval svou první skladbu, Laudate pueri, a krátce nato zkomponoval 12 sonát pro violoncello (jediným skladatelem, který před ním se složil sonátu pro violoncello byl Domenico Gabrielli).

V listopadu 1696 vstoupil do Kongregace Santa Cecilia v Římě a v roce 1698 složil scénickou alegorii La fama eroica na počest benátského kardinála Giorgia Cornara, který ho patrně vzal do svých služeb.

26. prosince 1696 se v divadle San Bartolomeo v Neapoli konala premiéra jeho první opery seria Il trionfo di Camilla reginade' Volsci, která měla zřetelný úspěch neboť se několikrát hrála i v jiných divadlech Itálie.

Okolo roku 1700, společně s bratrem Giovanim, odjeli do Vídně. Antonio se stal na čas členem císařského dvorního orchestru. V letech 1702—1703 působil v Berlíně jako violoncellista na dvoře pruské královny Žofie Šarloty Hannoverské. V roce 1704 se vrátil do Vídně a hrál v orchestru následníka trůnu Josefa I. Habsburského a roku následujícího v orchestru Karla VI., nejmladšího ze synů Leopolda I. a rovněž budoucího krále českého (jako Karel II.). Přes veškeré úspěchy u publika se bratři Bononciniové nikdy nestali oficiálními dvorními hudebníky a tak roku 1713 odjeli zpět do Itálie.

Antonio se vrátil do svého rodného města a oženil se s Eleanorou Suterinovou, se kterou měl pět dětí. Žádné z nich se však skladatelem nestalo. Ucházel se o místo kapelníka v orchestru vévody Modeny a Reggia Emilia Rinalda d'Este a když je nezískal, odjel na čas do Říma. V roce 1716 se do Modeny vrátil a působil jako violoncellista a dirigent v modenském divadle až do roku 1721. Za tu dobu zkomponoval na 10 oper, které se hrály v Benátkách, Římě, Florencii a Neapoli.

V roce 1720 zkomponoval scénickou alegorii Triumf orla a lilie (Il trionfo dell'aquila e del giglio) na počest sňatku syna vévody Modeny a Reggia Emilia Francesca III. d'Este se Charlottou Aglaé de Bourbon-Orléans. Patrně na základě úspěchu tohoto díla získal i vytoužené místo kapelníka vévodského orchestru, které zastával až do své smrti v roce 1726.