Tasiilaq

Tasiilaq (zastarale Tasîgdlak, Ammassalik nebo Angmagssalik), méně známý také jako Tasiliaq, je město v kraji Sermersooq na východním pobřeží Grónska. V roce 2017 tu žilo 2 027 obyvatel, což činí Tasiilaq nejlidnatějším městem na východním pobřeží Grónska a sedmým největším městem v Grónsku. Je to také největší grónské město, které nemá dánský název. Název Ammassalik znamená "místo, kde žijí huňáčci".

Tasiilaq
Tasiliaq
Tasîgdlak
Ammassalik
Angmagssalik
Tasiilaq
Poloha
Souřadnice65°36′49″ s. š., 37°37′58″ z. d.
Nadmořská výška86 m n. m.
Časové pásmo-3
StátGrónsko Grónsko
KrajSermersooq
Tasiilaq
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha79,47 km²
Počet obyvatel2 027 (2017)
Hustota zalidnění25,5 obyv./km²
Správa
Vznik1894
Oficiální webwww.tasiilaq.gl
Telefonní předvolba+299 98
PSČ3913
Označení vozidelTA
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Pravěk

Lidé saqqacké kultury první dosáhli východní pobřeží Grónska. Dosáhli ho ze severu,[1] přičemž šli přes Pearyho zemi, ale lidé dorsetské kultury je z osady vyhnali.

Moderní dějiny

Thulští lidé prošli přes oblast v patnáctém století, našli ale východní pobřeží neobydlené. Vzhledem k vysoké migraci zpět na více osídlené západní pobřeží, východní pobřeží bylo opuštěné dalších dvě stě let a oblast nebyla obydlena až do konce osmnáctého století, přičemž Tasiilaq přežil jako jediné osídlení v devatenáctém století. Počet obyvatel se zvýšil až v roce 1880 po založení několika dalších osad.[2]

Stálá osada byla založena v roce 1894 jako dánská obchodní stanice. Město bylo dříve známé pod jménem Angmagssalik. Název byl změněn mezi lety 1967-1973 na Tasîgdlak, nový název byl ale opět zrušen a vrácen na Ammassalik. Oficiální název Tasiilaq byl uznán v roce 1997.[3]

V minulosti byl Tasiilaq hlavním městem kraje Tunu.

Geografie

Tasiilaq se nachází přibližně 106 km jižně od severního polárního kruhu na jihovýchodním pobřeží ostrova Ammassalik, na břehu přírodního přístavu ve fjordu Tasiilaq. Fjord Sermilik leží dále na západ.

Tasiilaq je prakticky izolován od jiných větších měst. Nejbližší velká města v Grónsku jsou Narsaq, Qasigiannguit a Nuuk, ta jsou ale od Tasiilaqu všechna vzdálená téměř 700 km. Nejbližšími osadami jsou Kulusuk (21 km), Tiniteqilaaq (32 km), Kuummiit (39 km), Isortoq (62 km) a Sermiligaaq (66 km).

Všechny osady kromě Ittoqqortoormiitu, Ikerasassuaqu, Uunartequ a Itterajivitu se nacházejí v oblasti kolem Tasiilaqu. Na západním pobřeží Grónska se nachází celkem 7 obydlených osad (Tasiilaq, Ittoqqortoormiit, Kuummiit, Kulusuk, Sermiligaaq, Tiniteqilaaq, Isortoq) a několik neobydlených osad (Ikerasassuaq, Ikkatteq, Itterajivit, Nualik, Umivik, Uunarteq).

Obyvatelstvo

S 2 027 obyvateli (v roce 2017) je Tasiilaq jedním z nejrychleji rostoucích měst v Grónsku, což je způsobeno také migrací z menších osad na východním pobřeží. Spolu s Nuukem je to jediné město v kraji Sermersooq, jehož počet obyvatel stále roste. Počet obyvatel se zvýšil o více než 23% ve srovnání s počtem obyvatel v roce 1992 a o 15% oproti počtu obyvatel z roku 2000.

Počet obyvatel Tasiilaqu mezi lety 1992-2017. Zdroj: Statistics Greenland

Tasiilaq je hlavní místo, kde se mluví grónským dialektem Tunumiit.

