Tamsui

Tamsui či Tan-šuej (znaky: 淡水; pchin-jin: Dànshuǐ; český přepis: Tan-šuej; tchajwansky: Tām-chúi ) je historicky významné město na Tchaj-wanu nacházející se při ústí stejnojmenné řeky Tamsui. Administrativně dnes tvoří jeden z 29 obvodů speciální obce Nová Tchaj-pej. Rozkládá se na ploše 70,65 km² a má 184 450 obyvatel (červenec 2021). Tvoří severní bod tchajpejské aglomerace.

Tamsui
Tan-šuej
淡水區
Tamsui z protějšího břehu stejnojmenné řeky
Poloha
Souřadnice25°10′ s. š., 121°26′ v. d.
Časové pásmoUTC+08:00
StátTchaj-wan Tchaj-wan
Speciální obecNová Tchaj-pej

Poloha Tamsui na mapě Nové Tchaj-peje.
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha70,65 km²
Počet obyvatel184 450 (červenec 2021)
Hustota zalidnění2 610,8 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.tamsui.ntpc.gov.tw
PSČ251
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ve městě se nachází několik vysokých škol, mimo jiné Tamkangská univerzita (淡江大學; Tamkang University).

Dějiny

Oblast dnešního Tamsui obývali nejprve původní obyvatelé Tchaj-wanu z etnika Ketagalan.[1] V roce 1626 na severní Tchaj-wan přišli Španělé, kteří zde vybudovali menší obchodní kolonii a v Tamsui pevnost Fort Santo Domingo. Krátkodobá přítomnost Španělů v Tamsui i na Tchaj-wanu ale skončila již v roce 1642, kdy Nizozemci dobyli pevnost v Ťi-lungu, načež se Španělé vzdali.[2]

V 18. a 19. století docházelo k imigraci Chanů a zdejší přístav se stal důležitým překladištěm zboží, které dále putovalo po řece Tamsui do měst v tchajpejské pánvi jako Twatutia, Bangka a další. Nacházel se zde konzulát Britského impéria, v roce 1882 zde kanadský presbytariánský misionář Mackay vybudoval první instituci vyššího vzdělávání Oxford College a později první zdravotnický ústav západní medicíny na severním Tchaj-wanu, Mackay Clinic.[3][4] Po střetech v čínsko-francouzské válce byla v Tamsui v roce 1888 vybudována pevnost Hobe, dnes národní kulturní památka, která je jednou z nejlépe dochovaných tohoto typu na Tchaj-wanu.

Kvůli zanášení ústí řeky sedimenty v důsledku zemědělství a s příchodem železnice Tamsui ale od konce 19. století na obchodním významu ztrácelo. V dobách japonské kolonie se nejvýznamnějším přístavem severního Tchaj-wanu stal Ťi-lung.

Pamětihodnosti a turistické zajímavosti

Tamsui je známá historickou architekturou, kulinářskými specialitami a výhledy na oceán.

K architektonickým památkám patří španělská pevnost Fort Santo Domingo, pevnost Hobe, budova bývalého britského konzulátu, Tamsuiský presbiteriánský kostel, historické ulice, chrámy a další.

Jedním z tradičních pokrmů je A-gei (阿給), smažený tofuový vak s náplní ze skleněných nudlí a surimi.

Doprava

Ve městě má konečnou stanici červená linka Tchajpejského metra (台北捷運), zároveň město obsluhuje nová tramvajová trať Tan-chaj (淡海輕軌). V letech 1901 až 1988 město s Tchaj-pejí spojovala železniční trať, jejíž trasu z velké části kopíruje dnešní metro.[5]

S protějším břehem ústí řeky, kde se nachází město Pa-li, je Tamsui spojena trajektovou dopravou. V plánu je také výstavba mostu Tamkang, navrženým Zahou Hadid.[6]

Galerie
  • Rybáří v Tamsui v roce 1970
  • Chrám Jin-šan v Tamsui (淡水鄞山寺)
  • Tamsuiský přístav (1930, Li Mei-shu)
  • Stanice červené linky Tchajpejského metra Tamsui (淡水)
  • Západ slunce na rybářském molu v Tamsui
  • Španělská pevnost Santo Domingo, v pozadí bývalá rezidence britského konzula

Odkazy

Reference
  1. To Forget is to Remember Reminiscences about Ketagalan. Indigenous Sight [online]. [cit. 2021-06-01]. Dostupné online.
  2. LIŠČÁK, Vladimír. Taiwan - stručná historie států. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 142 s. ISBN 80-7277-097-7. S. 30,31.
  3. The British Consular Residence. en.tshs.ntpc.gov.tw [online]. 2018-07-03 [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. (English)
  4. SMITH, Glenn. Preserving Tamsui’s Past. Taiwan Today [online]. 2013-11-01 [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. (anglicky)
  5. Taiwan in Time: The last train to Tamsui. Taipei Times [online]. 2021-07-11 [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. (anglicky)
  6. New Taipei mayor says Tamkang Bridge will be national landmark. Taiwan News [online]. 2020-08-19 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.