Třída Daphné
Třída Daphné byla třída malých diesel-elektrických ponorek francouzského námořnictva, která dosáhla rovněž nemalých exportních úspěchů. Vývoj nové třídy pobřežních ponorek, které by ve službě doplnily oceánské ponorky třídy Narval, byl objednán v roce 1952. Ponorky třídy Daphné přitom byly další evolucí předchozí úspěšné třídy Aréthuse.[1] Postaveno bylo celkem 25 ponorek této třídy. Používala je námořnictva Francie, Španělska, Portugalska, Jihoafrické republiky a Pákistánu. Všechny již byly vyřazeny, Flore (S-645) je ve francouzském muzeu Ponorkové základny Keroman v Lorientu.
| Třída Daphné | |
|---|---|
 Doris v roce 1994 | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Francouzské námořnictvo Španělské námořnictvo Pákistánské námořnictvo Portugalské námořnictvo Jihoafrické námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 25 |
| Zahájení stavby | 1958-1969 |
| Spuštění na vodu | 1959-1970 |
| Uvedení do služby | 1964-1976 |
| Osud | 2 ztraceny 23 vyřazeny (1 muzejní) |
| Předchůdce | třída Aréthuse |
| Nástupce | třída Agosta |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 869 t (na hladině) 1043 t (pod hladinou) |
| Délka | 57,75 m |
| Šířka | 6,76 m |
| Ponor | 4,62 m |
| Pohon | 2 dieselgenerátory, 2 elektromotory |
| Rychlost | 13,5 uzlu (na hladině) 16 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 45 |
| Výzbroj | 12× 550mm torpédomet |
Konstrukce
Ve vývoji ponorek této třídy byly kladen důraz na velké manévrovací schopnosti, tichý chod, malou posádku a jednoduchou údržbu. Vyznačovaly se přitom také silnou výzbroji 12 torpédometů a velkou hloubkou ponoru dosahující 300 metrů.[1]
Ponorky měly klasické konzervativní tvary poválečných ponorek. Byly dvoutrupé konstrukce a měly pouze jednu palubu. Mezi vnějším a tlakovým trupem byly umístěny palivové a balastní nádrže.[2] V kopuli na přídi se nacházel sonar, který tak tvořil charakteristický výčnělek. Původní sonar typu DUUA 1 byl později nahrazen typy DUUA 2 a DUUA 2B (modernizována nebyla pouze Daphné a dvojice již ztracených ponorek Minerve a Eurydice).[3]
Výzbroj tvořilo dvanáct 550mm torpédometů, která mohla díky nestandardní francouzské ráží používat pouze francouzská torpéda (neřízená protilodní torpéda typů E14 a E15 a akusticky naváděná protiponorková torpéda L3). Osm torpédometů se nacházelo v přídi a zbylé čtyři v zádi ponorek (zadní byly umístěny mimo tlakový trup). Vzhledem k malým rozměrům ponorek nebyla na palubě nesena rezervní torpéda.[4]
Pohonný systém tvořily dva dieselgenerátory SEMT-Pielstick 12 PA 1/4 a dva elektromotory Jeumont. Ponorky měly dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost pod hladinou dosahovala 16 uzlů, přičemž na hladině to bylo 13,5 uzlu.[2]
Uživatelé
Francie
Francie nejprve v roce 1955 objednala stavbu tří jednotek, ke kterým postupně přiobjednala dalším osm kusů. Stavba těchto ponorek pro Francii probíhala v letech 1958–1970. Prvních sedm jednotek bylo dokončeno v roce 1964, další tři v roce 1969 a poslední v roce 1970.[3] Během služby se tři francouzské ponorky potopily. Minerve se potopila 27. ledna 1968 ve Středozemním moři. Vrak byl nalezen až v roce 2019. Zde byla 4. března 1970 ztracena i Eurydice. U obou ponorek je příčina jejich ztráty dodnes neznámá. Ponorka Siréne se potopila 11. října 1972, po jejím vyzvednutí a opravě však byla opět zařazena do služby.[3]
Španělsko
Španělské námořnictvo v letech 1973–1975 zařadilo čtyři ponorky třídy Daphné, postavené v licenci ve španělských loděnicích.[4]
JAR
Trojice ponorek, postavených pro JAR loděnicí A. C. Dubigeon v Nantes, představovala vůbec první ponorky ve službě u Jihoafrického námořnictva.[6] Dodány byly v letech 1970–1971. Jejich posílení o dvě další ponorky novější třídy Agosta již zabránilo embargo uvalené na JAR ze strany OSN.[7] Všechny ponorky již byly vyřazeny.
