Northrop T-38 Talon

T-38 ve službách NASA

Typ T-38 Talon byl firmou Northrop vyvíjen od poloviny 50. let 20. století jako cvičná varianta lehkého stíhacího letounu označeného N-156. Velení letectva v té době nemělo o lehké stíhací letouny zájem, ale postrádalo náhradu za svůj hlavní cvičný letoun Lockheed T-33 Shooting Star, což o osudu letounu rozhodlo. První ze tří postavených prototypů vzlétl 10. března 1959. Vývoj letounu pokračoval rychle a už v roce 1961 vstoupil typ do služby, kde doplnil letoun pro základní výcvik Cessna T-37. V následujících letech pak bylo postaveno 1 187 sériových kusů T-38. Předpokládá se, že na letounu bylo za dobu jeho služby vycvičeno na 50 000 pilotů. Americké letectvo je jedním z mála, které v současnosti provozuje nadzvukové cvičné letouny.

T-38 má konvenční koncepci s jednoduchou ocasní plochou, malým, tenkým křídlem a příďovým podvozkem. Pilot a instruktor sedí pod společným překrytem v tandemu. Letoun pohánějí dva motory, které mají vstupy vzduchu v kořenech křídla. Pro své vysoké výkony byl letoun přezdíván bílá raketa a v roce 1962 vytvořil několik rekordů ve stoupavosti.

Nejrozšířenější variantou letounu je T-38A, přičemž menší množství jich bylo upraveno pro cvičné střelby. Tyto letouny, označené AT-38B dostaly střelecký zaměřovač a závěšníky pro podvěšení výzbroje.

V roce 2003 americké letectvo stále provozovalo 562 Talonů, které jsou průběžně modernizovány především firmou Boeing na standard T-38C. Počítá se s tím, že budou vyřazeny až někdy okolo roku 2020. T-38C se liší průhledovým displejem (HUD), instalací GPS, Ground Proximity Warning System, TACAN a TCAS. Po této modernizaci, provedené mezi lety 2001 až 2007, byly modernizovány také pohonné jednotky, které ve verzi J85-GE-5R získaly lepší parametry, zejména vyšší maximální tah 14,7 kN. Celkem 456 strojů T-38 získalo v létech 2009 až 2014 nová vystřelovací sedadla Martin-Baker US16T. Strategické letectvo používalo letouny T-38 pro kondiční lety především u druhých pilotů strategických bombardérů.

Dalšími uživateli letounu jsou německá Luftwaffe s 35 letouny T-38C, Portugalské letectvo provozovalo v létech 1977 až 1993 12 kusů, Turecké letectvo v rozmezí let 1979 až 1994 získalo na sedm desítek Talonů z přebytků USAF, Letectvo Korejské republiky používalo v období let 1999 až 2009 30 exemplářů, Letectvo Čínské republiky mělo od USAF pronajatých 40 exemplářů T-38A v období 1995-1998 a US Navy. V roce 2007 se turecké letectvo rozhodlo pro vlastní komplexní modernizaci avionického vybavení, kterou pověřilo domácí společnost Turkish Aerospace Industries. Zahrnovala například integraci HUD a po dvou MFD v každém kokpitu. První modernizovaný stroj označený T-38M byl dodán v dubnu 2012, celý program byl ukončen v roce 2015. Americká NASA a firma Boeing používají T-38 jako pokusný letoun. NASA je používá i k cvičným letům svých astronautů. Malé množství letounů je v soukromých rukou.

Lehká stíhací varianta projektu N-156 byla nakonec také realizována a vznikl tak blízký příbuzný T-38, typ Northrop F-5 Freedom Fighter. Mnoho letounů F-5 bylo po vyřazení zpětně přestavěno na cvičné T-38. Nejpokročilejší variantou typu byl Northrop F-20 Tigershark.

X-15 na nosiči B-52 v doprovodu stroje T-38, 1961

• Čínská republika Čínská republika
  • Letectvo Čínské republiky
• Jižní Korea Jižní Korea
  • Letectvo Korejské republiky
• Německo Německo
  • Luftwaffe
• Portugalsko Portugalsko
  • Portugalské letectvo
• Turecko Turecko
  • Turecké letectvo
• Spojené státy americké Spojené státy americké
  • United States Air Force
    • Thunderbirds
  • United States Navy
  • NASA

• Posádka: 2
• Rozpětí: 7,7 m
• Délka: 14,14 m
• Výška: 3,92 m
• Nosná plocha: 16 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 3270 kg
• Vzletová hmotnost: 5360 kg
• Max. vzletová hmotnost: 5670 kg
• 2× proudový motor s forsáží General Electric J85-GE-5A
  • Tah motoru: 17,1 kN