Třída Tenrjú

Třída Tenrjú
	Tenrjú
Obecné informace
Uživatelé	Japonské císařské námořnictvo
Typ	lehký křižník
Lodě	2
Osud	potopeny
Předchůdce	třída Čikuma
Nástupce	třída Kuma
Technické údaje
Výtlak	3230 T standardní projektovaný; 3495 T normální projektovaný; ; Tacuta při zkouškách 26. března 1919:; 3605,1 t normální; 4621,0 t plný[1]
Délka	142,646 m celkem; 139,268 m na vodorysce (projektovaná; při normálním výtlaku); 134,112 m mezi svislicemi[1]
Šířka	12,344 m celkem[1]
Ponor	3,962 m projektovaný; při normálním výtlaku[1]
Pohon	10 kotlů Ro-gó Kanpon šiki (6 velkých, 4 malé)[1]; 3 sestavy parních turbín Brown-Curtis; 51 000 k na hřídeli (37 510,4 kW)[p 1] projektováno[2]
Rychlost	33 uzlů projektovaná[2] (~ 61,1 km/h)
Dosah	5000 nám. mil při 14 uzlech projekt[2]; (9260 km při 25,9 km/h)
Posádka	337[2]
Výzbroj	Po dokončení:; 4× 140mm kanón typu 3. roku (4×1); 1× 76,2mm kanón typu 3. roku; 2× 6,5mm kulomet typu 3. roku (2×1); 6× 533mm torpédomet typu 6 (2×3); 48 min č. 1[1]
Pancíř	až 63,4 mm boční pás (38 mm + 25,4 mm); 22,2 a 25,4 mm paluba; 50,8 mm velitelská věž; celkem 176 t pancíře[1]
Ostatní	2× 47mm salutační kanóny Jamauči (2×1)[1]

Třída Tenrjú (天龍型 Tenrjú gata) byla třída lehkých křižníků japonského císařského námořnictva z první světové války. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1919 až 1944. Oba křižníky byly potopeny za druhé světové války.

Stavba

Křižníky byly navrženy jako vlajkové lodě japonských torpédoborců. Jejich koncepce byla inspirována britskou třídou Arethusa. Postaveny byly dvě jednotky této třídy.[3]

Jednotky třídy Tenrjú:[3]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Poznámka
Tenrjú (天龍)	Jokosuka	17. května 1917	11. března 1918	20. listopadu 1919	Dne 18. prosince 1942 byl potopen u Nové Guiney americkou ponorkou USS Albacore (SS-218).
Tacuta (龍田)	Sasebo	24. července 1917	29. května 1918	31. března 1919	Dne 13. března 1944 byl potopen poblíž Jokosuky americkou ponorkou USS Sand Lance (SS-381).

Konstrukce

Tacuta

Výzbroj tvořily čtyři 140mm kanóny typu 3. roku, jeden 76,2mm kanón typu 3. roku, dva 6,5mm kulomety a dva trojité 533mm torpédomety. Byly to vůbec první japonské křižníky nesoucí trojhlavňové torpédomety.[3] Pohonný systém tvořilo 10 kotlů Kampon a tři turbíny Brown-Curtis o výkonu 51 000 shp, pohánějící tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[3]

Modifikace

Roku 1937 byly původní kulomety nahrazeny dvěma 13,2mm kulomety. Roku 1940 byly kulomety a 76mm kanón nahrazeny dvěma dvojitými 25mm kanóny typu 96, které roku 1942 posílily další čtyři hlavně. Křižník Tacuta dostal roku 1943 ještě dva 25mm kanóny, čtyři vrhače a dva spouštěče hlubinných pum a dále dva radary.[3]

Odkazy

Poznámky

Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nebyl přehodnocen výkon japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference

LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 790. (anglicky)
Lacroix & Wells, str. 791
TENRYU light cruisers (1919) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky)
PATTON, Wayne. Japanese Light Cruisers of World War II. Carrollton, Texas: Squadron/Signal Publications (Warships in action; sv. 25). ISBN 0-89747-497-X. 4025. (anglicky)
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky)

Související články

Seznam válečných lodí ztracených během druhé světové války

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Tenrjú na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[hp-2] Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nebyl přehodnocen výkon japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

[L.790-1] LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 790. (anglicky)

[L.791-3] Lacroix & Wells, str. 791

[ref1-4] TENRYU light cruisers (1919) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. (anglicky)