Taylor Swift

Ve čtrnácti letech se Swift přestěhovala do Nashville. V rámci kontraktu s RCA Records se setkávala se zkušenými písničkáři vydavatelství Music Row jako Troy Verges, Brett Beavers, Brett James, Mac McAnally a The Warren Brothers.[33][34] Nakonec započala trvalou spolupráci s Liz Rose.[35] Taylor Swift viděla Liz Roseovou vystupovat při akci RCA a navrhla jí spolupráci.[36] Začaly se spolu scházet každé úterý odpoledne hned po škole na textařských sezeních.[37] Rose řekla, že tato sezení byla „jedny z nejjednodušších, která jsem kdy dělala. V podstatě jsem byla jen její redaktorkou. Ona (Taylor) psala o tom, co se ten den přihodilo ve škole. Měla tak jasnou představu o tom, co se snaží říct. A vždy přišla s nejneuvěřitelnějšími nápady.“[38] Swift také začala nahrávat dema s producentem Nathanem Chapmanem.[36] Po vystoupení BMI Songwriter's Circle show v The Bitter End, New York,[34] se Taylor Swift stala nejmladší písničkářkou, která kdy byla přijata do Sony/ATV Music Publishing.[39] Od RCA Records odešla v patnácti letech, protože společnost chtěla, aby nahrávala písně, které napsali jiní textaři, ale ona se cítila připravená založit vlastní kariéru s vlastními materiály.[20][40] Taktéž přerušila spolupráci s manažerem Danem Dymtrowem, který se později s Taylor Swift a jejími rodiči soudil.[26] „Opravdu jsem cítila, že mi ujíždí vlak,“ vzpomínala později Swift. „Chtěla jsem tyto roky zachytit na nějaké album, když v nich stále představuji, co jsem prožila.“[41] Na průmyslovém představení v nashvilleském The Bluebird Café v roce 2005 na sebe Taylor Swift upozornila jednatele Dreamworks Records Scotta Borchettu, který se připravoval založit nezávislé vydavatelství, Big Machine Records. Taylor Swift se stala jedním z prvních umělců, kteří s vydavatelstvím uzavřeli kontrakt,[35] a její otec v novém vydavatelství koupil tříprocentní podíl.[42] Aby ji uvedl do hudebního bysnysu country, zajistil Borchetta Taylor Swift vystoupení na CMA Music Festivalu, kde vystoupila jako umělecký doprovod.[43]

Taylor Swift při vystoupení v restauraci Maverick Saloon & Grill v Santa Maria v Kalifornii v roce 2006

Swift začala pracovat na svém eponymním debutním albu krátce po uzavření kontraktu. Po experimentech se zkušenými nashvillskými producenty přemluvila Big Machine, aby najali jejího dřívějšího producenta Nathana Chapmana. Bylo to pro něj poprvé, co měl natočit studiové album, ale Swift věřila, že jim spolupráce dobře klape.[20] Nakonec Chapman produkoval až na jednu píseň všechna čísla alba Taylor Swift. Ona sama album popsala jako deníček počátku svého dospívání.[44] Většinu čísel napsala během prvního roku na střední škole a popisují nové životní zkušenosti jako první lásky a pocity úzkosti v pubertě.[20] Taylor Swift uvedla, že i když to zní „jako bych měla 500 kluků“, velkou část písní napsala z role pozorovatele.[20] Tři písně na albu napsala Swift úplně sama, včetně dvou singlů, a zbylých osm ve spolupráci s textaři jako jsou Liz Rose, Robert Ellis Orrall a Angelo Petraglia.[45] Hudebně bylo album popisováno jako „směs tradičních country nástrojů a čilých, svižných rockových kytar.“[46] Taylor Swift bylo vydáno v říjnu roku 2006. The New York Times popsal album jako „malé mistrovské dílo country-popu, jak udivující, tak cynické, vedené pevným přesvědčivým hlasem mladičké Swift.“[47] Roger Holland z časopisu PopMatters doufal, že Swift bude „schopna najít rovnováhu mezi klasickým country a svým zřejmým citem pro pop, protože album Taylor Swift ukazuje, že má jistě hodně co nabídnout.“[48] Sasha Frere-Jones z The New Yorker ji popsal jako „zázračné dítě“ a ocenil její netečnost k daným hudebním žánrům, takže zatímco Nashvillská hudební scéna je podle něho spíše konzervativní, Swift neváhá použít prvky R&B, rapu či rocku. Přesto lidé považují její styl za tradiční nashvillský country-pop.[49] Na stránkách Country Weekly předpovídali, že „tak promyšlený materiál naznačuje talent, který přetrvá i po střední škole.“[50] Rolling Stone o Taylor Swift napsali: „Když v roce 2006 v šestnácti letech přišla na hudební scénu se svým debutovým albem, zněla jednak mladě, jednak ale pozoruhodně zrale. (...) „Our song“ prorazil na povrch se stejně bláznivě chytlavou melodií, jakou mají písně Britney nebo Patsy“.[46]

koncert v Sydney 2010

Vydavatelství Big Machine Records bylo stále ve svých počátcích, když vydalo první hlavní singl „Tim McGraw“ v červnu roku 2006, a tak Taylor se svou matkou pomáhaly balit CD singlů do obálek a posílat je do rádií.[29] Většinu roku 2006 strávila propagováním alba Taylor Swift při rádiovém turné, což později okomentovala: „Rádiová turné většiny umělců trvají šest týdnů. Moje trvalo šest měsíců“[20] Swift malovala obrazy (inspirované Jacksonem Pollockem), aby jimi obdarovala hudební dramaturgy, kteří zařadili její písně do vysílání.[31] Několikrát vystoupila v televizních show, například v show Grand Ole Opry,[51] Good Morning America,[52] a TRL.[53] Objevila se v několika reklamách, propagovala džíny l.e.i. a stala se tváří kampaně Verizon Wireless Mobile Music.[54][55] Taylor Swift sama sebe označila jako „dítě internetu“, protože využívala sociální síť Myspace k získání fanoušků.[56] Psala vlastní blogové příspěvky, komentovala statusy svých fanoušků a osobně odpovídala na všechny zprávy, které jí její fanoušci poslali.[57] V té době to byl převrat v country hudbě.[58] Borchetta uvedl, že jeho spolupracovníci zvedali obočí údivem, když se rozhodl podepsat smlouvu s šestnáctiletou zpěvačkou, ale Taylor Swift narazila na volné místo na trhu: dospívající dívky, které poslouchají country.[58] Po singlu „Tim McGraw“ následovaly další čtyři, které byly vydány mezi lety 2007 a 2008: „Teardrops on My Guitar“, „Our Song“, „Picture to Burn“ a „Should've Said No“. Všechny byly velmi úspěšné v žebříčku Billboard Hot Country Songs, „Our Song“ a „Should've Said No“ se dostaly na jeho čelo. Díky singlu „Our Song“ se Taylor Swift stala nejmladší zpěvačkou, jejíž singl se dostal na čelo country žebříčku, aniž by jí s ním někdo pomáhal.[59] „Teardrops on My Guitar“ se stal menším popovým hitem a dosáhl na třinácté místo v žebříčku Billboard Hot 100.[60] Alba se prodalo 39 000 kusů již za první týden.[61] a do března roku 2011 se ho prodalo přes 5.5 milionů kusů po celém světě.[62] Swift také vydala Vánoční album, Sounds of the Season: The Taylor Swift Holiday Collection v říjnu roku 2007 a EP Beautiful Eyes v červenci 2008.[63][64]

