Třída Scorpène
Třída Scorpène je exportní třída středně velkých diesel-elektrických útočných ponorek, vyvinutá ve francouzsko-španělské spolupráci a navazujících na francouzskou konstrukční školu. Ponorky mohou ničit hladinové lodě a ponorky, ale i provádět špionáž a speciální operace.[2] Vývoj ponorek zajišťovala francouzská loděnice DCN (nyní DCNS) a španělská loděnice Navantia. V současnosti je vlastníkem projektu francouzská DCNS. Ponorky jsou velice tiché, s modulární konstrukcí a s možností jejich vybavení pohonem nezávislým na přístupu vzduchu francouzského typu MESMA (Module d'Energie Sous-Marine Autonome). Třída zatím má čtyři uživatele. Chile a Malajsie zavedly po dvou ponorkách této třídy, šest ponorek plánuje postavit Indie a čtyři Brazílie. Prototypová ponorka byla do služby zařazena roku 2005. Do roku 2021 bylo do služby přijato sedm ponorek a dalších sedm bylo rozestavěno.
Třída Scorpène | |
---|---|
Malajsijská ponorka Tunku Abdul Rahman | |
Obecné informace | |
Uživatelé | Brazilské námořnictvo Chilské námořnictvo Indické námořnictvo Malajsijské královské námořnictvo |
Typ | ponorka |
Lodě | 14 objednáno 7 aktivních |
Osud | aktivní (2021) |
Předchůdce | třída Agosta |
Nástupce | třída Marlin (pouze projekt) třída S-80A |
Technické údaje | |
Výtlak | 1550 t (na hladině) 1790 t (pod hladinou)[1] |
Délka | 66,4 m |
Šířka | 6,2 m |
Ponor | 5,8 m |
Pohon | 4 diesely, 1 elektromotor |
Rychlost | 12 uzlů (na hladině) 20,5 uzlu (pod hladinou) |
Dosah | 6500 nám. mil při 8 uzlech (diesely) 550 nám. mil při 4 uzlech (akumulátory) |
Posádka | 31 + 6 |
Výzbroj | 6× 533mm torpédomet |
Vývoj
Francie stavěla v 60. a 70. letech úspěšné ponorky tříd Daphné (S-60) a Agosta (S-70), které byly i široce exportovány. V 80. letech na ně chtěla loděnice DCS navázat projektem S-80, který ale nebyl z finančních důvodů realizován (pouze pro Pákistán byly postaveny tři jednotky vylepšené třídy Agosta označené S-90B).[3] Když DCS a španělská Navantia zjistily, že vyvíjejí koncepčně podobná plavidla (španělské námořnictvo rovněž hledalo nástupce starších francouzských konstrukcí), roku 1990 se dohodly na vytvoření společné konstrukce označené jako třída Scorpène.[4]
Obě společnosti původně očekávaly, že Francie a Španělsko zakoupí po čtyřech člunech, nakonec se tak ale nestalo. Francie roku 1995 oznámila, že v následujících letech bude provozovat výhradně ponorky s jaderným pohonem a rovněž Španělsko si vybralo jiný typ. Třída Scorpène proto zůstala, podobně jako německé ponorky typů 209 a 214, čistě exportním projektem.[4]
Každá z loděnic však, mimo tohoto společného typu, vyvinula rovněž jeho zvětšenou verzi, nabízenou ve vlastní režii. Navantia s třídou S-80A získala objednávku na čtyři ponorky od španělského námořnictva, na což DCNS reagovalo vlastní vylepšenou třídou Marlin, která se ale na trhu neprosadila.[5] V současnosti vlastní práva na třídu Scorpène pouze DCNS, která stále pokračuje v jejím vylepšování.[6]
Konstrukce
Ponorky jsou jednotrupé koncepce s tlakovým trupem z oceli HLES-80 (ze stejného materiálu jsou stavěny francouzské jaderné ponorky).[2] Věž a další části ponorek jsou z kompozitu. Trup má dvě paluby a nedělí ho žádné vodotěsné přepážky. Operační hloubka ponoru je 350 metrů (jiné zdroje uvádějí 300 metrů) .[4]
Modulová konstrukce ponorek umožňuje jejich značnou přizpůsobivost dle potřeb zákazníků. Umožňuje tak vložení (i dodatečné) sekce s přetlakovou komorou (malajsijské a indické ponorky) či další trupové sekce s pohonem nezávislým na přístupu atmosférického vzduchu. Ponorky jsou rovněž velice tiché – jejich trup nemá nepotřebné výstupky, interiér je odhlučněný, lodní šroub má speciální konstrukci a trup pokrývá materiál snižující účinek nepřátelského sonaru.[4]
Díky vysokému stupni automatizace tvoří posádku ponorek pouhých 31 mužů (u předchozí generace ponorek to bylo obvykle cca 50), které může doplnit šest potápěčů. To snižuje náklady na provoz a zvyšuje celkový komfort posádky.[4]
Výzbroj ponorek tvoří šest 533mm torpédometů. Dva torpédomety mohou sloužit k vypouštění min. Torpéda různých typů mohou doplnit rovněž protilodní střely Exocet (neobjednalo je pouze Chile). Na palubě může být až 18 torpéd a střel či 30 min.
