Třída Italia
Třída Italia byla třída barbetových bitevních lodí Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1885–1921. V pomocných rolích byly ve službě za první světové války. V době svého dokončení to byly největší a nejrychlejší bitevní lodě světa.[2]
| Třída Italia | |
|---|---|
 Italia | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Regia Marina |
| Typ | barbetová bitevní loď |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Caio Duilio |
| Nástupce | třída Ruggiero di Lauria |
| Technické údaje Italia | |
| Výtlak | 13 678 t (standardní) 15 407 t (plný) |
| Délka | 124,7 m (max.) |
| Šířka | 22,5 m |
| Ponor | 8,75 m |
| Pohon | 24 kotlů, 4 parní stroje 11 986 hp |
| Palivo | uhlí |
| Rychlost | 17,8 uzlu |
| Dosah | 5000 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 669 |
| Výzbroj | 3× 432mm kanón (1×2, 1×1) 7× 149mm kanón (7×1) 4× 120mm kanón (4×1) 4× 350mm torpédomet |
| Pancíř | 480mm citadela 100mm paluba 102mm velitelská věž |
| Technické údaje Lepanto | |
| Výtlak | 13 336 t (standardní) 15 649 t (plný) |
| Šířka | 22,3 m |
| Ponor | 9,39 m |
| Pohon | 8 kotlů, 2 parní stroje 15 797 hp |
| Rychlost | 18,4 uzlu |
| Výzbroj | 4× 432mm kanón (2×2) 8× 152mm kanón (8×1) 4× 120mm kanón (4×1) 4× 350mm torpédomet |
Stavba
Italský konstruktér Benedetto Brin navrhl velká a rychlá plavidla postrádající obvyklý boční pancéřový pás. Pancéřování chránilo pouze vybrané části plavidla. Zajímavostí je, že jedno plavidlo mohlo na své palubě přepravit celou pěší divizi s 10 000 vojáky. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. V letech 1876–1887 plavidla postavily italské loděnice Castellamare di Stabia a Orlando Livorno.[2]
Jednotky třídy Italia:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Italia | Castellamare di Stabia | 3. ledna 1876 | 29. září 1880 | 16. října 1885 | V letech 1909–1914 cvičná loď. Roku 1914 krátce strážní loď v Tarentu. Od dubna 1915 do prosince sloužila v Brindisi jako plovoucí baterie. Vyřazena 1921. |
| Lepanto | Orlando Livorno | 4. listopadu 1876 | 17. března 1883 | 16. srpna 1887 | V letech 1902–1910 cvičná loď, v letech 1910–1912 depotní loď v La Spezia. Roku 1912 vyřazena a roku 1913 reaktivována jako pomocná loď. Vyřazena 1914. Sešrotována. |
Konstrukce
Hlavní výzbroj bitevní lodě Italia představovaly dva 432mm/26 kanóny Modelu 431C a jeden 432mm/27 kanón Modelu 431B, umístěné v barbetách ve středu trupu. Doplňovalo je sedm 149mm kanónů, čtyři 120mm kanóny a čtyři 350mm torpédomety. Hlavní výzbroj její sesterské lodě Lepanto tvořily čtyři 432mm kanóny Modelu 431B, které doplňovalo osm 152mm kanónů, čtyři 120mm kanóny a čtyři 350mm torpédomety. Během služby byla dále posilována lehká výzbroj.
Pohonný systém tvořilo dvacet čtyři kotlů a čtyři parní stroje o výkonu 11 986 hp (Lepanto: 15 797 hp), které poháněly čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17,8 uzlu (Lepanto: 18,4 uzlu). Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.
Odkazy
Reference
- GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 341. (anglicky)
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86.
