TLR2

Protein kódovaný tímto genem patří do rodiny toll-like receptorů (TLR), která zastává zásadní roli při rozpoznání patogenů a aktivaci vrozené imunity. TLR jsou vysoce konzervované od Drosophily až po člověka a vyznačují se funkční a strukturní podobností. Rozeznávají s patogeny asociované molekulární vzory (PAMPs), které jsou exprimovány na infekčních agens, a zprostředkovávají produkci cytokinů, potřebných pro vývoj účinné imunity. Různé TLR vykazují rozdílné vzory exprese. TLR2 je nejvíce exprimovaný na krevních periferních leukocytech a zprostředkovává odpověď vůči gram-positivním bakteriím[2] a kvasinkám, ale také virům prostřednictvím dráhy NF-κB.[3]

Ve střevech TLR2 reguluje expresi proteinu CYP1A1[4], který je klíčovým enzymem detoxifikace karcinogenních polyaromatických uhlovodíků, jako je například Benzo(a)pyren.[5]

TLR2 jakožto transmembránový receptor rozpoznává mnoho bakteriálních, kvasinkových, plísňových, virových, ale i vlastních endogenních ligandů. Po rozeznání ligandu dojde k dimerizaci s receptorem TLR1, TLR2 nebo TLR6. Tato ligandem zprostředkovaná dimerizace je rozhodující pro nábor adaptorových proteinů, které jsou nezbytné pro přenos signálu uvnitř buňky. TLR2, rovněž jako většina Toll-like receptorů, obvykle spouští MyD88-závislou signalizační dráhu, která vede k jaderné translokaci nukleárního faktoru kappa B (NF-κB), končící produkcí pro-zánětlivých cytokinů. MyD88 dále aktivuje i mitogenem aktivované proteinkinázy (MAP kinázy). Výsledkem je produkce faktoru nádorové nekrózy α (TNF-α) a řady interleukinů, mezi které patří IL-1α, IL-1β, IL-6, IL-8 nebo IL-12.[6][7]

Obecně toto vede k fagocytóze navázaných molekul do fagozomů nebo endozomů a aktivaci buněk vrozené imunity (především makrofágů, granulocytů a dendritických buněk).[6][8] Prostřednictvím TLR2 jsou ale aktivovány i B1 B lymfocyty a B lymfocyty marginální zóny, které produkují první (přirozené) protilátky.[9]

TLR2 je exprimován na mikrogliích, Schwannových buňkách, monocytech, makrofázích, dendritických buňkách, granulocytech, B lymfocytech a T lymfocytech (včetně regulačních T lymfocytů a γδ T lymfocytů). Vyskytuje se i na epitelech, v průdušnicích, plicních aveolech, renálních tubulech a v Bowmanově váčku nefronu.[10][11][12] TLR2 je také exprimován intestinálním epitelem a částí mononukleárních buněk v lamina propria.[13] V kůži ho exprimují keratinocyty a mazové žlázy a ovlivňuje expresi peptidázy Furin, jejíž aktivitou dochází k produkci antimikrobiálního kožního mazu.[14]

U TLR2 byla objevena řada jednonukleotidových polymorfismů (SNP)[15], přičemž některé jsou asociovány s rychlejší progresí a závažnějším průběhem sepse u kriticky nemocných pacientů.[16] Avšak nebyla zjištěna žádná souvislost s výskytem těžké stafylokokové infekce.[17]

U lidských papilomavirus-pozitivních neoplastických keratinocytů odvozených z děložních krčních preneoplastických lézí bylo zjištěno, že exprese TLR2 se postupem času snižuje. Proto je TLR2 zvažovaným markerem progrese preneoplastických lézí děložního hrdla.[18]