Na podporu prvního alba Taylor Swift hodně vystupovala; kromě festivalů a divadelních vystoupení předskakovala na koncertních turné několika country umělců. Na konci roku 2006 otevírala koncerty pro Rascal Flatts na posledních devíti vystoupeních jejich Me & My Gang Tour, nahradila předchozího předzpěváka Erica Churche, který byl vyhozen.[52] Swift později Churchovi poslala svou první zlatou desku s poznámkou: „Díky, že jsi hrál moc dlouho a moc nahlas na turné Flatts. Upřímně to oceňuji, Taylor.“[65] V roce 2007 uváděla dvacet vystoupení na turné George Straita,[66] několik vystoupení na Flip-Flop Summer Tour Kenny Chesneyho,[67] vybraná vystoupení pro Brad Paisleyho na jeho Bonfires & Amplifiers Tour[68] a několik vystoupení na společném turné Soul2Soul II Tour Tima McGraw a Faith Hillové.[69] V roce 2008 Swift hrála opět na turné Rascal Flatts.[70] Kromě vlastního materiálu vystupovala Taylor Swift také s covery písní od Beyoncé, Rihanny, Johna Waita, Lynyrd Skynyrd a Eminema.[23][71][72] Před i po každém koncertu uspořádala až čtyřhodinová sezení s fanoušky.[73]

V roce 2007 Swift získala společně s Alanem Jacksonem cenu Umělce roku Nashville Songwriters Association. Taylor Swift se stala nejmladší zpěvačkou, která kdy tento titul obdržela.[74] Vyhrála také cenu Horizon Award za nejlepší nový objev na hudební scéně od Country Music Association[75] V roce 2008 ji Akademie country hudby označila nejlepší mladou zpěvačkou[76][77] a v rámci American Music Awards vyhrála cenu nejoblíbenější country zpěvačky.[78] Za písně představené na albu Taylor Swift získala sedm cen BMI Awards.[79] V roce 2008 byla Taylor Swift také nominována na Cenu Grammy v kategorii Objev roku (Best New Artist), ale nakonec prohrála s Amy Winehouse.[80]

V listopadu 2008 vyšlo její druhé studiové album s názvem Fearless. Na album napsala sedm písní sama, včetně dvou singlů a zbývající šest písní napsala se skladateli Liz Ros, John Rich, Collbie Caillat a Hillary Lindsey. Na albu spolupracovala s producentem Nathanem Chapmanem. Hudebně jsou nahrávky charakterizované jako : „hlasité, líbivé kytary, strhující refrény, příležitostně housle a v mixu zastrčené banjo.“ The New York Times napsal: „ Swift je jedna z nejlepších populárních skladatelek a předních představitelů country. Má více kontaktu se svým vnitřním životem než většina dospělých.“ Rolling Stone ji popsal jako: „Skladatelský učenec s vrozeným darem pro stavění sloky, refrénu a mostu. Její osobní a pradivé písně se doslova zdají být jako vytržené z předměstského dívčího deníku.“

Fearless tour 2009

Společně s Robertem Allem velmi podporuje album Fearless při vydávání. Na představení alba byla věnována jedna episoda z show Ellen DeGeneres. Také se objevila v mnoha jiných talkshow. S fanoušky komunikuje pomocí osobních videoblogů a Twitteru. První singl z alba „ Love Story“ byl vydán v září 2008 a během několika sekund se stal nejlépe prodávaným country singlem všech dob. Jeho maximum bylo u čísla 4 na Billboard Hot 100. Během let 2008 a 2009 byly vydány další čtyři singly: „White Horse“, „ You Belong With Me“ , „Fifteen“ a „Fearless“. „ You Belong With Me“ byl nejlépe zaznamenaný singl s vrcholem u čísla 2 na Billboard Hot 100. Album debutovalo na vrcholu Billboard 200 Album Chart s prodejností 592 304 kopií v prvním týdnu, od té doby se ve světě prodalo přes 8,6 milionu kopií. Album se stalo nejlépe prodávaným albem roku 2009 a vyneslo Swift velký mezinárodní úspěch.

Na podporu album Fearless se Swift vydala na své první turné. Fearless Tour mělo 105 vystoupení. 90 představení v Severní Americe, 6 v Evropě, 8 v Austrálii a jedno v Asii. Na jednorázové duety pozvala např. : Johna Mayere, Fait Hill nebo Katty Perry. Její předzpěváci byli např. : Justin Bieber, Kelli Pichler a Gloriana. Tour navštívilo přes 1,1 milionu fanoušků a vydělalo přes 65 milionu dolarů. Celovečerní film Taylor Swift : Journey to Fearless byl vysílán v televizi a později byl vydán na DVD a Blu-ray. Na Escape Tour Keitha Urbana vystupovala jako předzpěvačka. Vystupovala na mnoho předávání cen např. : CMT Giants vystoupila s vlastní verzí písně „Drive“ od Alana Jacksona, na 51. ročníku cen Grammy vystupovala společně s Miley Cyrus a písní „Fifteen“ a na ceny CMT napsala rapovou parodii s T-Pain. Také nahrávala řadu vedlejších projektů. V roce 2009 vydala vlastní verzi písně „American Girl“ od Toma Pettyho. S doprovodnými vokály se podílela na singlu od Johna Mayera „Half of My Heart“ , který je nejúspěšnější na jeho čtvrté desce. S Martinem Johnsonem a Robertem Eliss Orralem spolupracovala na dvou písních „You will Always Find You Way Back Home“ a „Crazier“ pro film Hannah Montana: The Movie Soundtrack. K filmu Na sv. Valentýna přispěla písní : „Today Was a Fairytale. Na album Naděje pro Haiti nahrála píseň „Breathless“ od Better Than Ezra.

Speak Now Tour v Sydney 2012

Stala se prvním country umělcem, který vyhrál MTV Music Awards, když píseň „You Belong With Me“ vyhrála nejlepší ženské video roku 2009. Její děkovnou řeč však přerušil Kany West, který ji vytrhl mikrofon z ruku a prohlásil: „Nejlepší klip má stejně Beyoncé.“ Swift je fanynkou Westovy hudby a na tiskové konferenci řekla že „nemá žádné špatné pocity vůči němu.“ Incident získal velkou pozornost médií a zaplnil mnoho internetových oběžníků. Za několik dní zmínila v rozhovoru : „West mi nabídl omluvu, kterou jsem přijala. Byl velmi upřímný.“ V následujících rozhovorech odmítla o incidentu mluvit, protože z toho nechtěla dělat „velký případ“. „Stalo se to v televizi, takže všichni viděli co se stalo. Není tu o čem mluvit.“

V roce 2010 vyhrála 4 ceny Grammy z celkového počtu 8 nominací. Album Fearless se stalo albem roku a Nejlepším country albem. Píseň „White Horse“ vyhrála nejlepší country píseň a Nejlepší ženský pěvecký výkon. Stala se nejmladším umělcem, který kdy vyhrál cenu za Album roku. Během předávání cen zazpívala společně se Stevie Nicks písně „Rhiannon“ a „You Belong With Me“. Její pěvecký výkon získal negativní recenze a rozpoutal rozsáhlý mediální odpor. Zazněly formulace jako „překvapivě špatné“ a „neuvěřitelně ubohé“. Zatímco New York Times napsal: „je osvěžující vidět někoho tak nadaného něco zbabrat“ a „byla to nová nejdůležitější popová hvězda v posledních letech“, hudební analytik Bob Lefsetz předpovídal, že její kariéra skončí „přes noc“. Také veřejně apeloval na jejího otce, že má najmout „reklamního krizového agenta“, aby řídil tuto kauzu, protože „Taylor je příliš mladá a hloupá, aby pochopila chybu, kterou udělala.“ Stevie Nicks zpěvačku hájila: „Taylor mi připomíná mě samotnou svým odhodláním a dětskou povahou. Je to nevinnost, která ji dělá zvláštní a vzácnou. To děvče, podobně jako Neil Diamond nebo Elton John, píše písničky, jež rozezpívají celý svět. Rock′n′roll-country-popová písničkářka je zpět a jmenuje se Taylor Swift. Hudební průmysl zachrání ženy, jako je ona.“

