Duty-free shop

Duty-free obchod v terminálu 3 na Pekingském mezinárodním letišti

Základním principem těchto obchodů je idea, že lidé kteří nakupují zboží v nějaké zemi a je jisté, že následně vycestují, by neměli platit clo ani místní daň pro danou zemi. Typickým sortimentem je alkohol, cigarety, parfémy, luxusní zboží a elektronika; jde o zboží, které se nekazí a nemá nějaké speciální požadavky na skladování, takže jej lze ponechat v celních skladech. Prodejci mohou při nákupu vyžadovat předložení cestovního dokladu, aby se ujistili, že kupující skutečně opouští danou zemi. Některé země však uvalují clo na zboží dovezené do země, ačkoli bylo zakoupeno v bezcelní zóně v jiné zemi, nebo když hodnota nebo množství takového zboží překročí povolený limit. Pouhá absence cla nebo jiných daní na prodávané zboží také nezaručuje, že jde vždy o výhodnou koupi.[1][2]

V ČR zákon umožňuje za ceny bez spotřebních daní a DPH prodávat zboží fyzickým osobám pouze při jejich bezprostředním výstupu z daňového území. Jelikož Evropská unie tvoří celní unii, po vstupu do unie zanikly duty-free obchody na pozemních hraničních přechodech a takovýto prodej je tedy možný jen v tranzitním prostoru mezinárodního letiště nebo palubě letadla během letu; pouze po ověření, že cílová stanice je ve třetí zemi a pouze pokud je prodávající držitelem povolení k prodeji bez daně, vydaného správcem daně (finanční nebo celní úřad místně příslušný danému letišti).[3][4]

První bezcelní zóna byla otevřena na letišti Shannon v Irsku v roce 1947. Právě zde měli totiž pasažéři, kteří cestovali do Ameriky nebo z Ameriky mezipřistání, čehož bylo záhy využito a tento koncept se rozšířil celosvětově.[5]