Poltava (1911)

Poltava (rusky Полтава) byla jedna ze čtyř bitevních lodí třídy Gangut postavených pro ruské carské námořnictvo. Šlo o první třídu ruských dreadnoughtů. Jméno dostala po ruském vítězství nad v bitvě u Poltavy v roce 1709. Vzhledem k tomu, že ruské loděnice měly málo zkušeností s výstavbou moderních válečných lodí, byly požadovány italské, německé (Blohm & Voss) a skotské návrhy, ale duma schválila pouze prostředky na stavbu v ruských loděnicích. To nakonec vedlo k poněkud osobité konstrukci založené na italské lodi Dante Alighieri. Příď lodi byla upravena k prorážení ledu a dvě ze čtyř dělových věží byly uprostřed lodi - za prvním a za druhým komínem. Stavba lodí trvala dlouho, protože Rusko mělo potíže s výrobou dostatečného množství oceli.

Základní údaje
Typ:	dreadnought
Třída:	Gangut
ruské carské námořnictvo
Jméno:	Poltava
Jméno podle:	Bitva u Poltavy
Zahájení stavby:	16. června 1909 [Pozn. 1]
Spuštěna na vodu:	23. července 1911
Uvedena do služby:	30. prosince 1914
sovětské námořnictvo
Jméno:	Frunze
Jméno podle:	Michail Frunze
Vyřazena:	1. prosince 1940
Osud:	Sešrotována po září 1949
Takticko-technická data
Výtlak:	24 800 t
Délka:	181,2 m
Šířka:	26,9 m
Ponor:	8,99 m
Pohon:	25 kotlů Yarrow, parní turbíny Parsons 52 000 shp (38 776 kW), během zkoušek
Rychlost:	24,1 uzlu (44,6 km/h; 27,7 mph) (při zkouškách)
Dosah:	3 200 nám. mil (5 900 km; 3 700 mi) při 10 uzlech (19 km/h; 12 mph)
Posádka:	1 149
Pancíř:	125–225 mm pás 12–50 mm paluba 76–203 mm věže 75–150 mm barbety 100–254 mm velitelská věž
Výzbroj:	12× kanón ráže 305 mm (4×3) 16× 120mm kanón 1× 75mm kanón 4× 450mm torpédomet
Operační nasazení
Nasazení:	První světová válka Druhá světová válka

Kýl Poltavy byl položen v Petrohradě v roce 1909, spuštěna na vodu byla v červenci 1911 a dokončena v prosinci 1914. Během první světové války sloužila v baltské flotile ruského carského námořnictva. Jejím úkolem bylo podobně jako u sesterských lodí bránit Finský záliv proti případnému německému útoku, který však nikdy neproběhl, a proto většinu času trávila výcvikem a poskytováním krytí pro operace kladení min. V roce 1918 byla kvůli nedostatku proškolené posádky odstavena a následující rok utrpěla ničivý požár, který ji téměř zničil. V další dvaceti letech bylo učiněno mnoho návrhů na její rekonstrukci nebo modernizaci různými způsoby, ale žádný nebyl proveden. V roce 1924 byly z lodi odstraněny zbytky dělostřeleckých zbraní a 7. ledna 1926 byla přejmenována na „Michail Frunze“, ale používala se pouze jako hulk. Pro sesterské lodě sloužila jako zdroj náhradních dílů a jako plovoucí kasárna. V roce 1940 byla nakonec vyškrtnuta ze seznamu námořnictva a šrotování začalo velmi pomalou rychlostí. Koncem roku 1941 byla záměrně potopena, aby se zabránilo jejímu potopení německými jednotkami na nějakém nevhodném místě. Byla vyzdvižena v roce 1944 a po roce 1949 sešrotována.

Dvě z jejích čtyř trojitých dělových věží byly použity při rekonstrukci pobřežní pevnosti Maxim Gorkij I z roku 1954 u Sevastopolu.