Třída PG 1

Třída PG 01 byla třída křídlatých raketových člunů Japonských námořních sil sebeobrany. Jednalo se o vylepšenou licenční verzi italských raketových člunů třídy Sparviero. Všechny tři postavené čluny již byly ze služby vyřazeny.

Třída PG 01
PG 01
Obecné informace
UživateléJaponské námořní síly sebeobrany
Typraketový člun
Lodě3
Osudvyřazeny
Nástupcetřída Hajabusa
Technické údaje
Výtlak50 t (standardní)
62 t (plný)
Délka21,8 m
Šířka7 m
Ponor1,4 m
PohonCODOG
Rychlost46 uzlů
Dosah400 km při rychlosti 45 uzlů
VýzbrojSea Vulcan
SSM-1B (2×2)
RadarJRC OP-28-2

Stavba

Licenci na stavbu plavidel této třídy Japonsko získalo v dubnu 1991. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1993-1995. Stavba plánované druhé trojice nakonec nebyla realizována.

Jednotky třídy PG 01:

JménoZahájení stavbySpuštěnaVstup do službyStatus
PG 01 (PG-821)25. března 199117. července 199222. března 1993vyřazen 6. června 2008
PG 02 (PG-822)25. března 199117. července 199222. března 1993vyřazen 6. června 2008
PG 03 (PG-823)8. března 199315. června 199413. března 1995vyřazen 24. června 2010

Konstrukce

Plavidla nesla střelecký radar JRC OP-28-2 a dva odpalovače klamných cílů Mk 36 SRBOC. Výzbroj tvořil jeden 20mm kanón Sea Vulcan s dostřelem 4 km na přídi a čtyři protilodní střely SSM-1B s dosahem 180 km. Pohonný systém byl koncepce CODOG. Jeden diesel poháněl zasunovací lodní šroub při plavbě ekonomickou rychlostí. Při plavbě na křídlech plavidla poháněla jedna plynová turbína General Electric LM-500 o výkonu 3728 kW. Nejvyšší rychlost dosahovala 46 uzlů na křídlech a 8 uzlů s ponořeným trupem.

Odkazy

Literatura

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.