Základní verzi pohonu tvoří 2–4 dieselové motory (MTU či SEMt Pielstick), jeden elektromotor a dvě sady akumulátorů. Lodní šroub je jeden. Nejvyšší rychlost dosahuje 12 uzlů na hladině a 20,5 uzlu pod hladinou. Pod hladinou může být taková ponorka až čtyři dny. V případě instalace pomocného pohonu MESMA však její vytrvalost pod hladinou stoupá až na 18 dní.[4]
Varianty
- CM-2000 (Scorpène Basic) – základní verze s délkou 66 metrů a zásobou 18 torpéd či střel.[4]
- AM-2000 (Scorpène Basic-AIP) – totožná s předchozí, její trup prodloužený na 76 metrů však skrývá pohon MESMA, nezávislý na přístupu atmosférického vzduchu.[4]
- CA-2000 (Scorpène Compact) – pobřežní verze s délkou 60 metrů, obratnější, s nižšími výkony a zásobou 12 torpéd či střel. Zatím nebyla objednána.[4]
- Scorpène SBR – verze vyvinutá pro Brazílii s délkou přes 70 metrů a zvětšenou autonomií provozu. Bez pohonu MESMA.
Uživatelé
Chile
Chilské námořnictvo bylo prvním, které si roku 2007 objednalo dvě ponorky této doposud nevyzkoušené konstrukce. Jednalo se o základní verzi CM-2000.[4] Scorpène dostala přednost před v Chile doposud užívaným německým typem 209. Obě ponorky byly postaveny v Evropě – obě loděnice si zakázku rozdělily (DCNS staví přídě a Navantie zádě ponorek, kompletace je střídavě v jedné či druhé). První jednotka O'Higgins (S-22) byla postavena v Cherbourgu v letech 1999–2005, zatímco druhá jednotka General Carrera (S-23) v Cartageně v letech 2000–2006. Ponorky ve službě nahradily starší britské ponorky třídy Oberon. Dne 18. července 2014 byla ponorka General Carrera poškozena srážkou s chilskou fregatou Almirante Condell (FF-06), ke které došlo během plavby ponorky v periskopové hloubce. Poškozena byla přední část věže a hloubková kormidla ponorky. Obě plavidla byla přesunuta do loděnice ASMAR k opravě.[8]
Malajsie
Druhým uživatelem třídy se stala Malajsie, která doposud žádné ponorky nevlastnila. V roce 2002 objednala dva kusy verze CM-2000 a rovněž jí byla zapůjčena jedna starší ponorka pro výcvik posádek. První jednotka Tunku Abdul Rahman byla postavena v letech 2003–2009, zatímco druhá Tun Razak v letech 2004–2009.[9]
Indie
Indie se rozhodla pro ponorky Scorpène jako pro náhradu stávajících indických ponorek ruské třídy Kilo a německého typu 209. Jejich indické označení je Projekt 75. V roce 2001 byla podepsána předběžná dohoda na stavbu šesti ponorek s opcí na dalších šest kusů. Definitivní kontrakt, podepsaný roku 2005, nakonec zahrnuje šest ponorek s opcí na dalších šest. Všechny postaví (s francouzskou pomocí) indické státní loděnice Mazagon Dock Ltd. v Bombaji, přičemž první tři budou ve verzi CM-2000 a zbylé tři ve verzi AM-2000. V případě uplatnění opce, budou všechny další ponorky ve verzi AM-2000.[9] Indické ponorky budou mít značně odlišné vybavení. Podle prvotních plánů měly být ve službě po roce 2015. Indie pro ně již objednala také francouzské protilodní střely SM39 Exocet. V dubnu 2013 bylo oznámeno, že první jednotka bude na vodu spuštěna až roku 2014, tedy s více než dvouletým zpožděním oproti plánům.[10] Další průtahy následovaly. Počátkem roku 2015 tak bylo oznámeno, že první jednotka bude předána až v říjnu 2016.
