Huňáček severní

Má mnoho alternativních českých názvů, jako dorýš trpasličí, hlaváček severní, kapelan, kapelín severní, kapelin severní nebo koruška polární.[2]

Huňáček severní má štíhlé tělo. Ze stran je jen mírně zploštělý. Samci dosahují délky 20 cm, zatímco samice dosahují délky až 25,2 cm.[3] Hřbetní ploutev je na bázi krátká bez tvrdých paprsků, měkkých paprsků je 10–13; řitní ploutev je na bázi delší než hřbetní a má 16–23 měkkých paprsků, oproti hřbetní ploutvi je délka báze zhruba dvojnásobná. Paprsky hřbetní ploutve se postupně zkracují. Hřbet je olivově zelený, boky jsou stříbřité.[3] V době tření jsou bříška samců červenavě irizující[3], mají naduřelé báze řitní ploutve a „huňatý“ podélný pruh vláskovitých šupin na bocích.[2]

Huňáček severní je pelagická hejnová ryba. Žije v hloubkách 0 až 725 metrů.[3] Přes den se stahuje do hloubek, v noci vyplouvá blíže k hladině.[4]

V době tření migrují k břehu.[2] Rozmnožuje se na písčitém či štěrkovitém dně ve věku 2 až 6 let od hloubky 100 metrů až po pobřeží. Na samici připadá 6 000–12 000 lepivých jiker. Populace mající trdliště mimo pobřeží po vytření hyne, populace mající trdliště u pobřeží se tře opakovaně.[3] Maximální zjištěná délka života je 10 let.[3]

Vyskytuje se cirkumpolárně v severských mořích Tichého, Atlantského a Severního ledového oceánu.

Živí se zooplanktonem.

Globální těžba huňáčka severního v tunách od roku 1950 do roku 2010, zdroj FAO.[5]

Huňáček severní je významným článkem v potravním řetězci. Je kořistí mořských ptáků a hospodářsky významných ryb. V mořích tvoří důležitou součást jídelníčku mořských ptáků i původních obyvatel Aljašky a Kanady. Je to hospodářsky významný druh. Významná hospodářská těžba je v Norsku, Rusku, Kanadě a na Islandu. Zpracovává se na rybí moučku.[4] Jeho maso je chutné, zejména uzené.[4]