Fearless získalo mnoho dalších ocenění a stalo se nejoceňovanějším coutry albem v historii. Stala se nejmladší a teprve šestou ženou, která vyhrála Entertainer of the Year od Coutry Music Association. Fearless také dostalo od asociace cenu za Nejlepší album. Swiftová se stala nejmladším umělcem, který vyhrál Album roku na Academy of Country Music. American Music Awards ji ocenily za nejlepší Country album a jmenovaly ji Umělcem roku. Byla oceněna Hal david Starlight od Songwriter Hall of Flame a Nashville Songwritter Association ji jmenovali Skladatelem a Umělcem roku. Billboard ji ocenil umělcem roku 2009 a byla zahrnuta v seznamu 100 nejvlivnějších lidí roku 2010.

Speak Now tour 2011

V říjnu 2010 vydala své třetí studiové album Speak Now. Všech čtrnáct skladeb napsala sama a na nahrávání spolupracovala s dlouholetým producentem Nathanem Chapmanem. Hudebně se album rozšiřuje nad rámec country-pop, někdy i zasahuje do rocku a špinavého popu. The New York Times popsal album jako divoké, hudebně různorodé a „příliš vynikající, možná její nejlepší.“ Magazím Rolling Stones popsal Swift jako jednu z nejlepších skladatelů v popu, rocku nebou country: „Swiftová je možná chytrý nashvillský profík, který zná všechny triky na výrobu hitů, také je to ale přecitlivělá romantická holka.“ S albem Speak Now provedla rozsáhlou propagační kampaň. Objevila se na různých ranních show a talk show, a také na bezplatných mini-koncertech na neobvyklých místech, jako např. v otevřeném dvoupatrovém autobuse na Hollywood Boulevard nebo v odletové hale na letišti JFK. Vedle Kris Kristofferson, Emmyly Harris, Vince Gill a Lionel Richie se podílela v Los Angelském Nokia Clubu na „kytarovém tahu“ – hudebníci se na podiu střídali a hráli akustické verze svých písní, aby získali peníze na Country Music Hall of Fame.

Time 100 Gala

První singl z alba „Mine“ vyšel v srpnu 2010 a dalších a dalších pět singlů během let 2010 a 2011 jsou to: „Back to December“ „Mean“ „The Story of Us“ „Sparks Fly“ a „Ours“. Album mělo velký komerční úspěch, debutovalo na vrcholu US Billboard 200 chart. Úvodní prodej byl 1 047 000 kopií a to dělalo šestnácté album v historii USA, kterého se prodalo přes milion kopií v jednom týdnu. V únoru 2012 se alba celosvětově prodalo pře 5,7 milionu kopií.

Rok 2011 a začátek roku 2012 procestovala na turné k albu. Součástí třinácti měsíců bylo: 111 představení celosvětového turné. 7 dat v Asii, 12 v Evropě, 80 v Severní Americe a 12 v Austrálii. Poznala mnoho hudebníků, kteří se připojili k jednorázovým duetem během severoamerického turné. Pracovala s Jamesem Taylorem, Jasonem Mrazem, Shawn Colvin, Johnnym Rzezniakem, Andym Grammez, Talem Bachmanem, Justinem Biebrem, Selenou Gomez, Nicky Minaj, Nelly, B.o.B, Usher, Flo Rida, T.I., Johnem Foremanem, Jimem Adkinsem, Hayley Williams, Hot Chilly Rae, Ronnie Dunn, Darris Rucker, TIm McGraw a Kenny Chesney. Během severoamerického turné psala pro každé představení různé texty svých písní na levou paži, text měl být vnímán jako noční nálady kruhu. Během turné hrála mnoho akustických verzí svých písní a v každém městě ji vzdali hold jako domácímu umělci. Potvrdila, že verze písní jí dovolili aby byla spontánní v jinak dobře nacvičenm předsavení. Turné se zúčastnilo více než 1,6 milionu fanoušků a vyneslo více než 123 milionu dolarů. V listopadu 2011 bylo vydáno její první živé album Speak Now World Tour Live, kde je 17 vystoupení ze Severní Ameriky.

Na 54. ročníku předávání cen Grammy, píseň „ Mean“ vyhrála cenu za Nejlepší Country píseň a Nejlepší Country Solo výkon. Během předávání cen také tuto píseň zahrála. Za roky 2011 a 2012 ji akademie country hudby jmenovala Entertainer of the Year Country a za rok 2011 i Music Assocation. V roce 2011 byla Umělcem roku na American Music Awards a album bylo jmenováno Nejoblíbenějším Country albem. Billboar ji jmenoval Ženou roku 2011.

Zatímco své čtvrté album dokončila v létě 2012, James Taylor ji pozval aby se objevila jako speciální host během jeho setu Tanglewood. Dohromady hráli písně „Fire and Rain „Love Story“ a „Ours“. James Taylor, který se s ní poprvé setkal, když ji bylo osmnáct, řekl: „prostě jsme si padli do noty. Miloval jsem její písně a její přítomnost na jevišti byla ohromná.“

Během tohoto období přispěla dvěma originálními písněmi do soundtracku The Hunger Games. „Safe & Sound“ napsala a nahrála ve spolupráci s The Civel Wars a T-Bone Burnett. Singl byl vydán v lednu 2013 a od té doby se ho prodalo přes 1,4 milionu kopií v USA. Píseň získala cenu za nejlepší píseň napsanou pro Visual Media na předávání Grammy v roce 2013 a byla nominována na Nejlepší originální píseň an 70. ročníku Zlatých Globů. Její druhý příspěvek do soundtracku „Eyes Open“ byl napsán výhradně Swiftovou a produkoval ho Nathan Chapman. Kromě toho přispěla zpěvem na píseň „ Both of Us“. producent uveřejnil píseň na B.o.B druhém albu Strange Clouds.

