Třída Halcyon

HMS Britomart (J22)

Vývoj nové třídy minolovek byl zahájen roku 1931. Celkem bylo v letech 1933-1939 postaveno 21 jednotek této třídy. Podle typu pohonu se dělily do tří skupiny. Čtyři plavidla byla objednána a postavena v upravené podobě jako výzkumné lodě (u dvou byl rozsah změn menší, aby mohly být rychle upraveny na minolovky). Minolovka Seagull byla první válečnou lodí královského námořnictva kompletně postavenou pomocí svařování.[1]

102mm kanón minolovky HMS Hazard

Během služby se výzbroj plavidel měnila. Po dokončení nesla dva 102mm kanóny, jeden protiletadlový pom-pom a osm 7,62mm kulometů. Na zádi bylo minolovné vybavení. Během války byla zesilována protiletadlová výzbroj. Část kulometů nahradily dva 20mm kanóny Oerlikon, někdy dvojice 20mm kanónů nahradila i zadní 102mm kanón. Při nasazení do doprovodu konvojů plavidla nesla hlubinné pumy, k jejichž odpalování sloužily čtyři vrhače a dvě skluzavky.[1]

Třída se dělila na tři skupiny lišící se typem pohonu. První skupina (5 ks) měla dvojčinné parní stroje, druhá (2 ks) trojčinné parní stroje a poslední (14 ks) poháněly parní turbíny. Ve všech případech měl pohonný systém výkon 2000 hp, páru mu dodávaly dva tříbubnové kotle Admiralty a lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 17 uzlů. Dosah byl 7000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů (u turbínových lodí jen 6000 námořních mil).[1]

Výzkumné lodě

Výzkumná loď HMS Scott (J79) v roce 1944

Čtyři jednotky třídy Halcyon byly postaveny jako hydrografické výzkumné lodě. Zatímco Franklin a Scott byly čistě výzkumné lodě, v případě lodí Gleaner a Jason byl rozsah změn menší a plavidla šlo zpět upravit na minolovky. Za války byly skutečně jako minolovky nasazeny a po válce byly místo nich na výzkumné lodě upraveny jejich sesterské lodě Seagull a Sharpshooter (později přejmenována na Shackleton). Plavidla nenesla výzbroj (za války Franklin a Scott nesly jeden 76mm kanón a několik lehkých zbraní), měla rozšířený můstek a rozměrnou nástavbu pro vědce na zádi.[2]

HMS Harrier

Všech 21 jednotek třídy Halcyon bylo britským královským námořnictvem nasazeno ve druhé světové válce. Plavidla sloužila především k ničení min, doprovodu konvojů, nebo jako výzkumné lodě. Nasazeny byly v domácích vodách, Severním moři, Atlantiku, Středomoří, nebo v Arktidě. V roce 1940 evakuovaly 14 000 vojáků z obleženého přístavu Dunkirk.[3] Doprovázely arktické konvoje do SSSR, podílely se na doprovodu středomořských konvojů, na vyloděních v Itálii i v Normandii.[3] V akci bylo potopeno devět lodí, přičemž zemřelo 578 členů jejich posádek.[3]

Ztracená plavidla:[4]

• HMS Sphinx (J 69) – 3. února 1940 byla u skotského pobřeží potopena německým letectvem.
• HMS Skipjack (J 38) – 1. června 1940 byla poblíž Dunkirku potopena německým letectvem.
• HMS Gossamer (J 63) – 24. června 1942 byla u pobřeží poloostrova Kola potopena německým letectvem.
• HMS Niger (J 73) – 5. července 1942 poblíž Islandu omylem navedla konvoj do minového pole. Sama byla minou zničena.
• HMS Leda (J 93) – 20. září 1942 byla poblíž Špicberk potopena německou ponorkou U-435.
• HMS Bramble (J 11) – 31. prosince 1942 byla při doprovodu arktického konvoje JW-51B v Barentsově moři potopena německým torpédoborcem Z16 Friedrich Eckoldt.
• HMS Hebe (J 24) – 22. listopadu 1943 byla poblíž Bari zničena minou položenou německou ponorkou U-453.
• HMS Hussar (J 82) – 27. srpna 1944 byla poblíž Le Havre potopena vlastním letectvem.
• HMS Britomart (J 22) – 27. srpna 1944 byla poblíž Le Havre potopena vlastním letectvem.