Třída Ruggiero di Lauria

Třída Ruggiero di Lauria byla třída věžových bitevních lodí Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1888–1918. Jedna se v pomocné roli účastnila ještě první světové války.

Třída Ruggiero di Lauria
Ruggiero di Lauria
Obecné informace
UživateléRegia Marina
Typbitevní loď
Lodě3
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Italia
Nástupcetřída Re Umberto
Technické údaje Ruggiero di Lauria[1]
Výtlak9886 t (standardní)
10 997 t (plný)
Délka105,9 m (max.)
Šířka19,8 m
Ponor8,29 m
Pohon8 kotlů, 2 parní stroje
10 591 hp
Palivouhlí
Rychlost17 uzlů
Dosah2800 nám. mil při 10 uzlech
Posádka507
Výzbroj4× 432mm kanón (2×2)
2× 152mm kanón (2×1)
4× 120mm kanón (4×1)
2× 350mm torpédomet
Pancíř450mm boky
360mm barbety a citadela
250mm velitelská věž
75mm paluba
Technické údaje Francesco Morosini
Výtlak9986 t (standardní)
11 145 t (plný)
Ponor8,37 m
Pohon8 kotlů, 2 parní stroje
10 000 hp
Rychlost16 uzlů

Stavba

Plavidla třídy Ruggiero di Lauria představovala odklon od velkých bitevních lodí třídy Italia, který prosadil viceadmirál Fernando Acton. Plavidla navrhl italský konstruktér Giuseppe Micheli jako vylepšenou verzi bitevních lodí třídy Caio Duilio. Oproti této třídě bylo mimo jiné zdokonaleno nabíjení děl a pancéřování, přesto byla plavidla v době zařazení do služby koncepčně zastaralá. Tři jednotky této třídy byly objednány v rámci programu pro rok 1880. V letech 1881–1891 plavidla postavily italské loděnice Castellamare di Stabia, Arsenale di Venezia a Arsenale di La Spezia.[2]

Jednotky třídy Ruggiero di Lauria:[2]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyPoznámka
Ruggiero di LauriaCastellamare di Stabia3. srpna 18819. srpna 18841. února 1888Vyřazena 1909. Hulk byl do roku 1943 využíván jako plovoucí cisterna v La Spezia. Za druhé světové války byla potopena při náletu a později sešrotována.
Francesco MorosiniArsenale di Venezia4. prosince 188130. července 188521. srpna 1889Vyřazena 1909. Potopena jako cvičný cíl.
Andrea DoriaArsenale di La Spezia7. ledna 188221. listopadu 188516. května 1891Vyřazena 1911. V letech 1915–1918 reaktivována jako plovoucí dělová baterie GR104 se základnou v Brindisi. Následně do roku 1929 plovoucí cisterna.

Konstrukce
Andrea Doria
Ruggiero di Lauria

Hlavní výzbroj představovaly čtyři 432mm kanóny umístěné ve dvoudělových věžích rozmístěných šachovnicovitě ve středu trupu. Doplňovaly je dva 152 kanóny, čtyři 120mm kanóny a dva 350mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo osm kotlů a dva parní stroje o výkonu 10 594 hp (Ruggiero di Lauria), které poháněly dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17 uzlů. Dosah byl 2800 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]

Modifikace

Roku 1900 byla výzbroj posílena o dva 75mm kanóny, deset 57mm kanónů, sedmnáct 37mm kanónů a dva kulomety.[2]

Odkazy

Reference
  1. RUGGIERO DI LAURIA battleships (1888 - 1891) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-02-21]. Dostupné online. (anglicky)
  2. GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 342. (anglicky)

Literatura
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.