Její čtvrté studiové album Red bylo vydáno v říjnu 2012. Sama napsala 9 ze 16 písní na albu. Na zbývajících sedmi písních spolupracovala s Maxem Martinem, Liz Rose, Danem Wilsnem, Edem Sheeranem a Gary Lightbodym. Nathan Chapman působil jako vedoucí producent na albu, ale na produkci jednotlivých skladeb se podíleli také: Jeff Blasher, Butch Walker, Jacknife Lee, Dan Huff a Shellback. Chapman uvedl, že povzbudil Swift aby otočila a vyzkoušela sebe v jiných situacích. Hudebně je album experimentování se srdcem rocku, dubstepu a tanečního popu je to více sypané mezi, ale více rozpoznáte Swift styl. John Caramica o Red napsal: „méně detailní a více uspěchané než obvykle. Na albu přestane předstírat, že je něco jiného než popová megastar a je zajedno s dospělými obavami. Magazín Rolling Stones poznamenali: „Často se jí daří vstoupit do tradice neúprosného emociálního mapování jako Joni Mitchell nebo Carol King… její projekt objevování sebe je jedním z nejlepších příběhů popu.“

The Red Tour, 2014, Londýn

Jako propagační kampaně Red byli zástupci ze 72 rozhlasových stanic po celém světě letecky dopraveni do Nashvillu, kde během úvodního týdne prodeje dělali individuální rozhovory se Swift. Objevila se v mnoho Tv talkshow a vystupovala na slavnostním předávání hudebních cen v USA, Velké Británii, Německu, Francii, Španělsku a Austrálii. Hlavní píseň alba „ We Are Never Ever Getting Back Together“ se stala jejím prvním číslem 1 na US Billboard hot 100. Dále bylo vydáno dalších 6 písní: „Begin Again“ (pro country radio), „ I Knew You Were Trouble“ „22“ „Everything Has Changed“ „The Last Time“ ( všechny pro popová rádia) a „Red (pro country radio). Album Red debutovalo na vrcholu Billboard 200 chart a úvodním týdnem prodje pře 1,21 milionu kopií. To znamenalo největší otevírací prodej za 10 let a Swift se stala první ženou, která má dvě alba s úvodním týdnem prodeje přes 1 milion kopií. V květnu 2013 se celosvětově prodalo přes 6 milionu kopií. V listopadu 2012 prodala během své kariéry 26 milionu alb a má 75 milionu digitálně stažených písní.

The Red Tour v Severní Americe mělo 66 termínů včetně 13 show na stadionech a běželo od března 2013 – září 2013. Tour navštívilo v prosinci 2013 stadiony po celém Novém Zélandu a Austrálii, v únoru 2014 Anglii a Německo, turné končilo šesti daty v Asii. Na některé vystoupení pozvala speciální hosty jako Carly Simon, Tegan a Sara, Jennife Lopez, Luke Bryan, Patrick Stump z Fall Out Boy, Elli Goulding, Nelly, Lara Bareilla, Cher Loyd, B.o.B, Gary Lightbody, Train, Neon Trees, Rascal Flatts a Hunter Hayes. V téro éře spolupracovala s řadou umělců. Společně s Jackem Antonoffem napsala píseň „Sweeter Than Fiction“ pro soundtrack k filmu One Chance. Píseň získala nominaci na Nejlepší originální píseň na 71. ročníku Zlatých Glóbů. Na CMA Awards 2013 vystupovala s akustickou verzí písně „Red“ s Vince Gill a Alison Kraus. V Chicagu vystupovala se skupinou The Rolling Stones, později uvedla, že to byl jeden z nejlepších okamžiků její hudební kariéry. Album Red nevyhrálo žádné Grammy, ale bylo nominováno ve čtyřech kategoriích. Píseň „We Are Never Ever Getting Back Together“ byla nominována v roce 2013 na Nahrávku roku a album v roce 2014 na Album roku. Podobně nezískalo žádné ocenění na předávání cen Country Music Association. Nicméně byla Taylor Swift v 22 letech oceněna jedinečnou Pinnacle Award za „unikátní“ úspěch a celosvětový přínos country hudbě. V minulosti získal tuto cenu pouze Grath Brook. Její ocenění ji představili Tim McGraw, Faith Hill, Keith Urban, Rascal Flatts, George Strait a Brad Paisley, Mick Jagger, Cary Simon, Julia Roberts, Reese Whitherspoon, Ethel Kennedy a Justin Timberlake. The New York Times považoval udělení ceny za udržení Taylor Swift v žánru: „osobnost country hudby, její tvůrčí motor, jeho velvyslanec v širém světě.“ New Yorker uvedl: „může to být okamžik, kdy Swift dala sbohem žánru, který jí pomohl nasměrovat k nadvládě v popu.“ V roce 2012 vyhrála tři MTV Europe Music Awards, včetně ocenění za Nejlepší zpěvačku a Nejlepší živé vystoupení. Píseň „I Knew You Were Trouble“ vyhrála cenu za Nejlepší ženské video. Na American Music Awards 2012 vyhrála cenu za Nejlepší country zpěvačku a v roce 2013 cenu za Umělce roku.

V Red éře se její milostný život stal intenzivním předmětem sledování v médiích. The Villaga napsal: „Je mladá, může být kontroverzně dramatická, dává sama sebe do centra jejích příběhů a samozřejmě, že chodí se spousty slavnými lidmi v relativně krátkém časovém úseku, ale nic z toho není mimořádně vzácné.“ Na slavnostním předávání Zlatých Glóbů, komici Tiny Fey a Amy Poehler zesměšnili její milostný život a doporučili, aby se držela dál od mladých mužů v publiku. Na profilu Vanity Fair byla později požádána, aby se o tomto incidentu vyjádřila: „Docela se mi to líbilo, vy víte, ráda si dělám legraci sama za sebe. Ale pokud chcete nějaké velké odhalení, od roku 2010 jsem chodila přesně s dvěma lidmi.“ Zatímco diskutovali Swift uznale citovala poznámku Madeline Albright: „V pekle je zvláštní místo pro ženy, které nepomáhají jiným ženám“

Krátce po vystoupení s The Rolling Stones ze začátku června 2013 uveřejnila Taylor Swift, že začíná pracovat na svém pátém studiovém albu. „Už to začíná, takový pocit neklidu, a ten když začne, obvykle potom následuje skládání. Ráda bych psala dva roky, než nové album dokončím,“ odhalila při rozhovoru v zákulisí hiannon“CMA Music Fest v Nashville.[81] Od té doby všechny podrobnosti držela v tajnosti, až konečně z kraje srpna přes sociální sítě sdílela nejprve několik vodítek a pak oznámila datum a čas živého streamu přes Yahoo – 18. srpna.[p 1][85]

Taylor Swift 2015

13. srpna vystoupila Swift v televizní show Jimmyho Fallona a zároveň si zahrála v jeho skeči Ew!, kde si zahrála šprtku Natalie; v rozhovoru v show se pak Fallon pokusil z Taylor Swift vypáčit nějaké informace ohledně živého streamu přes Yahoo.[86] O dva dny později vešlo do kin filmové sci-fi drama Dárce (The Giver) režiséra Phillipa Noyce, kde si Swift zahrála roli Rosemary.[p 2][88] 16. srpna se společně s Jaime King zapojila do tzv. „Ice Bucket Challenge“, internetové výzvy, jež slouží jako sbírka na výzkum léčby nemoci ALS. Vyzvaný člověk má za úkol se polít kbelíkem ledové vody, nechat se při tom natočit a video sdílet přes sociální sítě, při neuposlechnutí musí jako fant zaplatit sto dolarů, které jdou na konto Americké asociace pro boj s touto nemocí. Řada vyzývaných, včetně Taylor Swift a Jaime King, udělá obojí, polije se a zároveň přispěje.[89][90]

Dne 18. srpna 2014 oznámila Taylor Swift přes Yahoo Live Stream, který byl vysílán z vrcholu newyorské Empire State Building, podrobnosti k připravovanému albu 1989, jež vyjde 27. října 2014. Zároveň představila první singl alba s názvem „Shake It Off“. Podle vlastních slov se při tvorbě alba inspirovala Pop music 80. let, zároveň se jedná o první album, které oficiálně prohlásila za popové.[91][92] V neděli 24. srpna singl zazpívala poprvé naživo během galavečera MTV Video Music Awards 2014.[93] „Shake It Off“ debutoval na prvním místě Billboard Hot 100 a na 4. pozici UK Singles Chart.[94][95] Přesně o půlnoci na 14. října[p 3] odhalila další z písní nového alba s názvem „Out of the Woods“.[97][98] Poté zveřejnila písně Blank Space a Bad Blood s Kendrickem Lamarem.

