Třída King Edward VII

Třída King Edward VII
	HMS Britannia
Obecné informace
Uživatelé	Royal Navy
Typ	predreadnought
Lodě	8
Osud	2 potopeny; 6 vyřazeno
Předchůdce	třída Duncan
Nástupce	třída Swiftsure
Technické údaje
Výtlak	15 585 t[1]
Délka	129,54 m (mezi svislicemi); 138,3 m (max.)
Šířka	23,77 m
Ponor	7,72 m
Pohon	2 parní stroje, 2 lodní šrouby
Rychlost	18,5 uzlu
Posádka	777
Výzbroj	4× 305mm kanón (2×2); 4× 234mm kanón (4×1); 10× 152mm kanón (10×1); 14× 76mm kanón (14×1); 14× 47mm kanón (14×1); 4× 457mm torpédomet
Pancíř	51mm paluba; až 228mm boky; 305mm velitelská věž

Třída King Edward VII byla třída predreadnoughtů Royal Navy. Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1905. Účastnily se první světové války, ve které byly dvě potopeny. Ostatní byly na počátku 20. let 20. století sešrotovány.

Stavba

Tato třída představovala kvalitativní posun od linie zahájené třídou Majestic. Především měla o 1000 tun větší výtlak a palebnou sílu zvětšenou přidáním čtyř 234mm kanónů. V praxi však toto řešení ztěžovalo řízení palby, neboť bylo obtížné rozlišit dopady střel obou hlavních ráží.[1] Celkem bylo v letech 1902–1907 postaveno osm jednotek této třídy.[2]

Jednotky třídy King Edward VII:[1]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Poznámka
Africa	Chatham dockyard	27. ledna 1904	20. května 1905	listopad 1906	Od roku 1918 v rezervě.[2] Sešrotována 1920.
Britannia	Portsmouth dockyard	4. února 1904	10. prosince 1904	září 1906	Dne 9. listopadu 1918 u mysu Trafalgar potopena německou ponorkou SM UB 50.
Commonwealth	Fairfield, Glasgow	17. června 1902	13. května 1903	březen 1905	Od srpna 1918 dělostřelecká cvičná loď.[2] Sešrotována 1921.
Dominion	Vickers, Barrow-in-Furness	23. května 1902	25. srpna 1903	červenec 1905	Od května 1918 v rezervě.[2] Sešrotována 1921.
Hibernia	Devonport dockyard	6. ledna 1904	17. června 1905	leden 1907	Od října 1917 v rezervě.[2] Sešrotována 1921.
Hindustan	John Brown, Clydebank	25. října 1902	19. prosince 1903	červenec 1905	Od května 1918 v rezervě.[2] Sešrotována 1921.
King Edward VII	Devonport dockyard	8. března 1902	23. července 1903	únor 1905	Dne 6. ledna 1916 se poblíž mysu Wrath potopila na mině.
New Zealand	Portsmouth dockyard	9. února 1903	4. února 1904	červenec 1905	Od září 1918 v rezervě.[2] Od Sešrotována 1921.

Konstrukce

Schéma výzbroje a pancéřování

Hlavní výzbroj tvořily čtyři 305mm kanóny ve dvouhlavňových věžích, doplněné čtyřmi 234mm kanóny v jednohlavňových věžích. Sekundární výzbrojí bylo deset kasematových 152m kanónů. Lodě dále nesly čtrnáct 76mm kanńů, čtrnáct 47mm kanónů a čtyři 457mm torpédomety. Pohonný systém tvořily dva parní stroje o výkonu 18 000 ihp, pohánějící dva lodní šrouby. Počet a typ použitých kotlů se v rámci třídy lišil. Například bitevní loď Dominion měla šestnáct kotlů Babcock and Wilcox a bitevní loď New Zealand měla dvanáct kotlů Niclausse. Nejvyšší rychlost dosahovala 18,5 uzlu.[1]

Osudy

Detail věže s 234mm kanónem

Třída King Edward VII vstupovala do služby v době dokončení koncepčně revoluční bitevní lodi HMS Dreadnought a proto brzy zastarala. V rozličných rolích však tyto lodě sloužily převážnou část první světové války.

V roce 1912 z nich byla vytvořena 3. eskadra bitevních lodí, sloužící během první balkánské války v letech 1912–1913 ve Středomoří. V první polovině první světové války byla eskadra součástí Velkého loďstva. Během války byly jednotlivé lodě nasazovány i na jiných bojištích a postupně vyřazovány z první linie. Počátkem roku 1918 byly ve službě již jen dvě (společně s HMS Dreadnought tvořily 3. eskadru bitevních lodí), přičemž posádky ostatních byly převeleny na nová eskortní plavidla.[3]

Dvě jednotky byly za války ztraceny. King Edward VII se potopil poblíž mysu Wrath na severu Skotska na mině položené německým pomocným křižníkem SMS Möve.[4] Britannia byla poblíž mysu Trafalgar potopena dvěma torpédy německé ponorky SM UB 50 (nadporučík Heinrich Kukat). Byla to poslední britská válečná loď potopená v první světové válce. V době útoku byla ponorka na cestě z Puly do Kielu, kam opravdu 29. listopadu 1918 doplula.[5] Zbylých šest lodí bylo v letech 1920–1921 prodáno do šrotu.

Odkazy

Reference

GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 38. (anglicky)
MILFORD, Darren. King Edward VII Class Battleship [online]. Worldwar1.co.uk [cit. 2020-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 5. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 121. (česky)
MILFORD, Darren. Major Warships Sunk in World War 1 1916 [online]. Worldwar1.co.uk [cit. 2020-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
Hrbek 2002, s. 29.

Literatura

HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. (česky)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu třída King Edward VII na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[con-1] GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 38. (anglicky)

[milf-2] MILFORD, Darren. King Edward VII Class Battleship [online]. Worldwar1.co.uk [cit. 2020-03-17]. Dostupné online. (anglicky)

[hrbek5:121-3] HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 5. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 121. (česky)

[losses1916-4] MILFORD, Darren. Major Warships Sunk in World War 1 1916 [online]. Worldwar1.co.uk [cit. 2020-03-17]. Dostupné online. (anglicky)

[hrbek5:29-5] Hrbek 2002, s. 29.