Třída Bismarck

Třída Bismarck byla třída bitevních lodí německé Kriegsmarine, která se skládala z lodí Bismarck a Tirpitz. Její vznik spadá do poloviny 30. let minulého století, kdy Adolf Hitler začal zvyšovat zbrojní výrobu, včetně námořnictva a ve snaze vyrovnat námořní převahu Spojeného království. Když Washingtonská a Versailleská smlouva (podepsaná po konci první světové války) byly vůči poválečnému Německu a Třetí říši velmi omezující, Třetí říše po podpisu britsko-německé dohody o válečném loďstvu v roce 1935 dostala příležitost ke zbrojení na moři a to až do výtlaku 420 000 tun, což bylo podle smlouvy 35 % tonáže britského loďstva. Už na Londýnské konferenci v roce 1930 bylo dokonce upuštěno od omezující podmínky výtlaku loďstev. To už dávalo možnost Německé říši vybudovat si loďstvo podle vlastních představ a možností.

Třída Bismarck
Bismarck
Obecné informace
Uživatelé	Kriegsmarine
Typ	bitevní loď
Lodě	Bismarck Tirpitz
Osud	potopeny
Předchůdce	třída Scharnhorst
Nástupce	třída H
Technické údaje Bismarck
Výtlak	41 700 t standard 50 900 t plný
Délka	251 m
Šířka	36 m
Ponor	9,3 m
Pohon	12 Wagnerových kotlů na přehřátou páru 3 turbíny Blohm & Voss s převodem 3 třílisté lodní šrouby, 4,7 m v průměru 150 170 hp (110 MW)
Rychlost	30,1 uzlů (54 km/h) při zkouškách
Posádka	2092
Výzbroj	8× 380 mm (15 palců) (4×2) 12× 150 mm (5,9 palce) (6×2) 16× 105 mm (4,1 palce) (4×2) 16× 37 mm (8×2) 20× 20 mm (20×1)
Pancíř	Pás: 145 až 320 mm Paluba: 110 až 120 mm Přepážky: 220 mm Věže: 130 až 360 mm Barbety 342 mm Řídící věž: 360 mm
Letadla	4× Arado Ar 196 s jedním oboustranným katapultem

V roce 1936 začala Třetí říše stavět třídu válečných lodí, s velkou rychlostí, akčním rádiusem a silnou pancéřovou výzbrojí, třídu, jaká neměla do té doby na světě obdoby: Bismarck. První jednotka nesla jméno po bývalém „železném kancléři“ Otto von Bismarckovi, druhá po císařském admirálovi a bývalém ministru války Alfrédu von Tirpitzovi. Odborník Anthony Preston konstatuje, že konstrukce vycházela z válečných lodí první světové války německé třídy Bayern. A to hlavně výzbrojí, skládající se ze čtyřech dvouhlavňových věží hlavní ráže 380 mm označovaných (od přídě po kormidlo) A (Anton), B (Bruno), C (Caesar) a D (Dora) s hmotností vystřelených dělostřeleckých granátů až sedm tun (podle druhu munice) s dostřelem až 20 námořních mil (přibližně 37 km).