Pákistán
Pákistán získal celkem tři ponorky třídy Daphné, postavené ve francouzských loděnicích a dodané v letech 1971–1972.[4] V roce 1975 Pákistán od Portugalska koupil ještě ponorku Cachalote, patřící ke stejné třídě.[8] Všechny čtyři ponorky byly vyřazeny v lednu 2006.
Pákistánské námořnictvo ponorky nasadilo roku 1971 v Indicko-pákistánské válce. Ponorka Hangor přitom v prosinci 1971 potopila indickou protiponorkovou fregatu Khukri. Hangor tak se tak stal první ponorkou od skončení druhé světové války, která torpédovala a potopila jinou loď.[9]
Portugalsko
Portugalské námořnictvo v letech 1967–1969 zařadilo do služby čtyři ponorky této třídy, postavené ve francouzských loděnicích.[4] Jednu později prodalo Pákistánu.
Jednotky
| Jméno | Uživatel | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby |
|---|---|---|---|---|
| Daphné (S-641) | Francouzské námořnictvo | březen 1958 | 20. června 1959 | 1. června 1964 |
| Diane (S-642) | Francouzské námořnictvo | červenec 1958 | 4. října 1960 | 20. června 1964 |
| Doris (S-643) | Francouzské námořnictvo | 1. září 1958 | 14. května 1960 | 26. srpna 1964 |
| Eurydice (S-644) | Francouzské námořnictvo | červenec 1959 | 19. června 1960 | září 1964 |
| Flore (S-645) | Francouzské námořnictvo | 1. září 1958 | 21. prosince 1960 | 21. května 1964 |
| Galatée (S-646) | Francouzské námořnictvo | 1. září 1958 | 22. září 1961 | 25. července 1964 |
| Minerve (S-647) | Francouzské námořnictvo | květen 1958 | 31. května 1961 | 10. června 1964 |
| Junon (S-648) | Francouzské námořnictvo | 1. července 1961 | 11. května 1964 | 25. února 1966 |
| Vénus (S-649) | Francouzské námořnictvo | srpen 1961 | 24. září 1964 | 1. ledna 1966 |
| Psyché (S-650) | Francouzské námořnictvo | 1. května 1965 | 28. června 1967 | 1. července 1969 |
| Siréne (S-651) | Francouzské námořnictvo | 1. května 1965 | 28. června 1967 | 1. března 1970 |
| Albacora (S-163) | Portugalské námořnictvo | – | – | 1967 |
| Barracuda (S-164) | Portugalské námořnictvo | – | – | 1968 |
| Cachalote (S-165) | Portugalské námořnictvo | – | – | 1. září 1969 |
| Delfim (S-166) | Portugalské námořnictvo | – | – | 1969 |
| Hangor (S-131) | Pákistánské námořnictvo | – | 28. června 1969 | 12. ledna 1971 |
| Shushuk (S-132) | Pákistánské námořnictvo | – | 30. července 1969 | 12. ledna 1971 |
| Mangro (S-133) | Pákistánské námořnictvo | – | 7. února 1970 | 8. srpna 1972 |
| Ghazi (S-134, ex-Cachalote) | Pákistánské námořnictvo | – | 23. září 1968 | 1. října 1976 |
| Delfín (S-61) | Španělské námořnictvo | – | – | 1973 |
| Tonina (S-62) | Španělské námořnictvo | – | – | 1973 |
| Marsopa (S-63) | Španělské námořnictvo | – | – | 1975 |
| Narval (S-64) | Španělské námořnictvo | – | – | 1975 |
| Maria Van Riebeeck (S-97) | Jihoafrické námořnictvo | 14. března 1968 | 18. března 1969 | 22. června 1970 |
| Emily Hobhouse (S-98) | Jihoafrické námořnictvo | 18. listopadu 1968 | 24. října 1969 | 25. ledna 1971 |
| Johanna Van Der Merve (S-99) | Jihoafrické námořnictvo | 24. dubna 1969 | 21. července 1970 | 21. července 1971 |
Odkazy
Reference
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 112.[Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek 1994]
- MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 110.[Dále jen Miller, Jordan 2008]
- Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 113.
- Miller, Jordan 2008, s. 111.
- Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 31.
- Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 32.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 374. (česky)
- Hangor Class (Fr Daphné) [online]. Globalsecurity.org [cit. 2011-01-30]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Daphné na Wikimedia Commons