Na konci srpna 2016 vypukl mezinárodní skandál způsobený únikem 22 000 stran dokumentů obsahujících tajné informace o konstrukci a schopnostech ponorek třídy Scorpène. Uniklé dokumenty zveřejnil australský deník The Australian.[12] Důsledkem tohoto skandálu bude neobjednání dalších francouzských ponorek této třídy nad rámec již závazně objednané první šestice.[13]
Prototypová jednotka INS Kalvari nakonec do služby vstoupila 14. prosince 2017. Stala se první ponorkou postavenou v Indii po 20 letech.[14] Dodání druhé ponorky INS Khanderi se zpozdí kvůli sérii nedostatků odhalených během zkoušek. Ponorka zejména trpí zvýšenou hlučností.[15] Do budoucna je plánováno, že šestice indických ponorek této třídy bude vybavena pohonem AIP vyvinutým indickou agenturou DRDO.[16]
Brazílie
Čtvrtým uživatelem této třídy bude Brazílie, která v roce 2008 objednala čtyři jednotky ve verzi Scorpène SBR. První jednotka je stavěna ve dvou sekcích v Evropě i v Brazílií, přičemž další tři již celé postaví brazilské loděnice. Francie navíc v rámci kontraktu pomůže s vývojem prvních brazilských ponorek s jaderným pohonem. Zařazení do služby se původně očekávalo v letech 2015–2021.[6] Do roku 2017 byly rozestavěny první čtyři ponorky. Jejich spuštění na vodu je plánováno na roky 2018–2022. Zařazení prototypové ponorky Riachuelo je plánováno na rok 2019.[17]
Jednotky
Jméno | Verze | Uživatel | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Stav |
---|---|---|---|---|---|---|
O'Higgins (S-22) | CM-2000 | Chilské námořnictvo | 18. listopadu 1999 | 1. listopadu 2003 | 9. září 2005 | aktivní |
Carrera (S-23) | CM-2000 | Chilské námořnictvo | září 2000 | 24. listopadu 2004 | 20. července 2006 | aktivní |
Tunku Abdul Rahman | CM-2000 | Malajsijské královské námořnictvo | 2. prosinec 2003 | 23. října 2007 | 27. ledna 2009 | aktivní |
Tun Razak | CM-2000 | Malajsijské královské námořnictvo | listopad 2004 | 8. října 2008 | 5. listopadu 2009 | aktivní |
INS Kalvari (S21) | CM-2000 | Indické námořnictvo | 23. května 2007 | 6. dubna 2015 | 14. prosince 2017 | aktivní |
INS Khanderi (S22) | CM-2000 | Indické námořnictvo | 12. ledna 2017[19] | 28. září 2019 | aktivní | |
INS Karanj (S23) | CM-2000 | Indické námořnictvo | 31. ledna 2018 | 10. března 2021 | aktivní | |
INS Vela (S24) | AM-2000 | Indické námořnictvo | 6. května 2019 | 25. listopadu 2021 | aktivní | |
INS Vagir (S25) | AM-2000 | Indické námořnictvo | 12. listopadu 2020 | ve stavbě | ||
INS Vagsheer (S26) | AM-2000 | Indické námořnictvo | 20. dubna 2022 | 2024 (plán) | ve stavbě | |
Riachuelo (S40) | Scorpène SBR | Brazilské námořnictvo | 27. května 2010 | 14. listopadu 2018 | 2020 (plán) | ve stavbě |
Humaitá (S41) | Scorpène SBR | Brazilské námořnictvo | 9. září 2013 | 11. prosince 2020 | ve stavbě | |
Tonelero | Scorpène SBR | Brazilské námořnictvo | 2021 (plán) | ve stavbě | ||
Ango Stura | Scorpène SBR | Brazilské námořnictvo | 2022 (plán) | ve stavbě | ||
Odkazy
Reference
- Všechny údaje platí pro chilskou verzi CM-2000.
- Scorpène [online]. Globalsecurity.org, rev. 2009-07-06 [cit. 2011-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ZAJAC, Ivan. Scorpène – Tvrdá konkurence německých u-bootů. ATM. 2011, roč. 43, čís. 1, s. 60–66. ISSN 1802-4823.[Dále jen Zajac 2011]
- Zajac 2011, s. 61.
- Zajac 2011, s. 64.
- Zajac 2011, s. 65.
- Kolize chilské ponorky s fregatou. ATM. Září 2014, čís. 9, s. 66. ISSN 1802-4823.
- Zajac 2011, s. 62.
- Zpoždění indických ponorek Scorpène. ATM. 2013, roč. 45, čís. 5, s. 98. ISSN 1802-4823.
- France's DCNS says India submarine data leak may be 'economic warfare' [online]. Reuters, rev. 2016-08-24 [cit. 2016-09-05]. Dostupné online. (anglicky)
- India shelves plan to expand French submarine order after data breach [online]. Reuters [cit. 2016-09-05]. Dostupné online. (anglicky)
- Project-75 Scorpene-subs of Indian Navy to get delayed due to serious defects [online]. Navaltoday.com [cit. 2017-12-13]. Dostupné online. (anglicky)
- India’s first Scorpene-class submarine INS Kalvari entering service [online]. Navyrecognition.com [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
- India successfully tests its new, air-independent propulsion (AIP), to be fitted in six Scorpenes [online]. Navyrecognition.com [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (anglicky)
- LAAD 2017: Brazilian submarine programme moves into construction [online]. Jane's, rev. 2017-04-11 [cit. 2017-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-13. (anglicky)
- Indian Navy to receive second Scorpene submarine by year-end [online]. Navaltoday.com [cit. 2017-01-12]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Scorpène na Wikimedia Commons
- (francouzsky) Web výrobce DCSN