Třída Sparviero

Třída Sparviero byla třída křídlatých raketových člunů italského námořnictva.[1] Celkem bylo postaveno sedm jednotek této třídy. Vyřazeny byly v letech 1991-1999. V Japonsku byly postaveny tři jednotky upravené licenční třídy PG 01.

Třída Sparviero
Sparviero (P 420)
Obecné informace
UživateléItalské námořnictvo
Typraketový člun
Lodě7
Osudvyřazeny
Technické údaje
Výtlak50 t (standardní)
60,6 t (plný)
Délka22,95 m
Šířka7 m
Ponor1,87 m
Pohon1 diesel
1 plynová turbína
Rychlost50 uzlů
Posádka10
Výzbroj1× 76mm kanón
2× Otomat Mk 2 (2×1)
RadarSPQ-71
SPG-70

Stavba

Třída byla navržena italsko-americkým konsorciem Alinavi na základě koncepce amerického experimentálního člunu USS Tucumcari (PGH-2), vyvinutého společností Boeing.[2]

Celkem bylo postaveno sedm jednotek této třídy. Prototyp byl postaven v letech 1971-1974, přičemž v letech 1980-1983 bylo do služby přijato dalších šest člunů postavených poděnicí Fincantieri.[1]

Jednotky třídy Sparviero:

JménoSpuštěnaVstup do službyStatus
Sparviero (P 420)197315. července 1974vyřazen 1991
Nibbio (P 421)1980vyřazen 1996
Falcone (P 422)1982vyřazen
Astore (P 423)1983vyřazen
Grifone (P 424)1983vyřazen
Gheppio (P 425)1983vyřazen
Condor (P 426)1984vyřazen

Konstrukce

Plavidla měla hliníkový trup. Využívala kopcepci Boeing Jetfoil s jedním křídlem na přídi a dvěma na zádi. Elektroniku tvořily navigační radar SPQ-701 a radar pro řízení palby SPG-70. Výzbroj tvořil jeden 76mm kanón OTO Melara ve věži na přídi a dvě protilodní střely Otomat Mk 2 s dosahem 180 km.

Pohonný systém byl koncepce CODOG. Jeden diesel o výkonu 290 bhp poháněl zasunovací lodní šroub při plavbě ekonomickou rychlostí. K plavbě na křídlech sloužila jedna plynová turbína Rolls-Royce Proteus o výkonu 5044 hp, pohánějící vodní trysky. Nejvyšší rychlost dosahovala 50 uzlů.[1]

Odkazy

Reference
  1. PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 136–137.
  2. CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 162.

Literatura
  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.