Třída Porter

Torpédoborce USS Selfridge a USS O'Bannon těžce poškozené v říjnu 1943 v bitvě u Vella Lavella

Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy, objednaných ve finančním roce 1934. Původně měly být postaveny pouze čtyři, brzy na to ale prezident Roosevelt objednávku zvýšil jako součást opatření proti velké hospodářské krizi. Na stavbě této třídy se podílely loděnice New York Shipbuilding a Bethlehem Shipbuilding Corporation.[2] Sedm jednotek bylo zařazeno do služby v roce 1936, pouze Winslow byl dokončen v roce následujícím.[3]

Opravený Selfridge s pouze jednou příďovou dělovou věží

Základní výzbroj tvořilo osm jednoúčelových 127mm kanónů ve dvoudělových věžích – dvě stály na přídi a dvě na zádi. Protiletadlovou výzbroj představovaly dva čtyřhlavňové 28mm kanóny a dva 12,7mm kulomety. Na palubě byly též dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety, umístěné v ose lodi. Zásoba torpéd umožňovala jedno přebití pro odpálení druhé salvy. Během války byla protiletadlová výzbroj posilována a na jejím konci ji tak tvořily až dva 40mm kanóny a šest 20mm kanónů.[2] Pohonný systém tvořily dvě turbíny a čtyři kotle. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 37 uzlů.

Celá třída byla nasazena v bojích druhé světové války, přičemž před samotným vstupem USA do války byly jednotlivé lodě dislokovány dílem v Atlantiku i Pacifiku.

Torpédoborce Phelps a Selfridge kotvily v Pearl Harboru v době napadení základny japonským palubním letectvem. Balch se v dubnu 1942 účastnil Doolittlova náletu na Tokio. Phelps v květnu 1942 chránil letadlové lodě v bitvě v Korálovém moři. Byl však také lodí, která vlastními torpédy musela poslal ke dnu potápějící se USS Lexington.[2]

Torpédoborec USS McDougal kotví po boku britské bitevní lodi HMS Prince of Wales, na kterou přivezl prezidenta Roosevelta k jednání s britským premiérem Winstonem Churchillem. Newfoundland, srpen 1941.

Dalším nasazením byly bitva u Midway a kampaň na Šalomounových ostrovech ke konci roku 1942, v jejímž průběhu byl Porter ztracen v bitvě u ostrovů Santa Cruz. Pravděpodobně ho omylem zasáhlo torpédo z amerického torpédového bombardéru,[2] jiné zdroje ale hovoří o japonské ponorce I-12.[3]

Selfridge byl jedním ze dvou amerických torpédoborců těžce poškozených v říjnu 1943 v bitvě u Vella Lavella (Chevalier se navíc potopil). Japonské torpédo prakticky zcela zničilo příď lodě. Tu se sice podařilo zachránit, po rekonstrukci ale na přídi nesla již jen jednu dělovou věž. Od poloviny roku 1944 byla třída Porter používána také v roli vlajkových lodí atlantických konvojů.[1]

Poválečná služba sedmi přeživších lodí byla krátká. Selfridge, Phelps, Clark, Moffett a Balch byly vyřazeny a sešrotovány v letech 1946–1947. McDougal byl v letech 1947–1949 cvičnou lodí a poté rovněž skončil v hutích. Jako poslední byl roku 1959 sešrotován Winslow.[3]