O dva měsíce později Swift a Zayn Malik vydali píseň s názvem“I Don’t Wanna Live Forever“, jako soundtrack filmu Padesát odstínů temnoty (2017). Píseň dosáhla ve Švédsku číslo jedna a ve Spojených státech vyvrcholila na druhém místě. Na 2017 MTV Video Music Awards, duo vyhrál cenu za nejlepší spolupráci pro hudební video písně.[63]

Taylor Swift během vystoupení v roce 2017

V srpnu roku 2017 Swift úspěšně žalovala Davida Muellera, bývalého moderátora ranní show na KYGO-FM. O čtyři roky dříve Swift informovala Muellerovy nadřízené, že ji sexuálně napadl. Poté, co byl Mueller propuštěn z práce, obvinil Swift z toho ze lhaní a zažaloval ji za následky ztráty práce. Krátce poté Swift podala proti-žalobu. Porota odmítla Muellerova tvrzení a rozhodla ve prospěch Taylor Swift.[97] Společnost Swift následně vyčistila své účty na sociálních médií a vydala píseň“Look What You Made Me Do“ jako vedoucí singl z jejího šestého alba Reputation (stylizovaná jako reputace).[98] Píseň dovršila 1. místa v Austrálii, Irsku, na Novém Zélandu, ve Spojeném království a ve Spojených státech.[99] Její hudební video získalo během prvního dne na YouTube více než 43,2 milionu zhlédnutí, čímž za 24 hodin zaznamenalo záznam o nejnavštěvovanějším hudebním videu.[100] V říjnu vydala Swift druhý singl“ ...Ready for It?“, který zaznamenal třetí místo v Austrálii a čtvrté místo ve Spojených státech.[101]

Taylor Swift na svém turné Reputation Stadium Tour v roce 2018

Před vydáním alba Reputation ještě vydala 2 promo písně“Call It What You Want“ a“Gorgeous“, která se následně stala i singlem ale pouze pro Evropu. Album Reputation bylo zveřejněno 10. listopadu 2017. Prodalo se přes milión kopií jenom v USA a dostalo se mezi nejlépe prodávaná alba roku 2017 v USA. Prodeje během prvního týdne dosahovaly dva milióny kopií. S tímto úspěchem se stala první, kdo vlastní 4 alba s prodejem přes milión kopií během jednoho týdne USA.[102] Album dosáhlo vrcholů žebříčků v několika zemích včetně Spojeného království, USA, Kanady a Austrálie.[103][104] Později toho měsíce vystoupila v Saturday Night Live v“...Ready for It?“ a“Call It What You Want“.[105]“End Game“ s Edem Sheeranem a Future, následoval v listopadu jako třetí singl a vrcholil na 18. místě v USA.[99] O pár týdnů později spatřil „Delicate“ stala dalším singlem alba. Reputation byla nominována na Grammy Award v kategorii Best Pop Vocal Album.[100]

V dubnu 2018 Swift hostolvala v písni“Babe“ od Sugarland. Na podporu Reputation se Swift vydala na její Reputation Stadium Tour, které trvalo od května 2018 do listopadu téhož roku. V červenci 2018 byla Taylor zařazená do role Bombaluriny ve filmové adaptace muzikálu Cats, která byla premiérována 20. prosince 2019.

Reputation bylo posledním albem pod 12letou smlouvou s Big Machine Records. V listopadu 2018 Swift podepsala novou smlouvu s více albami s distributorem společnosti Big Machine Universal Music Group; ve Spojených státech budou její budoucí alba vydávána pod titulkem Republic Records. Swift uvedla, že smlouva obsahuje ustanovení, která jí umožňují zachovat vlastnictví svých hlavních záznamů. Společnost UMG navíc souhlasila s tím, že v případě, že bude prodávat část svého podílu ve společnosti Spotify, bude rozdělovat výnosy svých umělců a nebude je zpětně kompenzovat. Ke konci listopadu 2018 Big Machine Records zveřejnila na streamovacích službách Reputation Stadium Tour playlist, který obsahuje všechny písně, které Swift zahrála na B-stagi během Reputation Stadium Tour.[106] 31. prosince 2018 byl na Netflixu vydán záznam z Reputation Stadium Tour v Arlingtonu.[107]

Swift spolu s Brendnem Urie z Panic! at the Disco vydala 26. dubna 2019 „ME!“ jako vedoucí singl ze sedmého alba Lover. Píseň tři dny po zveřejnění debutovala na pozici 100 v USA a následující týden skočila na 2. pozici žebříčku. Videoklip pro „ME!“ překonal Vevo rekordy díky 65,2 miliónům zhlédnutí v den vydání. 14. června 2019 vydala druhý singl „You Need To Calm Down“.[108] 23. července 2019 vydala promo píseň z alba pojmenovanou „The Archer“.[109] Třetím single se stala titulní skladba alba 16. srpna 2019.[110]

Taylor Swift na předávání IHeartMusic Radio Awards v roce 2019

Album Lover vyšlo 23. srpna 2019 s pozitivním přijetím od kritiků a debutovalo na vrcholu žebříčku Bilboard 200 s prvotýdenním prodejem 679 tisíc kopií.[111] Všech 18 písní z alba se umístilo v Billboard Hot 100, čímž se Swift stala nejúspěšnější ženskou umělkyní, které se toto podařilo.[112] 17. září 2019 Swift oznámila festivalové turné Lover Fest, které má začít v červnu 2020. Swift na sociálních sítích konstatovala:“Album Lover jsou otevřená místa, západy slunce + LÉTO. Chci ho prezentovat tím způsobem, který je pro to autentický. Chci jít na místa, kde jsem nikdy nebyla a hrát na festivalech. Tam kde nebyly festivaly, tam jsme si nějaké vytvořili“.[113]

V červnu 2019 hudební manažer Scooter Braun odkoupil bývalé zpěvaččino vydavatelství, Big Machine Records, spolu s jejím vlastnictvím jejich šesti alb. Swift projevila své znepokojení přes příspěvek na sociální síti Tumblr slovy, že roky se snažila vlastnictví koupit a popsala Brauna jako „neúnavného a manipulativního tyrana“.[114] V srpnu 2019 Swift oznámila svůj plán příslušná alba znovu nahrát v listopadu 2020.[115] V listopadu 2019 Swift řekla, že Braun a zakladatel Big Machine, Scott Borchetta, jí zabránili od vystupování se svými staršími písněmi na American Music Awards 2019, kde byla oceněna Umělkyní Dekády, stejně tak od použití staršího materiálu pro její dokument Miss Americana.[116] Big Machine popřelo nařčení ve výroku a obvinilo Swift z dlužení „milionů dolarů a nesčetných přínosů“.[117][118] V návaznosti na obvinění zástupci Swift zveřejnilo korespondenci ukazující vedení Big Machine odmítající udělit povolení k dokumentu a uvedlo, že Big Machine dluží Swift přibližně $8 milionů v nezaplacených honorářích.[119] 18. listopadu Big Machine uveřejnilo prohlášení, ve kterém souhlasí s udílením všech licencím pro jejich umělce, že smí vystoupení nahrát a vysílat na oboustranně povolených platformách, k American Music Awards, přestože Swift nebyla zmíněna jménem.[120] V dubnu 2020 Big Machine zveřejnilo živé album Live from Clear Channel Stripped 2008 obsahující záznam z radio show z roku 2008, na které jsou umístěny i zpěvaččiny nahrávky.[121] Swift však oznámila, že nedala svolení ke zveřejnění alba.[122] V říjnu Braun prodal vlastnictví nahrávek, videoklipů atd. Shamrock Holdings za 300 milionů dolarů.[123] V listopadu 2020 Swift začala znovu nahráva svůj předešlý katalog[124] a odmítla nabídku od Shamrock Holdings k partnerství, na jehož základě by Braun pokračoval v profitování z její předešlé práce.[125]

