Třída Gangut
Třída Gangut byla třída bitevních lodí Ruského carského námořnictva. Celkem byly v letech 1909–1914 postaveny čtyři jednotky této třídy. Lodě se účastnily první světové války i ruské revoluce (po ní dostaly nová revoluční jména). Frunze ve 20. letech zničil požár a zbylé tři lodě byly ve 30. letech rozsáhle rekonstruovány. Dvě jednotky byly za druhé světové války nasazeny na Baltu a jedna v Černém moři. Jejich hlavní činností byla dělostřelecká podpora pozemních jednotek. Marat za války zničily německé střemhlavé bombardéry, zbylé dvě bitevní lodě sloužily až do poloviny 50. let. Poté byly sešrotovány.
| Třída Gangut | |
|---|---|
 Poltava v roce 1917 | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Ruské carské námořnictvo Sovětské námořnictvo |
| Typ | dreadnought |
| Lodě | 4 |
| Osud | 1 potopena 3 sešrotovány |
| Předchůdce | třída Andrej Pervozvannyj |
| Nástupce | třída Imperatrica Marija |
| Technické údaje Gangut (po dokončení) | |
| Výtlak | 23 400 t[1] |
| Délka | 181 m |
| Šířka | 26,5 m |
| Ponor | 8,3 m |
| Pohon | 4 turbíny, 25 kotlů |
| Rychlost | 25 uzlů |
| Dosah | 4000 nám. mil |
| Posádka | 1123 |
| Výzbroj | 12× 305mm kanón (4×3) 16× 120mm kanón (16×1) 4× 63mm kanón (4×1) 4× 57mm kanón (4×1) 4× 450mm torpédomet |
| Pancíř | 225mm boky 125mm kasemata 76mm paluba 250mm velitelská věž 125–200mm věže |
| Technické údaje Okťabrskaja revolucija (1941) | |
| Výzbroj | 12× 305mm kanón (4×3) 16× 120mm kanón (16×1) 6× 76,2mm kanón 36× 12,7mm kulomet 4× 450mm torpédomet |
Pozadí vzniku
Stavba této třídy byla objednána roku 1909. Její konstrukci navrhla britská společnost Brown & Co. v Clydebanku. Ruské loděnice postavily celkem čtyři jednotky této třídy.[2] Pro jejich doprovod byly navíc stavěny lehké křižníky třídy Světlana.
Jednotky třídy Gangut:
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Porevoluční jméno | Status |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Gangut | Admiralty Shipyard | 16. června 1909 | 1911 | 11. ledna 1915 | Okťabrskaja revolucija | sešrotována |
| Petropavlovsk | Baltic Yard | 16. června 1909 | 1911 | 5. ledna 1915 | Marat | sešrotována |
| Sevastopol | Baltic Yard | 16. června 1909 | 27. června 1911 | 17. listopadu 1914[3] | Parižskaja kommuna | sešrotována |
| Poltava | Admiralty Shipyard | 16. června 1909 | 1911 | 30. prosince 1914 | Frunze | sešrotována |
Konstrukce
Hlavní výzbroj po dokončení tvořilo dvanáct 305mm kanónů ve čtyřech třídělových věžích stojících v ose lodi. Sekundární výzbroj tvořilo šestnáct 120mm kanónů umístěných v kasematech. Lehkou výzbroj představovaly čtyři 63mm kanóny a čtyři 57mm kanóny. Lodě rovněž nesly čtyři 450mm torpédomety.[2] Pohonný systém tvořily čtyři sestavy turbín Parsons, kterým páru dodávalo 25 kotlů Yarrow. Lodní šrouby byly čtyři. Nejvyšší rychlost dosahovala 25 uzlů.[2]
Operační služba
První světová válka
Všechny čtyři lodě byly do služby zařazeny v průběhu první světové války. Byly součástí baltské floty a měly bránit Finský záliv proti případnému nájezdu německé Kaiserliche Marine.
Občanská válka a meziválečná doba
Říjnová revoluce a občanská válka v Rusku přinesly poškození lodí a nedostatek posádek, což si vyžádalo jejich dočasné stažení ze služby (výjimkou byla pouze bitevní loď Petropavlovsk nasazena bolševiky v občanské válce).
Do služby se postupně vracely s novými revolučními jmény – Marat (ex Petropavlovsk) v roce 1922, Parižskaja kommuna (ex Sevastopol) v roce 1923 a Okťabrskaja revolucija (ex Gangut) v roce 1926. Všechny tři lodě byly ve 30. letech rozsáhle rekonstruovány. Dostaly například nové nástavby, systémy řízení palby, jeřáb s hydroplány, kotle a pozměněna byla i výzbroj.[4] Naopak Frunze (ex Poltava) byla v roce 1920 těžce poškozena požárem. Uvažovalo se o její přestavbě na letadlovou loď. Nakonec loď posloužila jako zdroj náhradních dílů a po druhé světové válce byla sešrotována.[5] Dvě její dělové věže byly instalovány v Sevastopolu jako pobřežní baterie.
Druhá světová válka
Marat a Okťabrskaja revolucija strávily druhou světovou válku na Baltu. Marat byl potopen německými střemhlavými bombardéry a příležitostně sloužil jako plovoucí baterie. Okťabrskaja revolucija se také soustředila hlavně na podporu pozemních sil obránců obleženého Leningradu.[5]
Parižskaja kommuna pak byla v letech 1929–1930 přesunuta do Černého moře, kde mělo sovětské námořnictvo nedostatek velkých válečných lodí.[5] V této oblasti byla nasazena ve světové válce. Především svou palbou podporovala pozemní operace Rudé armády. Nasazena byla jak v Kerčsko-feodosijské operaci, tak později pro znovuobsazení Krymu. V roce 1943 bylo lodi vráceno předválečné jméno Sevastopol.[3]
Okťabrskaja revolucija a Sevastopol přečkaly válku v aktivní službě, ve které zůstaly do roku 1954, kdy byly převedeny k výcviku. O dva roky později byly sešrotovány.
Odkazy
Reference
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. Dostupné online. 28-029-88. S. 38–39. (česky)[Dále jen Hynek, Klučina a Škňouřil (1988)]
- Hynek, Klučina a Škňouřil (1988), s. 25.
- Dreadnought "Sevastopol" [online]. Black Sea Fleet [cit. 2013-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 144.[Dále Pejčoch, Novák a Hájek (1993)]
- Pejčoch, Novák a Hájek (1993), s. 145.
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337. (česky)
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)