Doprava
  • Silniční doprava: Existují silnice mimo Tasiilaq, nejsou ale příliš dlouhé. Nejdelší z nich je 3 km dlouhá úzká štěrková silnice, vedoucí k místní vodní elektrárně. Doprava do vzdálenějších míst je pomocí vrtulníku nebo lodi.
  • Letecká doprava: Air Greenland dodává Tasiilaqu vrtulníky, létající z heliportu Tasiilaq do Letiště Kulusuk (24 km/15 km daleko), která nabízí spojení do Nuuku, Ittoqqortoormiitu a Islandu.[4] Místní lety z heliporty se provádějí do sousedních obcí Isortoq, Kuummiit, Sermiligaaq a Tiniteqilaaq.
  • Lodní doprava: V létě je Tasiilaq spojen s Kulusukem nákladními loděmi společnosti Royal Arctic Line.[5]

Klima

Tasiilaq má klima tundry, s dlouhými, studenými a sněžnými zimami a krátkými, chladnými suššími léty. Čas od času je Tasiilaq ovlivněn silnými větry. Dne 6. února 1970 byl zaznamenán nejhorší orkán v Tasiilaqu, který způsobil těžké poškození města.[6]

Tasiilaq – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Nejvyšší teplota [°C] 8,5 12,5 15,1 15,2 15,5 21,5 25,2 20,2 20,5 13,0 12,4 9,8 25,2
Průměrné denní maximum [°C] −4,2 −4,2 −4,3 0,0 4,2 7,7 10,4 9,8 6,2 1,7 −1,9 −4,0 1,8
Průměrná teplota [°C] −7,7 −7,9 −8,1 −4,1 0,7 4,2 6,5 6,1 3,2 −1,8 −4,9 −7,4 −1,8
Průměrné denní minimum [°C] −11,2 −11,6 −12,3 −8,1 −2,7 0,6 2,5 2,4 0,1 −3,5 −7,8 −10,7 −5,2
Nejnižší teplota [°C] −27,3 −29,5 −27,4 −22,4 −14,7 −5,5 −3,0 −3,3 −6,2 −14,4 −23,6 −23,8 −29,5
Průměrné srážky [mm] 120 99 98 75 63 51 47 64 78 83 99 102 979
Sněžení [cm] 14,7 13,7 14,2 11,9 7,4 1,0 0,1 0,2 3,6 10,9 13,2 12,5 103,4
Dní s deštěm 13,0 11,8 11,5 10,3 8,8 7,9 6,6 8,3 9,0 10,7 11,0 11,2 120,1
Zdroj: http://www.dmi.dk/fileadmin/user_upload/Rapporter/TR/2000/tr00-18.pdf

Partnerská města

Galerie
  • Celkový pohled
  • Celkový pohled
  • Celkový pohled
  • Celkový pohled
  • Celkový pohled
  • Pohled z moře
  • Pohled z místního hotelu
  • Ulice v Tasiilaqu
  • Hotel v Tasiilaqu
  • Kostel v Tasiilaqu
  • Přístav v Tasiilaqu
  • Hřbitov v Tasiilaqu

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tasiilaq na anglické Wikipedii.

  1. eastgreenland.com Archivováno 22. 4. 2009 na Wayback Machine History of East Greenland
  2. BRAUNHOLTZ, H. J. 56. Man. 1916, roč. 16, s. 90–94. Dostupné online [cit. 2017-06-19]. DOI 10.2307/2787668.
  3. Studying a Disappearing Race in the Far North; Danish Ethnologist Returns from East Greenland After Spending Eighteen Months Among the Natives.. The New York Times. 17 March 1907, s. SM10 (Magazine Section). Dostupné online [cit. 8 February 2009]. (anglicky)
  4. Air Greenland booking. book.airgreenland.com [online]. [cit. 2017-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-22.
  5. Royal Arctic Line, schedule. 129.35.38.254 [online]. [cit. 2017-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-03.
  6. Danish Meteorological Institute, The Observed Climate of Greenland, 1958-99, pp. 96-98

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.