Tamburaši

Tamburaši jsou orchestr drnkacích nástrojů, název je odvozen od tambury, nástroje patřícího do skupiny louten, původem z Balkánu. Známí jsou např. Pražští tamburaši.

Tamburaši
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Oblasti rozšíření hry na tamburu

Nástroje

Tambury (tamburice) jsou lidovým nástrojem jižních Slovanů.[1] Náleží k nástrojům loutnovým. Soubor nebo orchestr může využít ucelenou řadu. Jsou to (od nejmenších):

  • Bisarnice a kontrašice – melodie a přiznávky ve vysokých tónech, dvě zdvojené struny D
  • Brače I-IV – hlavní melodické nástroje ve čtyřech velikostech, zdvojené struny G a D
  • Bugarie I a II – rytmické nástroje podobné kytaře, čtyři struny laděné v akordu G nebo D
  • Berdeto a Berde – basový doprovod, dvě zdvojené struny G a D

Původní balkánští tamburaši

Podle jednoho z názorů přinesli do Bosny tamburu Turci; odsud se tento nástroj šířil do Chorvatska, Srbska a dalších zemí. Podle jiné teorie je předchůdcem tambury starořecký panduris.

Historie tamburašů v českých zemích

Tamburašská hudba se do českých zemí začala šířit přibližně od roku 1860 z Balkánského pohoří. Naučili se ji vojáci Rakousko-uherské armády, kteří se vraceli ze služby v Bosně-Hercegovině. Posléze ji v českých zemích provozovali chorvatští a srbští studenti. V roce 1890 založili Sbor tamburašský při Jihoslovanském akademickém spolku Slavia. V Týně nad Vltavou působil ve škole od roku 1887 hudebník Jan Vojta, který založil místní tamburašský orchestr zde. [2]

Roku 1903 vznikl Svaz tamburašských spolků českoslovanských, který evidoval 89 souborů z Čech, Moravy a Slezska a vydával Tamburašský věstník. E. Vondráček založil Specielní závod pro tamburaše, kde vyráběl kvalitní nástroje, tiskl hudebniny a praktickou učebnici Nauka tamburašská. Boom pokračoval i za první republiky, kdy soubory byly často zakládány tělovýchovnými jednotami – Sokolem a dalšími. Z této doby existuje řada dobových fotografií.[3][4][5][6]

Po druhé světové válce už ale řada souborů neobnovila svou činnost. Postupně také docházelo k zániku nebo slučování souborů a ve 21. století tak jsou Pražští tamburaši, založení v roce 1910 jako Klub tamburašů Vyšehrad, spolu s orchestrem Brač ze Studénky, který vznikl roku 1913, už zcela ojedinělé orchestry.

Z dobového tisku
„ Tamburašské soubory jsou ty, které ušlechtilou zábavou odvracejí vrtkavé myšlenky dospívající mládeže od zábav a sportu často útlému lidskému zdraví nebezpečných a jež vštěpují mládeži lásku k hudbě a probouzí v jejich nitru cit pro krásno vůbec. “
— Tamburašský věstník, ročník I. (1903), č. 1
„ Obliba pro tamburaše šířila se do všech vrstev českého lidu a není dnes většího města v Čechách, aby tam nebyla větší nebo menší skupina tamburašů. “
— Osvěta Americká, 13. 3. 1912

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tamburica na anglické Wikipedii.

  1. PODĚBRADY - Vernisáž výstavy „Tamburaši". [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky)
  2. SUDOVÁ, Martina. Vltavotýnský poutník. 1.. vyd. Praha: Baset, 2007. 247 s. ISBN 978-80-7340-098-9. S. 91.
  3. HUBIČKA, Jan; ŠECHTLOVÁ, Marie. Šechtl a Voseček: foto kategorie Tamburaši [online]. Šechtl a Voseček [cit. 2021-04-06]. Dostupné online.
  4. Tamburaši [online]. [cit. 2021-04-06]. Dostupné online.
  5. Tamburaši v muzeu [online]. [cit. 2021-04-06]. Dostupné online.
  6. REDAKCE. Velký hit přelomu století: tamburaši!. Ústecký deník. 2012-06-01. Dostupné online [cit. 2021-04-06].

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.