Třída Pegaso

Třída Pegaso
Obecné informace
Uživatelé	Regia Marina
Typ	torpédovka
Lodě	4
Osud	2 potopena; 2 vyřazeny
Předchůdce	třída Spica
Nástupce	třída Ciclone
Technické údaje po dokončení
Výtlak	840 t (standardní); 1575 t (plný)[1]
Délka	82,5 m (mezi svislicemi); 89,3 m (max.)
Šířka	9,69 m
Ponor	3,74 m
Pohon	2 kotle, 2 parní turbíny; 2 lodní šrouby; 16 000 shp
Rychlost	28 uzlů
Dosah	5000 nám. mil při 14 uzlech
Posádka	168
Výzbroj	2× 100mm kanón (2×1); 8× 13,2mm kulomet (4×2); 6× 450mm torpédomet (2×3); 6× vrhač hlubinných pum
Technické údaje po modernizaci
Výzbroj	1× 100mm kanón; 4× 40mm kanón (4×1); 1× Hedgehog; 20 min
Radar	ano
Sonar	ano

Třída Pegaso byla třída torpédovek Italského královského námořnictva z éry druhé světové války. Kombinovala vlastnosti torpédovky a eskortního torpédoborce. Celkem byly postaveny čtyři jednotky třídy. Za války byly dvě potopeny. Ostatní byly v 50. letech přestavěny na protiponorkové fregaty. Vyřazeny byly do roku 1965.

Stavba

V zásadě se jednalo o zvětšenou verzi třídy Spica, která měla sloužit zejména ve funkci eskortních torpédoborců. Proto měla zvětšený dosah, ale zároveň slabší pohonný systém a nižší rychlost.[1] Oproti předcházející třídě nesly více než dvojnásobek paliva.[2] Velmi slabá byla jejich protiletadlová výzbroj. Celkem byly postaveny čtyř jednotky této třídy.[1]

Jednotky třídy Pegaso:[2]

Jméno	Loděnice	Zahájení stavby	Spuštěna	Přijetí do služby	Osud
Pegaso	BSN, Neapol	1936	8. prosince 1936	březen 1938	Dne 11. září 1943 potopena na Mallorce vlastní posádkou, aby nebyla po italské kapitulaci ukořistěna Němci.
Procione	BSN, Neapol	1936	31. ledna 1937	březen 1938	Dne 9. září 1943 potopena v La Spezia vlastní posádkou, aby nebyla po italské kapitulaci ukořistěna Němci.
Orione	CNR, Palermo	1936	21. dubna 1937	březen 1938	Vyřazena 1965.
Orsa	CNR, Palermo	1936	21. března 1937	březen 1938	Vyřazena 1964.

Konstrukce

Hlavňovou výzbroj představovaly dva 100mm kanóny a čtyři dvojité 13,2mm kulomety. Dále byly neseny dva trojité 450mm torpédomety. K ničení ponorek sloužilo šest vrhačů hlubinných pum. Pohonný systém tvořily dva tříbubnové kotle a dvě parní turbíny Tosi o výkonu 16 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 28 uzlů. Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]

Modernizace

Za války byly původní 13,2mm kulomety nahrazeny osmi až jedenácti 20mm kanóny.[1] Obě válku přeživší plavidla byla přestavěna na rychlé protiponorkové korvety. Orione v letech 1953–1954 a Orsa v letech 1954–1955. Výrazně byla upravena nástavba a plavidla byla vybavena novými radary a sonarem. Novou výzbroj představoval jeden 100mm kanón, čtyři 40mm kanóny a jeden salvový vrhač hlubinných pum Hedgehog. Neseno mohlo být až 20 min.[2] Roku 1958 byl 100mm kanón nahrazen dvěma dalšími 40mm kanóny.[3]

Odkazy

Reference

GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 302. (anglicky)
PEGASO torpedo boats / destroyer escorts (1938) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-15]. Dostupné online. (anglicky)
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 152.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Pegaso na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[con-1] GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 302. (anglicky)

[nav-2] PEGASO torpedo boats / destroyer escorts (1938) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-15]. Dostupné online. (anglicky)

[VL6-3] PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 152.