Třída Agosta

Třída Agosta byla třída diesel-elektrických útočných ponorek Francouzského námořnictva, která dosáhla rovněž nemalých exportních úspěchů. Ponorky vyvinula francouzské loděnice DCN (nyní DCNS). Postaveno bylo celkem 12 ponorek této třídy. Používala je námořnictva Francie, Španělska a Pákistánu, který zakoupil lodě objednané Jihoafrickou republikou, jejichž dodání zabránilo embargo uvalené rezolucí RB OSN č. 418.

Třída Agosta
španělská ponorka Galerna
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Španělské námořnictvo
Pákistánské námořnictvo
Typponorka
Lodě13
Osudaktivní (2021)
Předchůdcetřída Daphné
Nástupcetřída Scorpène
Technické údaje
Výtlak1 490 t (vynořená)
1 740 t (ponořená)
Délka67,57 m
Šířka6,8 m
Ponor5,4 m
Pohon2× diesel
1× elektromotor
Rychlost12,5 uzlu (vynořená)
20,5 uzlu (ponořená)
Dosah8 500 nám. mil (15 740 km) při rychlosti 9 uzlů (17 km/h)
Posádka54 důstojníků a námořníků
Výzbrojprotilodní střely Exocet
4× 550mm torpédomet

Konstrukce

Agosta v roce 1994
Mistral na souši

Ve vývoji ponorek této třídy byly kladen důraz na tichý chod, velkou hloubku ponoření (v tomto případě 300 metrů) a na vysokou rychlost pod hladinou.[1] Ponorky byly dvoutrupé. Mezi vnějším trupem a tlakovým trupem byly umístěny palivové a balastní nádrže. V přídi byl sonar a torpédomety. Dále bylo umístěno velící centrum a za ním ubytovací prostory, v podlaží pod nimi byly akumulátory. V zadní části byl pohonný systém.

Výzbroj tvořily čtyři 550mm torpédomety. Z nich byla odpalována aktivně akusticky naváděná protiponorková torpéda L5 či po kabelu naváděná torpéda F17. Palbu řídil systém DLT D3. Během služby byly všechny francouzské ponorky upraveny pro nesení protilodních střel SM39 Exocet, odpalovaných pod hladinou z torpédometů. Na palubě mohly nést až 20 dlouhých zbraní či trojnásobný počet min.[2]

Pohonný systém tvořily dva diesely SEMT-Pielstick 16 PA4 V 185 VO a jeden elektromotor, čerpající energii ze dvou sad akumulátorů. Ponorky měly jeden pětilistý lodní šroub. Nejvyšší rychlost pod hladinou dosahovala 20,5 uzlu, ovšem pouze po dobu pěti minut.[2]

Uživatelé

Tramontana

Francie

Francie provozovala čtyři jednotky třídy Agosta, objednané v rámci pětiletého programu výstavy námořních sil pro roky 1971–1975. Po jejich vyřazení již nezakoupila žádné další konvenční ponorky a používá pouze ty s jaderným pohonem.

Španělsko

Španělsko již dříve zakoupilo a ve svých loděnicích postavilo čtyři francouzské ponorky třídy Daphné. Rozhodlo se proto i pro třídu Agosta, postavenou licenčně opět v loděnici E. N. Bazán (nyní Navantia) v Cartageně. Čtyři licenční ponorky španělského námořnictva nesou označení třída Galerna. První pár byl dokončen v roce 1983 a druhý v roce 1985.

JAR

Jihoafrická republika objednala dvě ponorky této třídy (předtím získala i tři jednotky třídy Daphné). Jejich dodání jihoafrickému námořnictvu však zabránilo embargo uvalené na zemi ze strany OSN.[3] Obě ponorky proto odebral Pákistán.

Pákistán

Ouessant

Ponorky této třídy, původně objednané JAR, byly Pákistánu dodány v letech 1979–1980 (Pákistán už dříve získal čtyři jednotky třídy Daphné). Pákistánské ponorky byly upraveny pro nesení amerických protilodních střel Sub-Harpoon.[4] Později k nim Pákistánské námořnictvo zakoupilo ještě tři značně modernizované jednotky, označené jako S-80B (Agosta 90B).[5]

V červnu 2016 získala turecká loděnice STM kontrakt na střednědobou modernizaci první tamní ponorky Agosta 90B Khalid s opcí na zbylé dvě. V tak prohrál stavitel ponorek, francouzská loděnice DCNS.[6] V březnu 2018 byla objednána modernizace druhé jednotky Saad. První ponorka má být hotova roku 2020 a druhá roku 2021.[7]

Malajsie

Malajsijské námořnictvo provozovalo v letech 2005–2009 vyřazenou francouzskou ponorku Ouessant. Získalo ji jako cvičné plavidlo pro výcvik posádek v rámci kontraktu na stavbu dvou ponorek třídy Scorpène.

Jednotky

Jednotky třídy Agosta:[8][9]

VerzeJménoUživatelZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyStatus
S-90Agosta (S-620)Francouzské námořnictvo11. listopadu 197219. října 197428. července 1977vyřazena 28. října 1997
S-90Bévéziers (S-621)Francouzské námořnictvo17. května 197314. června 197527. září 1977vyřazena 4. dubna 1998
S-90La Praya (S-622)Francouzské námořnictvo197415. května 19769. března 1978vyřazena 1. července 2000
S-90Ouessant (S-623)Francouzské námořnictvo197423. října 197627. července 1978vyřazena 13. července 2001
S-90Galerna (S-71)Španělské námořnictvo198122. ledna 1983aktivní
S-90Siroco (S-72)Španělské námořnictvo5. prosince 1983vyřazena 2012
S-90Mistral (S-73)Španělské námořnictvo19835. června 1985aktivní
S-90Tramontana (S-74)Španělské námořnictvo198421. ledna 1986aktivní
S-90Hashmat (S-135, ex- Astrant)Pákistánské námořnictvo17. února 1979
S-90Hurmat (S-136, ex- Adventurous)Pákistánské námořnictvo18. února 1980
S-90BKhalid (S-137)Pákistánské námořnictvo1997199821. prosince 1999aktivní
S-90BSaad (S-138)Pákistánské námořnictvo1998200212. prosince 2003aktivní
S-90BHamza (S-139)Pákistánské námořnictvo1999200214. srpna 2006aktivní

Odkazy

Reference

  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 113. (česky)[Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek 1994]
  2. Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 113.
  3. Pejčoch, Novák, Hájek 1994, s. 32.
  4. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)
  5. SSK Agosta 90B Class Attack Submarine, France [online]. Naval-technology.com [cit. 2011-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
  6. STM to Modernize Khalid-class Agosta 90B Submarines of the Pakistan Navy [online]. Navyrecognition.com, rev. 2016-06-25 [cit. 2016-06-30]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Pakistan contracts Turkey’s STM for modernization of second Agosta 90B submarine [online]. Navaltoday.com, rev. 2018-03-02 [cit. 2018-03-03]. Dostupné online. (anglicky)
  8. Class Agosta Submarine [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-14. (anglicky)
  9. Class Agosta 90B Submarine [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-15. (anglicky)

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.