Bosmanovo pravidlo

Jean-Marc Bosman byl hráčem belgického klubu RFC de Liège. V roce 1990 o něj projevil zájem francouzský klub USL Dunkerque, hráči mezitím vypršela smlouva s RFC. V té době bylo v evropském fotbale běžné (ne všude), že zájemci (kluby) museli platit finanční částky pro získání hráče tomu klubu, se kterým měl hráč kontrakt, i když ten mu už vypršel.

USL Dunkerque nenabídl částku dle představ RFC de Liège, a ten ho odmítl uvolnit.[1] Bosman se cítil poškozený a obrátil se na evropský soud. Soud se táhl pět let a nakonec mu dal za pravdu.[2][3][4]

Od prosince 1995 jsou v zemích Evropské unie fotbalisté bráni jako zaměstnanci, kterým po skončení smlouvy nesmí býti bráněno v odchodu. Kluby nemají nárok po skončení smlouvy na žádnou finanční kompenzaci a hráči tak mohou odejít kamkoli zadarmo. Navíc se fotbalista může předběžně dohodnout na přestupu s novým klubem již 6 měsíců před skončením platné smlouvy. Po skončení smlouvy pak přestoupí jako volný hráč (čili zadarmo) do nového klubu.[5]

Toto je v současnosti běžná věc, takto se dohodl na smlouvě s novým celkem např. nejlepší kanonýr německé fotbalové Bundesligy 2013/14, Polák Robert Lewandowski s FC Bayern Mnichov v době, kdy mu ještě běžel kontrakt s klubem Borussia Dortmund. Smlouvu s Bayernem podepsal v lednu 2014, zbytek sezóny 2013/14 dohrál v Borussii a v létě odešel do týmu rivala, do Bayernu.[6] Tento stav může zavdávat i k různým kuriózním situacím, kdy hráč nastoupí např. ve finále některé soutěže proti svému budoucímu klubu, se kterým je již domluven na nové smlouvě.

Některým fotbalovým činovníkům Bosmanovo pravidlo vadí a kritizují jej. Učinil tak v např. v roce 2003 šéf Německého fotbalového svazu Gerhard Mayer-Vorfelder[7], v roce 2010 trenér anglického Blackpool FC Ian Holloway a trenér Arsenalu Arsène Wenger.[8]

V ČR (a rovněž na Slovensku a na Maltě[9][10]) na Bosmanovo pravidlo není brán zřetel (k roku 2015). Funguje zde systém tabulkového odstupného, kdy hráč (v ČR nejen české národnosti, ale i zahraniční[11], na Maltě pouze domácí) v 1. a 2. české lize může po skončení smlouvy přestoupit pouze tehdy, kdy nový klub zaplatí toto odstupné (výjimkou je, když ho klub z různých důvodů nepožaduje).[12] Tato částka se pohybuje od 350 000 Kč (v 1. lize od 450 000 Kč) až do cca 11 000 000 Kč. Započítává se do ní počet odehraných zápasů v lize, starty v některé z reprezentací, zohledňuje se i hráčův plat. Pokud chce český klub získat nějakého fotbalistu, který je bez smlouvy, musí přesto zaplatit určitou částku (běžně mezi 1 200 000 až 1 700 000 Kč). Zadarmo může fotbalista odejít pouze do zahraničí, protože zahraniční kluby by na takový transfer nepřistoupily. Pokud hráč odmítne prodloužit nebo podepsat novou smlouvu v klubu (aby neodešel zadarmo do zahraničí nebo za tabulkové odstupné v rámci ČR), může mu hrozit přeřazení do rezervního týmu či jiné sankce.
Vrací-li se fotbalista z ciziny zpět do ČR, opět může být v komplikované situaci. Musí se zaregistrovat na fotbalové asociaci přes klub, z něhož odcházel do zahraničí. A opět zájemci o něj musí zaplatit tomuto klubu tabulkové odstupné, což fotbalistovi ztěžuje situaci a navíc mu kvůli tomu reálně hrozí, že dostane od nového klubu nabídku na nižší plat, než kdyby přišel skutečně zadarmo. Z hlediska evropského práva jsou tyto transfery nezákonné, kluby (resp. legislativa FAČR) tímto brání hráčům ve svobodném přestupu.[9][13][14]
Situace se nelíbí České asociaci fotbalových hráčů (ČAFH), která na čele s předsedkyní Markétou Haindlovou usiluje o sladění s normami fotbalové Evropy.[15][16]

Obdobný systém tabulkového odstupného funguje i v českém ledním hokeji.[10]