V listopadu 2019 Swift a Andrew Lloyd Webber napsali originální píseň“Beautiful Ghost“ k filmu Cats (2019),[126] která obdržela nominaci za Nejlepší originální píseň na 77. udílení cen Zlatý Glóbus. V prosinci téhož roku vydala vánoční píseň „Christmas Tree Farm“[127] a zahrála roli Bombaluriny ve filmové adaptaci Lloyd Webberova muzikálu Cats.[128] 15. ledna 2020 Swift oznámila její dokumentární film Miss Americana s datem zveřejnění na 31. ledna 2020 ve vybraných kinech a na Netflixu.[129] Dokument bude zahrnovat novou píseň „Only the Young“, která bude hrát během závěrečných titulků. Swift tuto píseň napsala po prezidentských volbách v USA v roce 2018.[130]

V únoru 2020 Swift podepsala exkluzivní globální dohodu na vydávání hudby s Universal Music Publishing Group poté, co její šestnáctiletý kontrakt s Sony/ATV vypršel.[131] 18. února 2018 zveřejnila živou verzi písně „The Man“ pojmenovanou „The Man (Live from Paris)“ nahranou během koncertu „City of Lover“ v L'Olympia 9. září 2019.[132] 27. února byl k písni „The Man“ vydán videoklip.[133] Koncerty v rámci Lover Fest, zpěvaččina turné na podporu alba Lover, byli buď zrušeny nebo přeloženy do roku 2021 kvůli pandemii covidu-19.[134] Během online benefitního koncertu One World: Together at Home v dubnu 2020 vystoupila poprvé s písní „Soon You'll Get Better“. Záznam zpěvaččina koncertu City of Lover z Paříže ze září 2019 byl vysílán 17. května 2020 na americké televizi ABC a následující den byl k dostání na online streamovacích platformách Hulu a Disney+. Swift také zveřejnila živé verze skladeb z Lover, které představila během jednorázového koncertu.[135]

Loga alb Taylor Swift za rok 2020

logo alba Folklore

logo alba Evermore

Dne 23. července oznámila své osmé album, Folklore, jako překvapení, které vyšlo následující den.[136][137] Album bylo napsáno a nahráno během izolace kvůli pandemii covidu-19 spolupráci s Bonem Iverem, Jackem Antonoffem a Aaronem Dessnerem. Během prvního týdne prodalo Foklore dva miliony kopií celosvětově[138] a prolomila rekord pro ženské umělkyně s nejvíce přehrátí alba v první den na Spotify.[139] Hlavní singl „Cardigan“ debutoval na vrcholu Billboard Hot 100, čímž se Swift stala prvním umělcem, u kterého debutoval singl i album na pozici 1 jak v Billboard 200 tak i Billboard Hot 100 ve stejném týdnu.[140] 25. listopadu zpěvačka zveřejnila samorežírovaný koncertní film Folklore: The Long Pond Studio Sessions na Disney+.[141] Nashromáždilo 6 nominací na 63. předávání cen Grammy včetně kategorie Alba roku.[142]

Zpěvaččino deváté studiové album, Evermore, bylo zveřejněno 11. prosince 2020. Album bylo popsané jako "sesterská nahrávka" a rovněž také vydáno jako překvapení. Na albu zase spolupracovali Bon Iver, Aaron Dessner a Jack Antonoff a ve spolupracích se přidali i americké rockové skupiny Haim a The National.[143]

Po sporu ohledně nahrávek Swift zveřejnila první nové znovu nahrané album z jejího staršího katalogu, Fearless (Taylor's Version) (2021), 9. dubna 2021. Album debutovalo na vrcholu Billboard 200 a bylo podpořeno třemi singly: „Love Story (Taylor's Version)“, „You All Over Me (Taylor's Version) (From the Vault)“ a „Mr. Perfectly Fine (Taylor's Version) (From the Vault)“.[144] „Love Story (Taylor's Version)“, znovu nahrávku singlu 2008 „Love Story“, učinila Swift druhým umělcem hned po Dolly Parton, kdo má jak znovu nahrávku tak i originál na pozici 1 na Hot Country Songs.[145] Druhou znovu nahrávkou má být Red (Taylor's Version), která byla vydána 12. listopadu 2021.[146]

V květnu 2021 byla Swift oceněna ocenění Global Icon Award při předávání Brit Awards 2021.[147] Také obdržela Songwriter Icon Award od National Music Publishers' Association.[148]

Jedna z nejstarších hudebních vzpomínek Taylor Swift je zpěv v kostele, její babičky z matčiny strany, Marjorie Finlay (rozenou Moehlenkamp). Ve svém mládí byla Finlay televizní moderátorka v Puerto rice a hrála opery v Thajsku a Singapuru. Jako velmi malému dítěti se Taylor líbily soundtracky z Disney filmů: „Moji rodiče si všimli, že jakmile došli slova, chtěla jsem vytvořit své vlastní.“ Později ji rodiče představili umělcům jako jsou James Taylor, Simon & Garfunkel a Deff Leppard. Je velmi vděčná, za důvěru ke své matce, které ji i pomohla, když se připravovala na svou třídní prezentaci. Své matce také připisuje její „fascinaci ve psaní a vyprávění příběhů.“ Swift si oblíbila čtení a psaní poezie a především se věnovala pracím Shel Silverstein a Dr. Seuss. Její nejoblíbenější kniha je To Kill a Mockingbird (Jako zabít ptáčka).

Byla jí představena country hudba „velkých ženských umělkyň 90. let“ jako Shania, Faith, The Dixie Chicks. Taylor přithuje zvuk i vyprávění country hudby. Největší hudební vliv na její tvorbu měla interpretka Shania Twain. Její vzor z dětství Faith Hill se snažila kopírovat: „Všechno co udělala nebo řekla měla v sobě.“ Obdivovala lidově vzdorový postoj Dixie Chicks a jejich schopnost hrát své vlastní melodie. jejich píseň „Cowboy Take Me Away“ se jako první naučila hrát na kytaru.

The Red Tour

Poté začacla objevovat hudbu starších country umělců jako Patsy Cline, Loretta Lynn, Fammy Wynette a Dolly Parton. Věřila, že Parton je „úžasný příklad pro každého ženského skladatele.“ k dalším vlivným osobám tradiční country patří Miranda Lambert, Dwight Yoakam, George Strait, Garth Brooks, Kenny Chesney, Rebe McEntire, Alan Jackson, Martina McBridge, LeAnn Rimes, Tim McGraw, Brad Paisley, Ryan Adams, Patty Griffin, Lori McKenna a Bon Iver.

Také byla ovlivněna dalšími umělci, kteří jsou mimo žánr country. Jako dospívající se jí líbili Hanson a Britney Spears. Ještě i v dnešní době má „neochvějnou oddanost“ po Spears. Ve svých středoškolských letech poslouchala kapely jako jsou Dashboard Confessional, Fall Out Boy, The All – American Rejects a Jimmy Eat World. Byla také fanoušek současných ženských písničkářů jako Ingrid Clarkson, Michelle Branch, Pink, Alanis Morissette, Ashlee Simpson, Kelly Clarkson, Tefe Dolson a Avril Lavigne.

Taylor také úzce sledovala hudební doprovod v televizních seriálech O.C. a Chirurgové, s každou staženou písní poté doma vystupovala. Je velký fanoušek hip hopu: „V životním stylu je něco co country a hip hop spojuje.“ Inspiraci čerpala i z katalogů veteránských umělců. Stevie Nickse popisuje jako „hrdinu, který mě inspiroval v mnoho směrech.“ Je posedlá umělci ze 60. let např.: The Shirelless, Doris Troy a The Beach Boys.

Jako vzory po její profesní kariéru jsou Paul McCartney, Bruce Springsteen, Emylou Harris, Kris Kristonfferson a Carly Simon. „Všichni se chopili šance, ale pořád jsou to stejní umělci během celé své kariéry.“ McCartny jako člen The Beatles a sólo umělec dělá na Swift dojem „jako by si v sobě zachoval srdce a mysl... každý hudebník by mohl jen snít o odkazu jako je tento.“ Obdivuje Springsteena: „je tak hudebně stejný po tak dlouhou dobu.“ Když Swift hudebně roste snaží se mít stejný přístup jako Harris: „Není to o slávě, ale o hudbě.“ O Krisoffersonovi říká: „Je to prostě jeden z těch lidí, kteří jsou v tomto oboru několik let, ale nemůžete říci, že je to od nich ohrané.“ Swift je známá pro citlivou, ale velmi silnou povahu.

Před Letterman studiem

The Guardian v průběhu prvních dvou alb poznamenal: „Tematicky je až fantasticky dobré, pokud jde o dospívající život s nostalgickými tóny a melancholickým stylem.“ New York Magazine poznamenal:„jen málo písničkářů píše tak výslovně velké nahrávky o jejich mladistvém věku. Jediný její předchůdce by mohl být, ze šedesátých let, Brian Wilson, jediný pravý dospívající autor než přišla ona.“ Je také porovnávaná s Janis Ian.

Na jejím druhém albu Fearless se objevují obrazy pohádky. Zkoumala propojení „mezi realitou (lásky) a pohádkou (lásky).“ Její třetí, čtvrté a páté album je více určeno dospělým vztahům. Kromě romantiky a lásky pojednávají některé její písně o vztahu rodič – dítě („The Best Day“, „Never Grow Up“), přátelství („Fifteen“, „Breathe“, „22“), odcizení („The Outside“, „A Place In This World“, „Tied Together with a Smile“, „Mean“) a kariérní ambice („Change“, „The Lucky One“).

New Yorker uvedl o jejích písních: „nejsou vratké, mají určiou propracovanost... sentimentální písně jsou oživeny následným rozčarováním.“ Slate konstatoval, že se stavbou písní je Swift: „bez námahy, nadpřirozeně ovládá pop úmluvy. Jen málo skladatelů může stavět lepší mosty než ona.“ The Rolling Stones magazín ji popsal „jako písničkářský učenec, má vrozený dar pro stavbu sloky-refrénu-mostu.“ the Guardian napsal: „tráví tolik času líbáním v dešti, že je zázrak, že ještě nevymyslela nepromokavé boty.“ Časopis American Songwritter popisuje Swift jako „velký skladatel, který píše s bezkonkurenčním a téměř nepřirozeným viděním... dokonce i její nejstarší materiál se vyznačuje tím, že je přemýšlivý, má precizní výběr slov s úmyslnou melodickou stavbou. Nenaleznete jediný líný rým nebo bezcílné ladění.“

Ve své práci používá detaily ze svého života. Když poslouchala hudbu jako dítě, cítila se zmatená: „nedokázala jsem pochopit, když se něco dělo v osobních životech zpěváků a oni to neřešili v jejich hudbě.“ New York Times se domnívá „že důvod existence slečny Swift je napravování chyb.“ Ve svých písních řeší často anonymní zamilovanost ze svých středoškolským let a v poslední době kolegy z řad osobností. John Mayer se podle předpokladů vztahuje na píseň „Dear John“. Tato píseň ho prý ponížila. The Village Voice popsal tento aspekt v její tvorbě „v písních řekne co má na mysli, to je jako mít ctižádostivého profesora a toto ohrožuje správné uznání jejího talentu, který není zpovědnice, ale drama.“ Mnoho médií se domnívá, že mediální kontrola nad jejím rozhodnutím používat autobiografické detaily je nemravné, neboť se nezeptala svých bývalých partnerů. Zpěvačka sama prohlásila, že všechny písničky nejsou skutečné a často jsou založené na pozorování. Kromě své melodie se konkrétně snaží nemluvit o předmětech nebo osobách v písních, protože jsou to skuteční lidé: „Snažíte se nahlédnout, aniž byste někoho ponižovali.“

Její hudby obsahuje prvky popu, country, pop-country a pop-rocku. Popisovala se jako country umělec, ale od alba 1989 přechází na čistý pop.

Skupina The Rolling Stones tvrdí „že by mohla hrát na country stanici, ale je jedna z mála originálních rockových hvězd současnosti.“ The New York Times konstatuje: „V hudbě slečny Swift není mnoho toho, co bychom mohli považovat za country — občas zabrnká na banjo, na jevišti nosí kovbojské boty, má oslnivou kytaru — ale v skvělém, křehkém projevu je něco, co je unikátní pro Nashvillu unikátní." Swift je považována za tradiční pop-country jen proto, že psala vypravěčské písně s melodickou jasností a dramatickým tvarem, a proto je v Nashvillu nutností v obchodě.“

Taylor Swift (2007)

Její vlastní definice country hudby „je to vlastně docela jednoduché. to je když někdo zpívá o svém životě o tom jak vyrůstal na farmě, zamiloval se a jeho děti vyrůstali na stejné farmě. Někteří lidé, když jsou smutní zpívají o tom jak jdou pít do baru whisky. Já píši písničky o tom, že nedokážu přijít na princip vztahu a jak jsem fascinovaná láskou.“

Její hlas je popisován jako „sladký, ale měkký“. Fakt, jak mistrovsky se stala zpěvačkou, na její hlas zatím neměl dopad; ve svém tradičním pojetí umí ztišit hlas tam, kde potřebuje působit dojmem plaché dívky, která se snaží mluvit tvrdě.

Naživo zní nejlépe, ale nemá takový rozsah jako Christina Aguilera nebo Carrie Underwoodová. Její živý zpěv byl popsán jako plachý, tenký a někdy vratký. Každopádně Swift získala pochvalu za odmítnutí automatického upravení jejího hlasu.

Swift se spíše charakterizuje jako skladatel „píši písničky a můj hlas je prostě jen způsob jak především vyjádřit celé texty.“ Její manažer Scott Borchetta připustil, že není nejlepší technický zpěvák. Její pěvecká prezentace je něco co se jí týká, a proto již hodně pracuje na zlepšení. V roce 2010 bylo oznámeno, že i nadále bude chodit na hodiny zpěvu.

Swift se cítí nervózní pouze u provedení „pokud si není jistá, co si o ní publikum myslí, jako třeba na předávání cen.“

Skoro vždy nosila červenou rtěnku.

Silně ambiciózní člověk, kterému by se dařilo bez ohledu na své povolání. Magazín Vogue popsal její osobnost jako „chytrá a zábavná a občas vyloženě nemravná.“ Grantland ji popsal jako „ňoumu“ a „otevřeně nervózní takovým způsobem, který byste neviděli u country princezen jako Faith Hill nebo Carie Underwood. Povahově se podobá Dianě Keaton v romantické komedii Annie Hall: připravena v každé chvíli přímo dychtivě potěšit, nervózní, příliš laskavá, nabitá energií.

Vystoupení na Grammy

Při podpoře alba 1989, Swift začala využívat sociální sítě k přímé komunikaci s fanoušky a na vystoupení ve videu k písni „Shake It Off“ pozvala 100 svých fanoušků. Swift osobně posílala vánoční dárky fanouškům a zvala je k sobě domů, kde společně trávili čas a hrála jim alba měsíce před tím než vyjdou. Říká že se svými fanoušky má „nejdelší a nejlepší vztah, který kdy měla“ a velice často se o nich zmiňuje na slavnostních předávání cen. Je známá, že často najde fanoušky ze sociálních sítí. Se svými fanoušky se převážně spojuje na sociálních sítích, které představuje Instagram a převážně Tumblr – a to i během slavnostním předávání cen. V prvních letech své kariéry se Swift podepisovala vzhledem, který sestával z letních šatů a kovbojských bot. Tento módní styl kopíruje mnoho mladých fanoušků, kteří navštěují její koncerty. Na slavnostních událostech se stala známá pro „jiskřivé, korálkové šaty.“ Její přirozeně kudrnatý účes byl napodobovám fanoušky a Swift poznamenala: „vzpomínám si jak jsem si rovnala vlasy, protože jsem chtěla být jako všichni ostatní a nyní všichni tento účes napodobují. Je to zábavné.“ V roce 2011 byla časopisem Vogue požádána, aby si ostřihala ofinu na titulní stránku magazínu. V roce 2014 si vlasy nechala zkrátit a dnes často nosí vlasy narovnané. V roce 2011 byla jmenována magazínem Vogue ikonou amerického stylu. Byla jmenována nejlépe oblékanou ženou za rok 2014.

Pro své rodiče Swift koupila vilu v Belle Meade v Tennessee. Její mladší bratr Austin je studentem University of Notre Dame a vystupuje ve školní divadelní tvorbě. V prosinci 2014 byla její matce diagnostikována rakovina.

Hlavní místo pobytu Swift je penthouse ve čtvrti Tribeca v New Yorku. Svůj čas také tráví v tří-pokojovém domě v Beverly Hills v Kalifornii a v penthouse v Nashvillu. Také vlastní osmipokojový pobřežní dům na Rhode Island.

Podle seznamu Celebrity 100 vydávaným každoročně v květnu časopisem Forbes si Swift v roce 2009 vydělala $18 milionů, v roce 2010 $45 milionů, v roce 2011 $45 milionů, v roce 2012 $57 milionů, v roce 2013 $55 milionů a v roce 2014 $64 milionů. V roce 2020 byl její majetek odhadnutý na 360 milionů dolarů.

MTV VMA awards 2009

Swift chodila s hudebníkem Joem Jonasem od července do října 2008, hercem Taylorem Lautnerem od října do prosince 2009. Tou dobou byla do zpěvačky zamilovaná také mladá hvězda hokejové NHL Patrick Kane. Od konce roku 2009 do začátku roku 2010 byla též spojována s hudebníkem Johnem Mayerem. Chodila s hercem Jakem Gyllenhaalem od října do prosince 2010, po rozchodu byli společně viděni v lednu a únoru 2011. Od července do září 2012 chodila s politickým dědicem Conorem Kennedym a od října do ledna 2013 chodila se zpěvákem a tehdejším členem skupiny One Direction Harrym Stylesem.

V letech 2013 a 2014 zřejmě s nikým nechodila. Jako důvod uvedla svoji kariéru: „mám takový pocit, že kdybych teď otevřela svoji mysl lásce, tak by to nebylo dobré pro moji hudební kariéru.“^[zdroj?]V roce 2016 chodila tři měsíce s Tomem Hiddlestonem a od září 2016 chodí s hercem Joem Alwynem.

Během prezidentské kampaně v roce 2008, Swift podporovala kampaň Every Woman Counts, jejímž cílem bylo zapojení žen do politického procesu a byla jednou z mnoha hvězd, které nahrály veřejnou zprávu pro kampaň For Your Country. Uvedla: „Nemyslím si, že moje práce je pokoušet se ovlivňovat lidi, jak by měli hlasovat.“^[zdroj?] Po inauguraci prezidenta Obamy sdělila magazínu Rolling Stone, že podporovala prezidenta: „Nikdy co jsem naživu jsem neviděla tuto zemi tak šťastnou o politickém rozhodnutí. Jsem tak ráda, že tohle byla moje první volba.“

V roce 2010 se bývalý prezident USA George H. W. Bush zúčastnil televizního speciálu v Kennebunkport, Maine, kde vystupovala i Swift. Později popsal Swift jako „nezkaženou“ a velmi milou. V roce 2012 byla Swift udělena cena Kids Choice za uznání v její charitativní práci z rukou Michelle Obama, která ji popisovala jako někoho, kdo „se vznesl na vrchol hudebního průmyslu, ale stále je nohama na zemi, někoho, kdo překonal všechna očekávání, kterých může 22letý dosáhnout.“ První dáma později popsala Swift jako „vzor“. V roce 2012 Swift v rozhovoru poznamenala, že i když se sebe snaží udržet „vzdělanou a informovanou jak je možné“, tak nemluví „o politice, protože by to mohlo ovlivnit lidi.“ Mluvila o svém zájmu v americké historii a čte knihy o Abrahamu Lincolnovi, Johnu Adamsovi, Founding Fathers a Ellis Island. Swift trávila nějaký čas s rodinou Kennedyů a mluvila o svém obdivu k Ethel Kennedy.

• Taylor Swift (2006)
• Fearless (2008)
• Speak Now (2010)
• Red (2012)
• 1989 (2014)
• Reputation (2017)
• Lover (2019)
• Folklore (2020)
• Evermore (2020)

• Sounds of the Season: The Taylor Swift Holiday Collection (2007)
• Beautiful Eyes (2008)

• Connect Set
• iTunes Live from SoHo
• Speak Now: World Tour Live

• CMT Crossroads: Taylor Swift & Def Leppard (2008)

• Hunger Games: Taylor Swift & The Civil Wars – Safe and Sound (2011)
• Hunger Games: Taylor Swift – Eyes Open (2011)
• Navždy spolu (The Vow): Taylor Swift – Enchanted
• Padesát odstínů temnoty (Fifty Shades Darker): Taylor Swift feat. ZAYN – I Don't Wanna Live Forever (2017)
• Cats: Taylor Swift – Beautiful Ghosts (2019)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taylor Swift na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Taylor Swiftová na Wikimedia Commons
• (anglicky) Oficiální stránky
• Taylor Swift v Internet Movie Database (anglicky)
• Taylor Swift na Facebooku
• Taylor Swift na Instagramu
• (česky) Česká fanstránka o Taylor Swift
• (česky) Neoficiální web o Taylor Swift
• (česky) Mediafax – Zpěvačka Taylor Swift uspořádá své první koncertní turné
• (česky) Musiczone.cz – Amerika má novou hvězdu – mladičká Taylor Swift nyní míří do Evropy (1/2009)
• (česky) Neoficiální fanstránka TaylorSwift.cz Archivováno 10. 9. 2019 na Wayback Machine